Wikipedie

Východní fronta (druhá světová válka): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
úprava, obrázky
ShadowRobot (diskuse | příspěvky)
23 683 editací
m WPCleaner v2.01b - Fixed using WP:WCW (Zalomení v seznamu - Opravy pravopisu a typografie)
Řádek 24:
{{flagicon|Nacistické Německo}} [[Nacistické Německo|Německá říše]]<ref name="Axis-help">Němečtí spojenci poskytli značný počet vojáků a materiálu. Sloužilo zde několik zahraničních jednotek zejména [[Španělská modrá divize]] a [[Legion francouzských dobrovolníků proti bolševismu]].</ref><br />
{{flagicon|Rumunsko}} [[Rumunské království|Rumunsko]] (1941–44)<br />{{flagicon|Italské království}} [[Italské království|Itálie]] (1941–43)<br />{{flagicon|Hungary 1940}} [[Maďarské království|Maďarsko]]<br />{{flagicon|Bulharsko}} [[Bulharské carství|Bulharsko]] (do 1944)<br />
*{{flagicon|Spain (1945 - 1977)}} [[Španělská modrá divize|Modrá divize]] ([[Frankistické Španělsko|Španělsko]])<br />
----[[Loutkový stát|loutkové státy osy]]:<br />{{flagicon|Slovenská republika (1939–1945)}} [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovensko]] <br />{{flagicon|Croatia Ustasa}} [[Nezávislý stát Chorvatsko|Chorvatsko]]<br />
*[[Soubor:Flag of France.svg|22px|okraj]] [[Legion francouzských dobrovolníků proti bolševismu|LVF]] ([[Vichystická Francie|Francie]]) <br />
----vojenská [[Spolupráce|kooperace]]:<br />{{Vlajka a název|Finsko}} (1941–44)
| strana2 = '''[[Spojenci (druhá světová válka)|Spojenci]]:'''
Řádek 96:
 
[[Soubor:German antisemitic and anti-Soviet poster.JPG|náhled|180px|Německá protisovětská propaganda v [[Invaze do Polska (1939)|okupovaném Polsku]]]]
Na začátku velké vlastenecké války neviděli úplně všichni občané SSSR v Němcích nepřátele. Mnozí lidé zejména neruského původu , Ukrajinci ,Lotyši, Litevci, Kuroni, Estonci, Baltští Němci, Krymští Tataři , kteří se pamatovali na německá vojska z období [[první světová válka|první světové války]], si Němce pamatovali jako na civilizované a dobré lidí. [[Adolf Hitler|Hitler]] však svou šanci získat si sympatie sovětského obyvatelstva po vpádu do země rychle ztrácel. Už v principu byl nacistický režim si počínal genocidně a byl zaměřený proti [[Slované|Slovanům]], jednotky složené z [[Ukrajinci|Ukrajinců]], býv. ruských zajatců nebo [[Kozáci|Kozáků]] (či jiných kolaborantů, ne vždy složené na národnostním principu) byly nasazovány pouze z iniciativy německých místních velitelů (jako byl např. [[Ewald von Kleist]] na [[Krym]]u a [[Kubáň|Kubáni]]). Centralizovaná koncepce spojenectví s utlačovanými národy [[Sovětský svaz|SSSR]], jejímž vrcholem byla [[Ruská osvobozenecká armáda|ROA]], vznikla paradoxně až tehdy, když Němci museli ze SSSR ustupovat. To, že se k Hitlerovi připojily i bývalé [[Pobaltí|pobaltské]] republiky, nebylo nic překvapivého. Ty cítily k Sovětskému svazu pravděpodobně největší odpor ze všech sovětských republik. Přesto, že většina obyvatel pobaltských zemí nebyla tak politicky naivní, aby uvěřila Hitlerovi, předpokládali, že každá změna oproti stalinskému režimu bude jen lepší.
 
