Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 5 bajtů ,  před 3 měsíci
m
WPCleaner v2.01b - Fixed using WP:WCW (Zalomení v seznamu - Opravy pravopisu a typografie - Popis odkazu před i za jeho koncem)
 
<ref group="podpora zahraničí">podpora syrské vlády:
*{{vlajka a název|Irák}} <small>(od [[2018]])</small><br />
*{{vlajka a název|Bělorusko}}
</ref>
Nejvýznamnější stranou konfliktu je vláda prezidenta [[Bašár al-Asad|Bašára al-Asada]], která se snaží potlačit povstání a udržet si nebo znovu získat kontrolu nad pokud možno velkou částí země. Na její straně stojí velká většina obyvatel [[Alavité (sekta)|alávitského]] vyznání a&nbsp;většina příslušníků ostatních náboženských menšin. Vojenskou, finanční a materiální podporu ze zahraničí dostává především od [[Rusko|Ruska]], [[Írán]]u a [[Šíité|šíitské]] organizace [[Hizballáh]] z&nbsp;[[Libanon]]u. Rusko má v&nbsp;Sýrii zhruba 5&nbsp;000-10&nbsp;000 příslušníků svých [[Ozbrojené síly Ruské federace|ozbrojených sil]] včetně leteckého personálu, kromě toho působí v&nbsp;zemi větší počet ruských vojenských poradců.<ref name="ruské síly">HAUSNER, Joseph: Syrien: Wie viel Feuerkraft Trump und Putin haben (Sýrie: Kolik palebné síly mají Trump a Putin),. [[Focus]], [https://www.focus.de/politik/ausland/nach-drohung-des-us-praesidenten-syrien-wie-viel-feuerkraft-trump-und-putin-haben_id_8756832.html], 13.&nbsp;dubna 2018 (německy).</ref> Dále se konfliktu účastní syrští [[Kurdové]], kteří usilují o&nbsp;co největší autonomii až samostatnost svých zčásti roztříštěných teritorií. Ze zahraničí se jim dostává podpory mj. od [[Spojené státy americké|Spojených států]], které v&nbsp;březnu 2017 vyslaly do Sýrie kolem 950 vojáků za účelem boje proti [[Islámský stát|Islámskému státu]]<ref>GIBBONS-Neff: U.S. military likely to send as many as 1,000 more ground troops into Syria ahead of Raqqa offensive, officials say. [[The Washington Post]], [https://www.washingtonpost.com/news/checkpoint/wp/2017/03/15/u-s-military-probably-sending-as-many-as-1000-more-ground-troops-into-syria-ahead-of-raqqa-offensive-officials-say/], 15.&nbsp;března 2017 (anglicky)</ref> a&nbsp;zřídily svoji základnu u&nbsp;severosyrského města Manbidž. V současnosti je zde asi 2000&nbsp;příslušníků amerických ozbrojených sil. Kurdové jsou však od začátku roku 2018 terčem zesílených útoků ze strany [[Turecko|Turecka]], zvláště v&nbsp;oblasti města [[Afrín]] na západ od řeky [[Eufrat]]u. [[Turecké ozbrojené síly|Turecká armáda]] obsadila [[Turecká invaze do Afrínu|Afrín a&nbsp;okolí]] v&nbsp;březnu 2018. V&nbsp;určitých fázích ozbrojeného konfliktu spolupracovali Kurdové také se syrskou armádou, zvláště při dobývání [[Aleppo|Aleppa]].
 
Na druhé straně konfliktu stojí větší počet skupin s různými cíli. Jsou to jednak relativně umírnění rebelové, kteří požadují ukončení téměř pět desetiletí trvající vlády [[Baas|Socialistické strany arabské obrody]] a&nbsp;svržení vlády prezidenta Asada. Na jejich straně bojují především většinoví [[sunnité]], kteří dostávají nebo dostávali podporu např. od [[Saúdská Arábie|SaudskéSaúdské Arábie]] a [[Katar]]u, a&nbsp;to jak finanční, tak ve formě vojenské výzbroje. Některé skupiny jsou nebo byly podporovány také Spojenými státy, Tureckem a&nbsp;[[Francie|Francií]].
 
Důležitou povstaleckou silou byly až zhruba do konce roku 2017 extrémní [[islamismus|islamisté]] usilující o obnovení [[kalifát]]u či vybudování jiné pravé islámské říše. Tito jsou reprezentováni navzájem soupeřícími uskupeními [[Islámský stát|Islámským státem]] (IS) a&nbsp;[[Al-Káida|Al-Káidou]]. Al-Káida se postupem času přetvořila ve [[Fronta an-Nusrá|Frontu an-Nusrá]]. Na její straně bojují jednak místní radikálové, jednak [[Mudžáhid|mudžáheddíni]] z&nbsp;celého světa, a&nbsp;podporu dostávají - na neoficiální úrovni od tamních radikálních kruhů - ze SaudskéSaúdské Arábie, Kataru a&nbsp;dalších arabských států a&nbsp;z&nbsp;počátku také od Turecka.<ref>http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/erdogan-je-spojenec-islamskeho-statu-tvrdi-vudce-kurdu/r~3269f62a3f4511e5adcb0025900fea04/</ref><ref>http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21534</ref><ref>http://www.rozhlas.cz/plus/svet/_zprava/1391740</ref><ref>http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/1528592-kdyz-clen-nato-spolupracuje-s-teroristy</ref> Islámský stát je terčem útoků ze strany celé řady zemí, počínaje Spojenými státy a&nbsp;Ruskem<ref>http://www.dailymail.co.uk/news/article-3226369/ISIS-crosshairs-Britain-carrying-daily-missile-strikes-Iraq-destroy-bunkers-trucks-boats-stockpile-deadly-weapons.html</ref> a&nbsp;v&nbsp;současnosti konče Tureckem. Jeho hlavní město [[Rakka]] bylo 16.&nbsp;října 2017 osvobozeno bojovníky [[Syrské demokratické síly|Syrských demokratických sil]] pod kurdským velením a&nbsp;s&nbsp;podporou USA. V&nbsp;současnosti je IS v&nbsp;Sýrii již téměř poražen, stejně jako v&nbsp;sousedním [[Irák]]u.
 
