Verze z 13. 10. 2018, 13:32 editovat ShadowRobot (diskuse \| příspěvky) 23 683 editací m WPCleaner v2.0b - Fixed using WP:WCW (Odkaz shodný se svým popisem) ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 30. 7. 2019, 14:01 editovat zrušit editaci DraceaBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 27 866 editací m typografické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 3: == Charakteristika == Od počátku byla detektivka pojímána jako složitá hádanka, intelektuální hra a výzva čtenářovým logickým a deduktivním schopnostem. Rozuzlení musí být pravděpodobné, racionálně zdůvodněné a vycházející z indicíí, ale zároveň překvapivé. Autor musí postupovat logicky, aby čtenář mohl sledovat postup [[dedukce]] ze stop -– za tím účelem vznikala i striktní žánrová pravidla (např. desatero pátera Knoxe, pravidlo tří stop). Vykonstruovanost zápletek však od počátku 20. století postupně ustupovala a pravidla se rozvolňovala. Důrazem na psychologii postav se některé pozdější detektivky výrazně přibližují psychologickému románu (G. Simenon), jiné se zase barvitým zachycením prostředí přibližují románu sociálnímu (např. u představitelů tzv. drsné školy). Klíčovou postavou detektivky je detektiv, řešitel záhady. Zpočátku navazuje na romantickou tradici mstitelů bezpráví, často je obdařen mimořádními pozorovacími a kombinačními schopnostmi, později též znalostmi lidské psychiky. Někdy bývá výstředníkem až podivínem, jindy má působit jako okolím podceňovaný outsider. Je obvyklé, že v řadě děl jednoho autora vystupuje postava téhož detektiva. Od 20. století je obvyklejší typ obyčejného detektiva, ať již detektiva profesionálního (policista, soukromý detektiv), nebo soukromé osoby, jíž zločin zasáhl do života. Moderní detektivky často popisují rutinní vyšetřování celých policejních týmů.<ref name=":0">MOCNÁ, Dagmar a kol. ''Encyklopedie literárních žánrů''. Praha: Paseka, 2004. S. 106-114.</ref> == Z historie == Deduktivní příběhy s kriminálními náměty nacházíme už v biblických apokryfech, Ezopových bajkách či orientálních pohádkách. Své předchůdce má detektivka v tzv. pikareskním (šibalském) a loupežnickém románu 18. století, nebo také (podobně jako thriller) v tzv. [[Gotický román\|gotickém románu]] -– jde také o typ prózy s tajemstvím. Jako samostatný žánr se detektivní román konstituoval ve 2. polovině 19. století. Rozšíření tohoto typu literatury pak souvisí s vytvářením moderní velkoměstské civilizace s jejím podsvětím a policejním aparátem. Za první detektivní [[Próza\|prózu]] v historii bývá považována povídka [[Edgar Allan Poe\|Edgara Allana Poea]] ''[[Vraždy v ulici Morgue]]'' z roku [[1841]]. V Poeově stylu logické hádanky pokračuje pak [[Arthur Conan Doyle\|A.C. Doyle]] a další ([[Gilbert Keith Chesterton\|G. K. Chesterton]], R.A. Freeman, S.S.Van Dine), později [[Dorothy L. Sayersová\|D.Sayersová]], [[Agatha Christie\|A. Christie]], N. Marshová, [[P. D. Jamesová\|P.D. Jamesová]] aj. Na rozhraní detektivky a thrilleru jsou díla [[Edgar Wallace\|E. Wallace]]. Ve 20. letech 20. století se v USA zrodil nový typ detektivky, tzv. [[drsná škola,]] jejímž protagonistou je osamělý bojovník za spravedlnost typu westernového hrdiny (díla [[Dashiell Hammett\|D. Hammetta]], [[Raymond Chandler\|R. Chandlera]], [[Rex Stout\|R. Stouta]], [[Peter Cheyney\|P. Cheyneyho]], [[Mickey Spillane\|M. Spillana]], částečně též [[Erle Stanley Gardner\|E.S. Gardnera]]). Později se stává hlavní postavou detektivky i policejní profesionál (např. díla [[Georges Simenon\|G. Simenona]] nebo [[Evan Hunter\|Eda McBaina]]) nebo celý policejní tým ([[Maj Sjöwallová\|M. Sjówallová]]--[[Per Wahlöö\|P. Wahló]]).<ref name=":0" />

Detektivka: Porovnání verzí