Borislav Pekić: Porovnání verzí

Na filozofické fakultě v Bělehradě později studoval po svém propuštění experimentální psychologii. V letech [[1952]]-[[1964]] pracoval jako filmový scenárista. Podle Pekićova textu režíroval [[Zdravko Velimirović]] film ''Dan četrnaesti'', který [[Jugoslávie]] prezentovala na filmovém festivalu v [[Cannes]] v roce [[1961]]. O čtyři roky později vyšel jeho první román Vreme Čuda, který se dočkal pozitivního ohlasu a byl přeložen do několika jazyků. Doplnilo jej druhé dílo ''Hodočašće Arsenija Njegovana'' (Cesta Arsenije Njegovana), které bylo oceněno prestižní jugoslávskou literární cenou [[NineNIN Inch Nails(časopis)|NIN]]. Během politických turbulencí na počátku 70. let 20. století upadl Pekić v nemilost; jeho díla odkazovala totiž na nepříliš šťastné události [[Dějiny Jugoslávie|jugoslávského vývoje]] - od kolaborace během [[druhá světová válka|druhé světové války]] až po studentské protesty v roce [[1968]]. Od roku [[1971]] až do své smrti o dvacet jedna let později žil proto v Londýně. Tam se věnoval psaní mnohých dalších děl, ale také i práci pro [[BBC]], kde četl každý týden "dopisy z Londýna". Jeho díla však vycházela v samotné Jugoslávii se zpožděním, nebo se neobjevovala vůbec. Překládala se ale do mnohých jazyků, včetně [[čeština|češtiny]], ale například také [[polština|polštiny]] a samozřejmě [[angličtina|angličtiny]].