Dne [[22. prosinec|22. prosince]] [[2016]] se [[Syrské ozbrojené síly|syrské armádě]] podařilo zcela obsadit ty části druhého největšího syrského města [[Aleppo|Aleppa]], které byly do té doby kontrolovány opozicí. [[Bitva o Aleppo (2012–2016)|Bitva o Aleppo]], která začala již v&nbsp;roce 2012, tím skončila. Byla doposud největší bitvou syrské občanské války.
Dne 23. srpna 2016 vyšlo najevo, že [[Turecko]] plánovalo v nejbližší době zahájit vojenskou intervenci v severní Sýrii. Prvním cílem na syrském území mělo být pohraniční město [[Džarablu]]. Již toho dne vypálilo turecké [[dělostřelectvo]] 60&nbsp;ran na pozice [[Islámský stát|Islámského státu]] (IS) v Džarablu. Obyvatelé tureckého města [[Karkamis]] a jeho okolí byli vyzváni k evakuaci.<ref>Krieg gegen IS. Türkei plant offenbar Offensive auf syrische Grenzstadt. (Válka proti IS. Turecko zjevně plánuje ofenzívu směrem na syrské pohraniční město.) http://www.faz.net/aktuell/politik/ausland/europa/tuerkei/die-tuerkei-plant-offenbar-eine-offensive-auf-dscharablus-in-nordsyrien-14402936.html, 23.&nbsp;srpna 2016 (německy).</ref>
 
Svým rozsáhlým zásahem s nasazením vojenského letectva a tankové brigády, který bezprostředně poté začal, zkomplikovalo Turecko beztak již nepřehlednou situaci v zemi. Spojené státy nebyly stavu této invazi zabránit. Turecko zprvu skutečně zaútočilo na pozice Islámského státu v&nbsp;severozápadní Sýrii. V&nbsp;posledních dnech srpna 2016 však jeho masivní útoky směřovaly hlavně proti jednotkám syrských [[Kurdové|Kurdů]], které měly ve svém boji proti IS doposud podporu USA. Postiženo bylo i civilní obyvatelstvo této oblasti včetně [[Sunnitský islám|sunnitských]] [[Arabové|ArabArabů]]ů.<ref>EHRHARDT, Christoph: Syrischer Poker. Jeder gegen jeden: Wie ein Aufstand zum Stellvertreterkrieg wurde. (Syrský poker. Každý proti každému: Jak se stala z&nbsp;povstání zástupnická válka.) [[Frankfurter Allgemeine Zeitung]], 30.&nbsp;srpna 2016, s.&nbsp;8 (německy).</ref>
 
== Humanitární krize ==
Jedna žena například mluvila o hromadném znásilnění pěti vojáky opakujícím se po 14 dní, potom přibylo bití po těle a do obličeje nebo elektrické šoky. Její cela byla bez oken a miniaturních rozměrů, někdy přespávala v místnosti 4 na 5 m se 48 dalšími ženami. Toaleta byla pro ně přístupná jednou za 12 hodin a sprcha jednou za 40 dní. Když po 4 měsících zkolabovala, odvezli ji do nemocnice, kde ji našli zápal plic, chudokrevnost a žloutenku. Při sérií operací ji museli lékaři opravit genitálie zničené dlouhodobým znásilňováním. Další žena vypověděla, že musela v úzkých chodbách věznice procházet blízko kolem mrtvých těl za křiku mučených lidí. K srpnu 2017 došlo podle odhadů organizace Právníci a lékaři pro lidská práva k 65 tisícům úmrtí ve věznicích.<ref name="znásilnění" />
 
Prodemokratický mladý aktivista Muhammad Ghabáš prošel 12 věznicemi, v jedné ho surově bili a probouzel se nahý ve studené chodbě. Jindy mu vojád strčil pistoli do pusy. Dozorčí s přezdívkou Hitler podle něj pořádal večerní sadistické zábavy, kdy museli vězni štěkat, mňoukat nebo kokrhat, další klečeli na čtyřech a dělali dozorcům stoly nebo židle. Munír Fakír byl zase se svými spoluvězni trestán, když mluvili bez dovolení nebo usnuli. Ve vojenské nemocnici nechali podle jeho svědectví zemřít člověka s cukrovkou kvůli nepodání inzulínu, druhého člověka ubili k smrti ranami do obličeje, když požádal o prášky na bolest. Další svědkové uvedli, že museli jíst vlastní exkrementy, pít vlastní moč, byli převáženi v řeznických dodávkách zavěšeni na háky, objevilo se i svědectí, kdy 21 letý21letý mladík byl polit benzínem a zapálen a následně ho nechali umírat 21 dní.<ref name="Hitler" />
 
== Zahraniční podpora ==
22 916

editací