Sjednocená východoindická společnost: Porovnání verzí

m
typografické úpravy
m (typografické úpravy)
 
== Předchůdci ==
První výprava nizozemských lodí do Asie začala v roce [[1594]], kdy se devět nizozemských kupců spojilo a založilo jednorázovou ''Společnost vzdálených zemí''. Expedice sestávala ze čtyř lodí - Hollandia, Amsterdam, Mauritius a Duyfken pod velením Cornelise de Houtmann a Gerrita van Beuningen. Výprava vyplula [[2. duben|2. dubna]] [[1595]] z kotviště u ostrova [[Texel (ostrov)|Texel]] a zamířila do [[Indonésie]]. Po cestě většina posádky zahynula na [[kurděje]], přesto se expedice dostala do [[Banten|Bantamu]] na [[Jáva|Jávě]] za 15 měsíců. Zde se dostala do střetu s místními domorodci a musela urychleně odplout. Pro nedostatek posádky byla dokonce opuštěna loď Amsterdam. Zpět do Nizozemska dorazila v roce [[1597]], cestu přežilo 87 námořníků z celkových 240. Finančně byla neúspěchem, ukázala však, že je možné využít cestu Portugalců kolem [[mys Dobré naděje|mysu Dobré naděje]] a dostat se tak do [[Indie]] a dále do Indonésie. Expedici v dalších šesti letech následovalo 15 výprav o celkovém počtu 65 lodí, sponzorovaných celkem 8 různými společnostmi.
 
== Historie ==
[[Soubor:De handelsloge van de VOC in Hougly in Bengalen Rijksmuseum SK-A-4282.jpeg|náhled|Faktorie Sjednocené východoindické společnosti v Bengálsku, 1665]]
Jelikož se mezi léty 1595 - 1601 vypravilo na 16 obchodních expedic a většina z nich se vrátila s cenným nákladem, nastal úpadek cen koření v Nizozemsku a přitom nárůst výkupních cen v Asii, což mělo za následek nerentabilitu podnikání v tomto oboru. Z rozhodnutí [[generální stavy|generálních stavů]] Nizozemské republiky byla tedy založena jednotná společnost - Vereenigte Oost-Indische Compagnie. Této společnosti byl od vlády zaručen obchodní monopol mezi [[Mys Dobré naděje|mysem Dobré naděje]] a [[Magalhãesův průliv|Magellanovým průlivem]] s právem uzavírat smlouvy se sousedními [[stát]]y, v nových oblastech jmenovat správní úředníky a udržovat [[ozbrojené síly]]. První ztráta území pro Portugalce přišla v roce [[1603]], kdy Nizozemci zabrali [[ostrov Ambon]]. V letech [[1605]] a [[1606]] získali [[Molucké ostrovy]] a v roce [[1641]] [[Malakka (město)|Malaku]] v [[Malajsie|Malajsii]]. Poražení Portugalců v roce [[1656]] přineslo Nizozemcům vládu nad [[Cejlon]]em, s jeho drahými kameny, [[perla]]mi a [[Skořice|skořicí]], v letech [[1661]]-[[1663]] je vyhnali i z [[Kóčin]]u a [[Kalikat]]u v Indii. Do roku [[1755]] získali Nizozemci kontrolu nad většinou ostrova [[Jáva|Jávy]]. Východoindická společnost také založila v roce 1652 vlastní osadu na mysu Dobré naděje - [[Kapské Město|Kaapstad]].
 
V 18. století se z loďařské obchodní společnosti stala oblastní správa zabývající se zemědělskou výrobou. Ta začala dodávat do [[Evropa|Evropy]] produkty z [[Indonésie|indonéských ostrovů]]. I přesto společnost pomalu upadala. Její monopol začali nejdříve narušovat pašeráci a po pařížské smlouvě v roce [[1784]] se přidali [[Britové]] z [[Britská Východoindická společnost|Britské východoindické společnosti]], kteří také získali právo obchodovat s Východní [[Indie|Indií]]. V roce [[1799]], kdy bylo [[Nizozemsko|Nizozemí]] podřízeno napoleonské [[Francie|Francii]], byla společnost definitivně zrušena nizozemskou vládou, která také převzala všechny její dluhy a majetek.
=== Literatura ===
* {{citace monografie | jméno = G. | příjmení = Bateman | jméno2 = V. | příjmení2 = Eganová | titul = Encyklopedie Zeměpis světa | vydavatel = Barnes and Noble Inc. | rok = 1993 | isbn = 80-901727-6-8}}
* STANĚK, Karel. Soupeření Portugalců a Nizozemců o monopol v obchodu s kořením, 1601 - 1669. ''Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie'', 2011, 22 (7-8), s. 146-155. ISSN 1210-6097.
* {{citace monografie | jméno = Michal | příjmení = Wanner | titul = Sedmiletá válka v Orientu | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 255 | isbn = 80-7277-034-9}}
* WANNER, Michal. Říše koření, kalika a čaje: dvě století Nizozemské východoindické společnosti. ''Historický obzor'', 2002, 13 (11/12), s. 242-253. ISSN 1210-6097.
27 219

editací