Seznam knížat z vůle nizozemských panovníků: Porovnání verzí

m
typografické úpravy
m (typografické úpravy)
Země dnešního Beneluxu, tj. [[Nizozemsko|Nizozemí]], [[Belgie]] a [[Lucembursko]], případně jejich nejbližší příhraničí v okolních státech, historicky svázané s touto oblastí, patří k těm relativně málo zemím Evropy, kde mezi šlechtou byl a je znám titul knížecí. Ještě vzácnější je pak souběžný výskyt titulů knížete a vévody jako dvou řádných šlechtických hodností. Kníže a vévoda zde od [[Pozdní středověk|pozdního středověku]], resp. od [[Raný novověk|raného novověku]] navíc nebyly jen tituly panovnické, ale též šlechtické. Jejich vzájemné postavení se utvářelo postupně. Oba stály na vrcholu místní šlechtické hierarchie, ale až do vzniku [[Rakouské Nizozemí|Rakouského Nizozemí]] byl knížecí titul nadřazen vévodskému, zatímco v Rakouském Nizozemí se tento poměr po vzoru [[Habsburská monarchie|habsburské monarchie]] a [[Německé království|Německa]] obrátil. V některých obdobích a některých místních státních útvarech navíc nebyly tyto tituly či jeden z nich vůbec šlechtě přiznán. Současná Belgie akceptuje pouze knížecí hodnost v řadách zemské šlechty. Knížecí (vévodský) titul byl někdy spojen s držbou (titulárního) knížectví, jindy ne, někdy byl dědičný pouze pro prvorozené syny, jindy pro veškeré potomky.
 
Od přelomu [[Raný středověk|raného]] a [[Vrcholný středověk|vrcholného středověku]] netvořilo "[[Nizozemí (region)|Nizozemí]]", tedy dnešní Benelux politicky jednotný prostor, ale dělil se na řadu feudálních panství s téměř suverénními vladaři a místní poměry tak přesně odpovídaly situaci ve [[Svatá říše římská|Svaté říši římské]], kam Nizozemí - až na [[Flanderské hrabství]] poddané [[Francouzské království|francouzské Koruně]] - náleželo. Některým pánům příslušel stav [[Říšský kníže|knížat Svaté říše]], z duchovních knížat šlo o biskupy z [[Utrecht]]u, [[Lutych]]u a biskupy, od roku 1559 arcibiskupy z [[Arcidiecéze cambraiská|Cambrai]] a také o abatyše z Thornu, z Eltenu a od r. 1610 také z Munsterbilzenu. Světskými teritoriálními vévody byli vladaři [[Brabantské vévodství|Brabantska]] a Limburska, do říšského knížecího stavu s titulem markrabě byli roku 1188 povýšeni vládci [[Namur]]u, na vévodství a říšská knížectví byla povýšena hrabství [[Bouillon]] (kol. pol. 13. stol., definitivně r. 1456), [[Gelderland|Geldern]] (1339), [[Lucemburské vévodství|Lucemburk]] (1354) a sousední [[Kleve]] (1417). V roce 1369 udělil císař [[Karel IV.]] burgundskému vévodovi [[Filip II. Burgundský|Filipovi Smělému]] lenní práva na [[Burgundské hrabství]] podléhající říši, které vévoda obdržel sňatkem. [[Seznam burgundských vévodů|Burgundská větev]] rodu [[Valois]] pak bez císařského potvrzení a [[Léno|oblénění]] postupně získávala jednotlivé země v Nizozemí, kde se burgundští vévodové zmocnili dědictví mj. po [[Wittelsbachové|Wittelsbaších]] a [[Lucemburkové|Lucemburcích]]. Za burgundských vévodů došlo ke jmenování první zemské šlechty a dokonce k udělení prvních knížecích titulů, což bylo v rozporu s říšským právem a navíc značně neobvyklé. Tato zavedená praxe se ale uchytila a knížecí tituly, spolu s tituly vévodů a markýzů a ostatních nižších titulů známých v západní Evropě, pak udíleli i [[Habsburkové]], mj. [[Karel V.|Karel I.]], za něhož byl sjednocovací proces Nizozemí dokončen.
 
Praxe povyšování do knížecího stavu pak trvala téměř ve všech státech v regionu prakticky do současnosti. Pouze v [[Spojené provincie nizozemské|Republice spojených provincií]] a v tzv. [[Spojené státy belgické|Spojených státech belgických]] (1790) žádná šlechta oficiálně neexistovala, tudíž k povyšování nemohlo docházet. Bez knížecího titulu se obešla zcela nanovo konstituovaná šlechtická společnost [[Holandské království|Holandského království]] pod vládou [[Ludvík Bonaparte|Ludvíka Bonaparta]]. V období novověku se navíc v oblasti rozkládaly dva krátkodobé velké státy, které byly samy knížectvími, tudíž jmenování vlastních knížat-šlechticů nepřicházelo v úvahu: šlo o [[Nizozemské knížectví (1712-1714)|Nizozemské knížectví]] (''Principauté de Pays-Bas'') pod vládou kurfiřta [[Maxmilián II. Emanuel|Maxe Emanuela]] na území dřívějšího [[Španělské Nizozemí|Španělského Nizozemí]] (1712-1714) a [[Nizozemské knížectví (1813-1815)|Nizozemské knížectví]] (''Vorstendom der Nederlanden''), přímý předchůdce [[Spojené království Nizozemské|velkého Nizozemska]] (1813-1815).
|[[Soubor:Armoiries de la Maison d'Ursel.png|30px]]
|'''1716'''
* (8. srpna) - kníže
* (19. srpna) - vévoda
|Ursel (kníže/vévoda)
|hrabě Conrad Albert d´Ursel, baron z Hoboken
|
* Titul vázán na držbu vévodství
* Hlava rodu má v Belgii v současnosti (2017) garantováno místo v královské tajné radě - tzv. Modrém salónku (''Salon Bleu'')
|-
|[[Soubor:Looz Corswarem Wappen WWB 216.jpg|30px]]
|[[Soubor:Merode-Prince-de-Rubempré-et-Everbergh.svg|30px]]
|
* '''1817''' (13. září) - [[ad personam]]
* '''1823''' (15. října) - primogeniturně
|[[Merode (šlechtický rod)|Merode]] (kníže z Rubempré a Everberghu)
|hrabě Guillaume Charles Ghislain de Merode, kníže z Rubempré a Everberghu, markýz z [[Westerloo]]
|[[Soubor:Rangkroon Prins.svg|30px]]<br />[[Soubor:Blason François Joseph Philippe de Riquet de Caraman (1771-1843).svg|30px]]
|
* '''1817''' (13. září) - ad personam
* '''1824''' (21. září) - primogeniturně
|Riquet de Caraman (kníže z Chimay)
|François Joseph Philippe de Riquet, hrabě z Caramanu
|1865
|ne
|Druhorozený syn druhého knížete Josepha (I.) - viz výše a zakladatel rodové sekundogenitury
|-
|}
27 604

editací