Utrakvismus: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 1 rokem
m
(+ ref.)
Pro formulaci věroučných stanovisek i řešení praktických otázek byly v průběhu husitských válek rozhodujícími autoritami [[zemský sněm]] a [[Univerzita Karlova|pražská univerzita]], také se často scházely [[synod]]y. V té době se také ustanovila [[dolní konzistoř]] jako orgán vykonávající autoritu [[arcibiskupství pražské|pražského arcibiskupství]] v [[sedisvakance|sedisvakanci]], která byla hlavou církevní organizace až do konce. Utrakvisté na Moravě měli podle [[basilejská kompaktáta|basilejských kompaktát]] podléhat [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|biskupům v Olomouci]]. V utrakvistickém období byl na utrakvistickém území zachován systém [[arciděkanství]] a [[děkanství]] včetně [[vizitace|vizitací]]. Poté, co [[Jiří z Poděbrad]] dobyl [[Tábor]], byla táborská církev podřízena konzistoři.
 
Utrakvismus trval na svěcení kněží v [[apoštolská posloupnost|apoštolské posloupnosti]], k čemuž nejprve sloužil arcibiskup [[Konrád z Vechty]]. [[Jan Rokycana]] byl za arcibiskupa zvolen zemským sněmem ale nikdy nebyl vysvěcen. Po [[basilejský koncil|basilejském koncilu]] přišel do Čech jako světící biskup [[Filibert]] z Coutances]] v Normandii, z francouzského rodu De Mondieu. Později získali utrakvisté ještě [[Augustin Luciani|Augustina Lucianiho]] (Sankturienského) a [[Filip de Nova villa|Filipa de Nova Villa]]. Světící biskupové neměli v církvi žádnou moc. Augustin i Filip se po neshodě s konzistoří usadili v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]], která měla vlastní konzistoř, jíž podléhalo asi 20 farností v kutnohorském okolí.
 
V době nepřítomnosti biskupů museli kandidáti kněžství putovat do [[Itálie]] za biskupy, kteří byli ochotni je světit. V několika případech je také doloženo svěcení od [[arménská církev|arménských biskupů]] ve [[Lvov]]ě. Náklady na tuto cestu většinou neslo město, ve kterém se dotyčný zavázal na několik let ke službě [[kaplan]]a.
4 830

editací