Cenová diskriminace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
m →Cenová diskriminace u maloobchodníků: typografické úpravy |
||
Řádek 153:
'''Slevové programy, bonusové karty'''<ref name=":4" />
Různé "výhodné" programy, které nabízejí hypermarkety a řetězce obchodů mají za úkol hlavně sledovat zákazníka. Zákazník, který se takového programu dobrovolně zúčastní je pravděpodobně náchylnější na prodejní cenu
'''Kupony'''
Řádek 181:
Existuje mnoho způsobů, jak motivovat velkoobchodníky nebo průmyslové odběratele. Tyto metody mohou být poměrně zacílené, neboť jsou navrhovány za účelem vyvolání určitých aktivit, jako například jsou častější a pravidelnější nákup, nákup většího množství výrobku nebo na nákup nových výrobků spolu s již zavedenými výrobky atd. Mohou být také navrženy tak, aby snížily administrativní a finanční náklady na zpracování každé transakce. Existují tak hromadné slevy, zvláštní ceny pro dlouhodobé zákazníky nebo slevy na zboží s vysokou poptávkou, které motivují k nákupu zboží s nižší poptávkou, množstevní rabaty a mnoho dalších metod. To pak může pomoci k vytvoření vztahů mezi zúčastněnými firmami.
'''Gendrová diskriminace
Genderová cenová diskriminace spočívá v nabídce stejných nebo podobných služeb a produktů, mužům a ženám, za rozdílné ceny, přestože náklady na výrobu těchto výrobků a služeb jsou stejné. Ve Spojených státech byla cenová diskriminace založená na pohlaví jedním z hlavních témat diskusí. V roce 1992 provedlo „The New York City Department of Consumer Affairs“ ("DCA") výzkum na téma "''cenová předpojatost vůči ženám na trhu''." Šetření DCA dospělo k závěru, že ženy zaplatily více peněz než muži u prodejců ojetých automobilů, v čistírnách oděvů a v kadeřnických salonech. Díky tomuto výzkumu DCA zaměřeném na rozdílné stanovování cen z hlediska pohlaví se národní pozornost v New Yorku zaměřila na téma cenové diskriminace založené na pohlaví a jaký finanční dopad má tato diskriminace pro ženy.
| |||