Kozáci: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava chyby
m delink
Řádek 53:
V polovině [[16. století]] bojovali kozáci ve vojsku [[Ivan IV.|Ivana IV. Hrozného]] při dobývání [[Kazaň|Kazaně]] a [[Astrachaň|Astrachaně]]. Právě Ivan pak kozákům potvrdil právo svobodného života, výměnou za povinnost ochrany hranic [[Rusko|ruského]] státu, přiznal kozákům i žold ve formě zbraní a zlata, který byl ale vyplácen nepravidelně. Kozáci tak v [[Ruské impérium|Rusku]] plnili v 16. a 17. století zejména funkci ochrany hranic a příhraničních oblastí před nájezdy [[Tataři|Tatarů]] a [[Nogajská horda|Nogajců]]. Později pomáhali při podmaňování [[Sibiř]]e, [[Kavkaz]]u a [[Dálný východ|Dálného východu]]. Dobývání Sibiře započal na sklonku 16. století kozácký ataman [[Jermak Timofějevič]], když porazil [[Kučum]]a, chána [[Tataři|Sibiřských Tatarů]]. Postup kozáků na východ probíhal velice rychle. Roku 1632 založil kozák [[Pjotr Ivanovič Beketov|Pjotr Beketov]] pevnost [[Jakutsk]] a tím otevřel cestu k obsazení východní Sibiře. V roce [[1645]] kozák Vasilij Pojarkov proplul po řece [[Amur]] do [[Ochotské moře|Ochotského moře]], kde objevil Severní [[Sachalin]] a následně se vrátil do [[Jakutsk]]a. Další ruský kozák [[Semjon Ivanovič Děžňov]] přeplaval z ústí řeky [[Kolyma|Kolymy]] v [[Severní ledový oceán|Severním ledovém oceánu]] do řeky [[Anadyr]] v [[Tichý oceán|Tichém oceánu]] a objevil [[Beringův průliv|průliv]] mezi [[Asie|Asií]] a [[Aljaška|Aljaškou]]. [[Kamčatka|Kamčatku]] prozkoumal a obsadil v letech [[1697]]–[[1699]] kozák [[Vladimir Vasiljevič Atlasov]], neblaze proslulý svou hrabivostí a brutalitou.
 
Kozáci mají podíl na událostech tzv. [[Smuta|smutné doby]] počátkem 17. století. Zpočátku sice podporovali [[Lžidimitrij I.|Lžidimitrije I.]] a tvořili podstatnou část jeho armády, po jeho zavraždění ale měli velký význam při zvolení [[Michael III.|Michala III.]] za cara.V [[17. století|17.]] a [[18. století]] se ruské kozáctvo podílelo velkou měrou na povstáních a útocích proti [[Ruské impérium|Ruskému carství]]. Z jeho řad vzešli mnozí organizátoři kozáckých a rolnických povstání, jako například [[Stěnka Razin]] a [[Jemeljan Pugačov]]. Roku [[1671]], po porážce povstání [[Stěnka Razin|Stěnky Razina]], se ruskému carovi [[Alexej I. Michajlovič|Alexeji]] podařilo dostat kozáky pod kontrolu. Z dobrovolných spojenců se tak stali carskými poddanými. Do jejich organizace stále více zasahovala [[car]]ská moc, která ji do konce 17. století začala upravovat v souladu s vlastní administrativou. Od roku [[1721]] spadali kozáci pod Vojenské kolegium, které bylo jakýmsi předchůdcem Ruského ministerstva obrany. V tomtéž roce [[Petr I. Veliký]] pozastavil volbu atamanů kozáků a nařídil jejich výběr carskou mocí. Po likvidaci Pugačovova povstání v roce [[1775]] během panování [[Kateřina II. Veliká|Kateřiny II.]] byly zlikvidovány i poslední prvky kozácké [[autonomie]]. V [[1798]] byly kozácké hodnosti nahrazeny armádními, kozáčtí stařešinové probrali důstojnické hodnosti a dostali šlechtické tituly.
[[Soubor:Донской козакъ 1821 года.jpeg|vlevo|náhled|Donský kozák okolo roku 1821]]
V [[19. století]] se kozáci, kteří udržovali jediní profesionální stálou bojovou pohotovost, stali de facto páteří carské armády a označení kozák se v době carského režimu stalo takřka synonymem pro vojáka. To však není přesné, v carském Rusku byli kozáci elitní složkou armády, podobně jako „britští“ [[Gurkhové]], rovněž tradičně bojovný národ. V roce [[1802]] vydali první armádní směrnice pro kozácká vojska. Od roku [[1827]] byl za nejvyššího atamana všech kozáckých vojsk v carském [[Ruské impérium|Rusku]] volen následník trůnu. V [[1838]] byl vytvořen organizační řád pro kozácké oddíly, ty v [[1857]] přešly pod správu velení (od [[1867]] Hlavního velení) nepravidelných (od [[1879]] kozáckých) vojsk ministerstva války, od roku [[1910]] podléhající Hlavnímu štábu.
 
=== Donské vojsko ===
Nejstarším kozáckým vojskem je vojsko Donské, doložené již v 16. století. Po dohodě s cary rozšiřovali hranice [[Ruské impérium|Ruské říše]] a chránili její hranice. Tak vznikala nová vojska (jaické vojsko, volžské vojsko, [[Zabajkalské kozácké vojsko|amurské vojsko]], [[Ussurijské kozácké vojsko|ussurijské vojsko]], apod.). Tato vojska postupně utvořila jejich současné rozdělení. V 16. a 18. století se kozáci značnou měrou podíleli na povstáních proti carskému režimu, zejména pod vedením atamanů [[Ivan Bolotnikov|Ivana Bolotnikova]], [[Stěnka Razin|Stěnky Razina]], [[Kondrat Bulavin|Kondrata Bulavina]], [[Ivan Mazepa|Ivana Mazepy]] a [[Jemeljan Pugačov|Jemeljana Pugačova]]. Po dohodě s [[Petr I.|Petrem I.]] se kozácká území stala řádnou součástí [[Ruské impérium|Ruské říše]], se zachováním značné míry [[autonomie]]. V průběhu dalších staletí byla tato autonomie oklešťována. Např. volení atamani (''vybornye atamany'') byli nahrazováni atamany dosazenými z [[Moskva|Moskvy]] či [[Petrohrad|Sankt Petěrburgu]] (''nakaznye atamany'').
 
=== Po převratu ===