Trolejové vedení: Porovnání verzí

Nejstarším materiálem pro výrobu sloupů trolejového vedení bylo [[dřevo]]. Dnes se již dřevěné sloupy používají zřídka. Poslední dřevěný sloup v Čechách se nacházel na dráze Rybník -– Lipno v Loučovicích, dnes je k vidění před depem ve Vyšším Brodě.

* svislé -– nosné lano je nad trolejovým drátem. Jedná se o nejrozšířenější konstrukci.

* šikmé -– nosné lano je chyceno na vrcholy sloupů, takže v přímé koleji musí být sloupy střídavě po obou stranách koleje (bylo použito na vyšebrodské dráze a na spojce z Negrelliho viaduktu do Libně v Praze).

* prostřídané -– je použita dvojice trolejových drátů -– jeden slouží místo nosného lana a v polovině vzdálenosti mezi sloupy si vymění úlohu.

Tato konstrukce byla použita u vůbec prvního vrchního vedení -– u pařížské tramvaje roku 1881. Namísto drátu je použita trubka s podélným zářezem. V trubce se pohybuje sběrací kontakt, který je připojen k vozidlu. Pohyb tohoto připojení umožňuje mezera ve spodní části trubky. Tento systém byl ještě použit v roce 1884 u lokální dráhy Mödling–Hinterbrühl a u tramvaje Frankfurt-Offenbach.

V některých případech nebyl trolejový drát veden nad kolejí, ale stranou od koleje. V Praze byl tento způsob napájení použit u [[Elektrická dráha Smíchov–Košíře|Hlaváčkovy tramvaje na Smíchově]], neměl však dlouhého trvání. V Americe byl použit pro napájení v tunelech společnosti [[Baltimore and Ohio]]. V Německu v třívodičové podobě u vojenské dráhy Marienfelde -– Zossen, kde byla poprvé překročena rychlost 200 km/h. Postranní vedení se používá u důlních drah pod násypkami, lokomotivy jsou v tom případě kromě sběračů na střeše vybaveny i malými postranními sběrači.

Trolejové vedení u železnice se zpravidla používá jednopólové. Přesto se najdou případy použití dvoupólového vedení -– již [[Elektrická dráha Tábor–Bechyně|první elektrická dráha v Čechách (Tábor - Bechyně)]] byla elektrifikována systémem 2× 700 V. Dvoupólové trolejové vedení je použito i u třífázových systémů a také u trolejbusů. Dvoupólové vedení přináší nutnost izolovaných křížení vodičů rozdílné polarity, které nesmí být propojeny ani při průjezdu sběrače. Jednodušší je provedení izolací pro tyčové sběrače -– tyto krátké izolované úseky projíždějí vozidla setrvačností. Při použití sběračů s ližinami (lyra, pantograf) jsou izolované úseky delší. Vozidla jsou pak vybavena dvěma sběrači pro každý pól, jejichž vzdálenost je taková, aby alespoň jeden byl vždy v kontaktu s drátem pod napětím. Dvouvodičové systémy pro třífázové napájení se používají dnes již jen na několika [[Ozubnicová dráha|ozubnicových drahách]], kde tento systém přináší jisté výhody. Rozsáhlá síť severoitalských železnic byla postupně elektrifikována třífázovým systémem od roku 1902. Tento systém přetrval až do roku 1975, napájení bylo postupně přestavěno na stejnosměrný systém 3 kV, který je v Itálii obvyklý.