Svobodné královské město: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
m typografické úpravy
Řádek 30:
**[[Bardejov]]
**[[Bratislava]]
**[[Košice]] - druhé město v hodnostním pořadí svobodných královských měst po [[Budín (Budapešť)|Budíně]] podle [[Velké privilegium Ludvíka Velikého pro město Košice|privilegia z roku 1347]]
**[[Prešov]]
**[[Trnava]]
Řádek 70:
K výraznějším změnám v právní kategorizaci měst docházelo v 70. letech 19. století, kdy se uskutečňovala reforma veřejné správy. V roce [[1876]] se 28 ze 47 uherských svobodných královských měst stalo [[město se zřízeným magistrátem|městy se zřízeným magistrátem]]. Na území Slovenska tak zůstaly svobodnými královskými městy pouze [[Banská Štiavnica]], [[Košice]], [[Komárno]] a [[Bratislava]].
 
Zákonným článkem XXI /[[1886]] byla svobodná královská města, které zbyla z roku 1876, formálně zrušena a zařazena mezi [[Municipální město (Uhersko)|municipální města]], t. j. města nezávislá na župní správě, která byla se župami rovnocenná (tato města a župy tvořily spolu tzv. municipal). Titul ''svobodné královské město'' se čestně používal do roku [[1918]], resp. pro města [[Košice]] a [[Komárno]] v rámci [[Maďarské království|Maďarského království]] i v letech [[1938]] - [[1945]].
 
== Městská samospráva ==
=== Charakteristika uherské městské samosprávy ===
Uherská privilegovaná města byla samostatnými právními osobami, měla vlastní městské pečeti, [[Znak (heraldika)|znaky]] a především volené reprezentanty. Ve vlastní kompetenci rozhodovala o všech svých záležitostech a proti jejich rozhodnutí bylo možné se odvolat jen u krále, resp. [[taverník|tavernikálního]] soudu. Rychtář a městská rada (senát) byli na vlastním území zcela suverénními institucemi. Taková míra nezávislosti neměla obdobu v jiných evropských městech. Panovníci v jiných evropských královstvích zpravidla kontrolovali svá města prostřednictvím jmenovaného zmocněnce (např. [[České království]] - konšelé, [[Polsko]] - fojt). Dalším jednotícím atributem uherské městské samosprávy byl fakt, že nerozlišovala zvlášť orgány soudní a zvlášť správní. Rychtář byl zároveň i soudcem. Předešlo se tak zájmovým sporům, typickým pro jiná evropská města.
 
===Městské orgány a způsob jejich volby===
Řádek 80:
 
====Bratislavský model====
Město [[Bratislava]] mělo vyvinutý systém samosprávy, který se vyznačoval participací všech držitelů městských práv při volbě kandidátů do důležitých městských úřadů. Městská rada měla 13 členů, v jejím čele stál rychtář, volený na jeden rok, zpravidla však pobývající v úřadě minimálně dva roky. Druhou nejvýznamnější funkcí byl úřad [[purkmistr]]a, který dohlížel na městské hospodářství. Městský kapitán byl zodpovědný za obranu města a údržbu opevnění. Purkmistr a kapitán byli voleni na období jednoho roku. Při vážných příležitostech a výběru kandidátů do funkcí města se svolávala volená obec (vnější rada, 60 - 100 členná). Členové městské a vnější rady byli voleni na doživotí a to všemi držiteli městských práv.
Na čele vnější rady stál tribun lidu, který ji reprezentoval před užší městskou radou, tak jako celé měšťanstvo.
 
Řádek 101:
Po Šoproňském sněmu ([[1681]]), kterému předcházelo [[Protihabsburská stavovská povstání v Uhrách#Tököliho povstání (1678–1686)|Tököliho povstání]], panovník potvrdil staré výsady a deklaroval náboženskou svobodu. Přesto se však stanovila podmínka minimálního počtu (50%) katolíků v městských radách svobodných královských měst.
 
V roce [[1711]] se [[Satmárský mír|Satmárským mírem]] skončilo poslední [[Protihabsburská stavovská povstání v Uhrách|protihabsburské stavovské povstání]] v Uhersku - povstání [[František II. Rákóczi|Františka II. Rákocziho]]. V roce [[1714]] přijal sněm v Prešpurku ustanovení, kterým se zakazovalo městům volit si úřady bez přítomnosti královských komisařů vysílaných dvorem do jednotlivých královských měst. Panovnický dvůr se snažil i o ovlivňování volby členů rad, častokrát královský komisař volbu zrušil, když nevyhrál předem vybraný favorit či přímo jmenoval člena rady kandidáta, který ani nebyl měšťanem.
 
Na konci 18. století svobodná královská města ovládla šlechta, jelikož ustanovení uherské komory žádalo, aby se představiteli měst stali lidé vzdělaní, ovládající právo a jazyky, což se na první pohled zdálo být logickým požadavkem, který však většinou prostí měšťané nemohli splňovat. Šlechtici díky tomu měli v 18. století převahu v městských radách a nemohli tedy hájit zájmy měst tak, jako měšťané a příslušníci jednotlivých cechů, kteří v minulosti svá města ovládali. Tato úprava vydána Uherskou komorou také upravovala způsob volby všech orgánů měst, jejich instalaci do úřadů, nakládání s penězi (investice, půjčky) a jiné záležitosti měst.