Občané SSSR skutečně nestáli za Stalinem bez výhrad. Důvěra v něj těsně po napadení země a katastrofických porážkách v létě a na podzim [[1941]] klesla, věděli ale, že pod Hitlerem a nacistickou nadvládou by byla situace asi ještě horší. Odpor k německé agresi následně stoupal, když se příslušníci hitlerovských vojsk (hlavně [[Einsatzgruppen]]) ukázali jako brutální vrazi. K soudržnosti, jakou sovětský lid projevil, do značné míry pomohla i prohlášení samotného Stalina, který [[3. červenec|3. července]] 1941 v rozhlase ke svým krajanům promluvil přímo neuvěřitelně: "''Soudruzi, občané, bratři a sestry, příslušníci armády a námořnictva! Obracím se na vás přátelé moji!'' "Tato slova zapadala do ponuré atmosféry těchto dnů..<ref>{{Citace monografie|autor=[[Alexander Werth|Werth, A.]]|název=''Od paktu po Stalingrad''|místo=Bratislava|vydavatelství=Vydavateľstvo politickej literatúry|strana=184|rok=1968}}</ref>
Řádek 111:
Stalin před začátkem [[druhá světová válka|druhé světové války]] v létě [[1937]] inicioval brutální čistky v armádě. Ty připravily o život většinu nejvyšších důstojníků: za oběť padli tři z tehdejších pěti [[Maršál Sovětského svazu|maršálů]], 11 komisařů obrany, 13 z 15 velitelů armád i všichni velitelé vojenských okruhů. Celkově bylo zatčeno, propuštěno nebo uvězněno asi 35 000 důstojníků Rudé armády.<ref>[[Christopher Ailsby]]: ''SS: Peklo na východní frontě'' ISBN 80-7237-145-2</ref><ref name="Ivanova válka" /> Až následná [[Zimní válka]], ve které početnější a lépe vyzbrojená [[Rudá armáda]] dokázala [[Finové|Finy]] porazit až po půlročních bojích a poměrně vysokých ztrátách, i začátek Velké vlastenecké války ukázal, v jakém stavu se skutečně nachází důstojnický sbor Rudé armády. Některé novodobé zdroje, například [[Viktor Suvorov]] však tvrdí, že ve skutečnosti chtěl Stalin napadnout [[Nacistické Německo|Německo]], a právě [[Velká čistka|předválečné čistky]] a investice do rozvoje hospodářství namísto zbrojení později napomohly SSSR válku vyhrát.
 
Přes všechny stalinské brutality a přehmaty byl Sovětský svaz v roce 1940 rozvíjející se zemí. Životní úroveň rostla. Luxus sice neexistoval, ale lidé byli dobře oblečeni a v obchodech bylo více zboží než v předešlých obdobích sovětské vlády. Německý vpád následujícího roku tento růst brutálním způsobem přerušil, obyvatelé SSSR se dočkaly podobné životní úrovně, jakou dosahovaly před rokem 1941 až v 60. letech<ref>Jiří Vykoukal, Bohuslav Litera, Miroslav Tejchman: ''Východ. Vznik, vývoj a rozpad sovĕtského bloku 1944-19891944–1989.'' Nakladatelství Libri, Praha, 2000, 860 s.</ref>.
 
Stalinův teror postihoval ale i lidí, kteří nikdy jeho nepřáteli nebyli. Ti byli likvidováni na základě preventivních čistek a falešných obvinění udavače, kteří museli plnit "udavačské kvóty". Toto se nedalo utajit a nenávist k Stalinovi proto pozvolna šířila i mezi obyčejnými lidmi. Situace v zemi byla dobrým politickým základem pro každého útočníka zvenčí. Hitler však tuto výhodu nedokázal využít.
Řádek 323:
==== Polsko ====
[[Soubor:Warsaw Uprising by Haneman - Królewska Street - 16567.jpg|náhled|Polští povstalci ve Varšavě během povstání.]]
[[Polsko]] se na začátku války ocitlo v táboře sovětských nepřátel a sovětské orgány na územích, které Stalin získal na začátku války uskutečnily mnoho válečných zločinů. Později, po začátku německo-sovětské války, byl z polských válečných zajatců zformován již v srpnu 1941 sbor o síle 96 000 mužů. Ale kvůli konfliktům mezi sovětským velením a polskou exilovou vládou v Londýně, která je formálně řídila, došlo v srpnu 1942 k odsunu asi 74 000 mužů a množství civilistů pod velením gen. [[Władysław Anders|Anderse]] přes Írán na [[Blízký východ]], kde podporovali britské síly a později se zapojily i do bojů v jižní a západní Evropě. Vztahy obou zemí se výrazně narušily i po tom, co během války Němci zveřejnili informace o [[katyňský masakr|katyňském masakru]] polských zajatců. V SSSR však nadále zůstalo množství komunistů a ti organizovali nejprve 1. polskou pěchotu divizi. Jednotka byla nasazena v říjnu 1943 u bojů v Mogiljevsé oblasti v Bělorusku. V průběhu roku polské vojsko v SSSR narostlo natolik, že zformovalo 1. polskou polní armádu s 5 divizemi o síle asi 107 000 mužů. Velel jí gen. [[Zygmunt Berling]]. V pozdější fázi bojů sovětská a polská vojska vstoupila na polské území. Sověti zde organizovali komunistickou vládu, tzv. [[Lublinský výbor]]. V březnu polské vojsko na východní frontě dosáhlo početný stav přes 400 000 mužů v 14 divizích. Velitelem polských vojsk byl maršál [[Michał Rola-Żymierski]]<ref name="Zabecki">Zabecki, D. T. Poland, Army. in Tucker, S. C., World War II. A Student Encyclopedia. Abc-Clio, Inc., Santa Barbara, 2005, s. 1022-10231022–1023</ref>. Polská vojska se kromě osvobozování svého území podílela i v bitvě o Berlín.
 
