Wikipedie

Jihoseveroněmecká spojovací dráha: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Robot: -prázdný infobox; kosmetické úpravy
značka: odstraněn infobox
m typografické úpravy
Řádek 33:
Hlavní trať dlouhou 160 km a její odbočku do Malých Svatoňovic s délkou 35 km se podařilo uvést do provozu po třech částech do roku [[1859]].
 
SNDVB měla své sídlo podobně jako většina železničních firem ve [[Vídeň|Vídni]], ale provozní ředitelství si vystavěla v [[Pardubice|Pardubicích]], kde měla řadu provozních objektů a bytů pro zaměstnance. Těch měla v roce zahájení provozu celkem 352. Většina těchto objektů v areálu pardubického nádraží již neexistuje, podobně jako celých prvních několik kilometrů této hlavní tratě -– ty byly v roce [[1871]] v souvislosti s budováním kolejí [[ÖNWB]] od [[Chrudim]]i nahrazeny novou přeložkou v současné trase položené západněji od původní.<ref name="hrdina1">{{Citace periodika
| příjmení = Hrdina
| jméno = Zdeněk
Řádek 51:
}}</ref>
 
Zajímavostí je, že SNDVB byla první železniční společností na našem území, která pro komunikaci používala telegraf systému [[Morseova abeceda|Morse]] -– a to již v roce [[1858]].<ref name="hrdina1" />
 
Firma dále požádala o koncesi pokračovat v prodloužení svatoňovické odbočky až na státní hranici u [[Královec|Královce]]. Tato koncese jí byla udělena v roce [[1865]]. Stavbu však přerušila [[Prusko-rakouská válka]] v roce [[1866]]. Poválečná mezinárodní smlouva mezi Rakouskem a [[Prusko|Pruskem]] ze srpna [[1867]] však zajistila spojení trati SNDVB se sítí královských pruských železnic. Toto spojení bylo otevřeno na hraničním přechodu [[Královec]] -– [[Lubawka]] (tehdy Liebau). V blízkosti Královce se nachází tehdy těžená Žacléřská uhelná pánev.
 
SNDVB získala v roce [[1868]] koncesi na stavbu trati z [[Vídeň|Vídně]] přes [[Znojmo]] a [[Kolín]] do [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]] a dále celého souboru tratí ve [[Východní Čechy|východních Čechách]]. Nemohla však na těchto nových tratích podnikat přímo pod hlavičkou SNDVB kvůli lišícím se koncesním podmínkám, proto vytvořila dceřinou společnost -– [[Rakouská severozápadní dráha|Rakouskou severozápadní dráhu]] (ÖNWB). Ta později získala koncesi na stavbu dalších mnoha kilometrů tratí od Vídně až do [[Děčín]]a, včetně odbočky do [[Praha|Prahy]]. Ve vystavěných kilometrech tedy ÖNWB mateční firmu předstihla. SNDVB měla sjednocený číslovací systém lokomotiv a vozů s ÖNWB, tvořily tak jednotný park vozidel.<ref>[http://www.pospichal.net/lokstatistik/14412-oenwb-lokalbahnen.htm Statistika lokomotiv ÖNWB a SNDVB (De)]</ref>
 
SNDVB byla prakticky [[monopol]]ním dopravcem na severovýchodu [[Čechy|Čech]] až do roku [[1872]], kdy si svou trať z [[Choceň|Chocně]] do [[Meziměstí]] s hraničním přechodem do [[Prusko|Pruska]] začala stavět [[Rakouská společnost státní dráhy]] (StEG), s níž SNDVB vedla spor o trasování spojky mezi těmito tratěmi. Nakonec zvítězila varianta [[StEG]] v dnešní podobě tratě ze [[Železniční trať Starkoč–Václavice–(Náchod)|Starkoče do Václavic]]. Své monopolní postavení společnost neváhala využívat k neustálému navyšování tarifů.
Řádek 71:
 
== Zestátnění ==
280,42&nbsp;km tratí SNDVB bylo zestátněno spolu s tratěmi dceřiné firmy [[ÖNWB]] v roce [[1909]] přičleněním ke rakouským státním drahám [[Císařsko-královské státní dráhy|K.k.StB]]. Ve stejné době byla zestátněna i největší Rakousko-uherská dopravní firma -– [[Rakouská společnost státní dráhy]].
 
== Reference ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Jihoseveroněmecká_spojovací_dráha“