Giovanni Battista Pergolesi: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Náhrada Pergolesi.jpg -> Giovanni_Battista_Pergolesi.jpg (CommonsDelinker: File renamed: this is not Michael Angelo Pergolesi)
m →‎Život: typografické úpravy
Řádek 22:
V r. 1733 obdržel objednávku napsat operu k narozeninám císařovny Alžběty. Opera , Il prigionier superbo, obsahuje intermezzo ve formě samostatné komické opery „La serva padrona“ (Služka paní), která se stalo jeho nejznámější prací a ve skutečnosti jím vytvořil styl „[[opera buffa]]“. Když byla uvedena v Paříži vyvolala tzv. „querelle des bouffons“ (válku komediantů) mezi zastánci klasické vážné francouzské opery jako byli [[Jean-Baptiste Lully]] a [[Jean-Philippe Rameau]] a přívrženci nové italské komické opery. Pergolesi byl v průběhu tohoto sporu označen jako typický představitel italského stylu a Paříž se sporem bavila po více než dva roky.
 
V květnu 1734 provedl v kostele sv. Lorenza v Římě svou Mši F-dur za přítomnosti vévody Carafy - Maddoloni, který ho ihned přijal do svých služeb. Ještě v témže roce zkomponoval operu na [[Pietro Metastasio|Metastasiovo]] drama „Adriano in Siria“. Po jejím úspěchu obdržel objednávku na zhudebnění dalšího Metastasiova dramatu „L'Olimpiade“ pro Teatro Tordinona v Římě. Opera se hrála s velkým úspěchem i na dalších italských scénách.
 
Pergolesi celý život zápasil s chatrným zdravím. Onemocněl tuberkulózou a jeho stav se rapidně zhoršoval. Posledním velkým úspěchem byla hudební komedie Il Flaminio (Neapol, 1735). V r. 1736 se uchýlil do františkánského kláštera v Puzzuoli, kde prakticky na smrtelném loži zkomponoval kantátu Orfeo, Salve regina pro soprán a své vrcholné dílo Stabat mater.