==== Československo ====
[[Soubor:Čs. vojáci na Dukle 6. října 1944.gif|náhled|Českoslovenští vojáci při přechodu státní hranice.]]
Na podzim 1941 došlo k dohodě mezi sovětskou vládou a československou exilovou vládou v Londýně o výstavbě jednotky na sovětském území. Nová československá jednotka se začala vytvářet ve městě [[Buzuluk (město)|Buzuluk]] na Uralu. Problémem bylo propouštění osob, které se nacházely v sovětských zajateckých táborech, ze kterých nebyla více než polovina reálné propuštěna, komplikací byl i špatný fyzický stav mnoha propuštěných, což se podepsalo pod pomalé tempo budování nové jednotky <ref>Fidler, J., Sokolovo 1943 . Malý encyklopedický slovník. Naše Vojsko, Praha, 2003, s. 12 </ref>. 1. československý polní prapor vznikl v Buzuluku 12. února 1942 a po 4 měsících dosáhl plného početního stavu. Začátkem roku 1943 byl nasazen na frontě při ústupu sovětských vojsk z oblasti Charkova v tzv. [[bitva u Sokolova|bitvě u Sokolova]]. Československá jednotka byla postupně od května 1943 rozšiřována a dosáhla síly brigády (květen 1944) a později armádního sboru (prosinec 1944)<ref>Plevza, V. a kolektív: ''Dejiny Slovenského národného povstania 1944 – 5. zväzok.'' Nakladateľstvo Pravda, Bratislava, 1985, s. 74 - 76</ref>.
 
Začátkem roku 1944 bylo z řad československých letců v [[Royal Air Force|RAF]] vybráno 21 dobrovolníků, kteří odešli do SSSR, kde vytvořili základ [[První československý samostatný stíhací letecký pluk|stíhacího pluku]]. Jednotka byla nasazena během [[Slovenské národní povstání|slovenského národního povstání]] a později podporovala sovětské síly během bojů v Polsku. Letecké síly československa nakonec zformovaly smíšenou leteckou divizi. Ze slovenských zajatců byla v průběhu roku 1944 vybudována [[2. československá paradesantní brigáda v SSSR|2. paradesantní brigáda]]. Ta se zapojila nejprve do bojů [[Karpatsko-dukelská operace|Karpatsko-dukelské operace]] a později byla přesunuta na podporu SNP. Zbytek sil sboru podporoval sovětské snahy při postupu Karpaty a v bojích na Slovensku. Zúčastnil se i [[Boje o Liptovský Mikuláš|bojů o Liptovský Mikuláš]]. Část sil byla nasazena při bojích v Polsku. Sbor později pronikl přes [[Slezsko]] do Československa a zúčastnil se osvobozování země. Celkově měl sbor 18 087 vojáků, spolu s týlovými jednotkami jeho početný stav dosahoval 31 725 lidí. V období bojů na československém území dosáhl početní stav kolem 60 000 mužů.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Východní_fronta_(druhá_světová_válka)“