Samovar: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Mrzout (diskuse | příspěvky)
m →‎Historie výroby: oprava formulace v souladu s kontextem
m typografické úpravy
Řádek 6:
== Rozdělení samovarů ==
Současná klasifikace samovarů uznává následující typy:
* elektrický samovar - vodu ohřívá vestavěné topné tělísko stejně jako v [[Rychlovarná konvice|rychlovarné konvici]]
* žárový samovar - jinak také uhelný, dřevný
* kombinovaný samovar
 
Řádek 17:
Na přelomu [[19. století|19.]] a [[20. století]] se objevují nové typy samovarů, jako např. petrolejový, samovar Paričko, měděné samovary z továrny Černikovových s bočním ohřevem. Petrolejové samovary se prosadily především tam, kde byl snadno dostupný a levný petrolej, zvláště na [[Kavkaz]]e. Petrolejové samovary se také ve velkých počtech exportovaly.
 
V roce 1908 závod Bratři Šachdatové a spol. poprvé vyrobil samovar s odnímatelnou nádobou na vodu - tzv. samovar Paričko (nazváno dle vynálezce, ing. A. J. Parička). Tyto samovary byly bezpečné z požárního hlediska, nemohly se zničit jako obyčejné samovary, když v nich nebyla voda. Díky vybavení dmychadlem a možnosti regulace tahu plamene v nich voda zůstávala dlouho horká. Také čištění bylo pohodlné. Jako palivo bylo možné použít [[dřevěné uhlí]], [[Ethanol|líh]] i jiná paliva.
 
[[Říjnová revoluce|Revoluce roku 1917]] přinesla řadu změn. V roce 1918 byly podniky na výrobu samovarů znárodněny. Roku 1919 vzniká v Tule státní sdružení továren na výrobu samovarů. Roku 1922 se výroba samovarů soustředila v Prvním státním mědizpracujícím závodě ve městě Kolčugino. V současnosti funguje pod názvem Kolčug-Micar a.s.
Řádek 23:
== Konstrukce samovaru ==
[[Soubor:Family portrait by T.Myagkov.jpg|náhled|Samovar (1844)]]
Bez ohledu na pestrost tvarů jsou samovary koncipovány shodně. Každý samovar je složen z dále popsaných dílů (viz též obrázek - schema):
* Mísa - nádrž na vodu, základní část, do které se nalévá voda k vaření
* Dutina - topeniště, umístěno uvnitř mísy, sem se vkládá palivo, zde je případně hořák na kapalná paliva. Vnější stěna topeniště funguje jako tepelný výměník – předává teplo vodě
* Kruh - litinová kruhová deska, která shora zakrývá mísu
* Šíje - zúžená část, která spojuje dno mísy se stojanem
* Stojan (podstavec) samovaru - základní, stojná část
* Držadla - jsou zhotovena z tepelně izolačního materiálu, připevněna na mísu a umožňují přenášet celý samovar i v chodu, za horka
* Růžice - zdobená obruba, ze které vystupuje kohout na horkou vodu
* Ručka - páčka, kterou se ovládá výpustní kohout
* Výpustní kohout
* Poklička - zakrývá shora nádobu na vodu
* Průduchy - otvory na pokličce pro odchod páry
* Nosič konvice - obruba na pokličce, do které se vkládá konvička se zavářkou - čajovým koncentrátem
Obvyklými materiály pro výrobu samovarů jsou:
* [[měď]],
Řádek 49:
 
== Příprava čaje s pomocí samovaru ==
Samovar neslouží přímo k přípravě čaje, ale k vaření vody pro přípravu čaje. Do mísy se nalije voda, která se přivede do varu. V malé konvičce se vroucí vodou spaří listový čaj. Ten se nechá vyluhovat až do vzniku silného extraktu - zavářky. Během vyluhování a i následně během přípravy čaje do šálků je konvička uložena v nosiči úplně nahoře na samovaru. Tak je zaručeno uchování zavářky v teple. Pokud se rozhodneme čaj konzumovat, odlijeme si do svého šálku z konvičky potřebné množství extraktu a dolijeme horkou vodou z kohoutu na nádrži samovaru. Čajové lístky zůstanou v konvičce. Množstvím čajového koncentrátu řídíme sílu čaje.
 
== Odkazy ==