Verze z 16. 5. 2019, 21:54 editovat Zelenymuzik (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 240 853 editací m odebrána Kategorie:Osobnosti z Rakovníka; přidána Kategorie:Čestní občané města Rakovníka za použití HotCat ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 21. 7. 2019, 20:16 editovat zrušit editaci Valdemar (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Revertéři 64 092 editací odstavce, odkazy značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 26: }} '''Miroslav Pangrác''' ([[16. říjen\|16. října]] [[1924]], [[Rakovník]] – [[19. červen\|19. června]] [[2012]], [[Rakovník]]) byl český akademický [[sochař]] a [[malíř]], [[Čestné občanství\|čestný občan]] ~~Královského~~královského města [[Rakovník]]a a [[Praha 11\|Prahy 11]]. == Život == Miroslavův talent rozpoznal učitel Mostecký, pořadatel školních malířských soutěží, které jeho žák vyhrával, a díky vyhraným cenám, temperovým barvám a čtvrtkám, měl dostatek materiálu pro malování. Prvním vzorem se stal akademický malíř [[Alois Kalvoda]] a Miroslav maloval podle pohlednic s jeho obrazy. Na půdě rodinného domu pořádal první výstavy, nejlepší díla vystavoval v oknech dílny svého otce, Pangrácova [[pohřební ústav\|pohřebního ústavu]], a některé z obrázků i prodával. Na půdě rodinného domu pořádal první výstavy, nejlepší díla vystavoval v oknech dílny svého otce, Pangrácova [[pohřební ústav\|pohřebního ústavu]], a některé z obrázků i prodával. Roku [[1941]], po ukončení měšťanské školy, nastoupil do [[~~keramická dílna~~Keramika\|keramické ~~dílny~~]] dílny rakovnického sochaře [[František Nonfried\|Františka Nonfrieda]], maloval ornamenty na hrnky a vázičky. Jeho dalším pracovním materiálem se stala hlína, začal modelovat své první plastiky a portréty. Přestože jeho chuť a talent přerušil v roce dvaačtyřicátém nucený nástup na důl [[Loužek ~~(důl)\|Loužek]],~~ nedaleko [[Lužná (okres Rakovník)\|Lužné]] na Rakovnicku, byl v září přijat na keramickou školu v [[Bechyně\|Bechyni]] a již zde se pro své zkušenosti stal uznávaným učněm. Němci ale roku [[1944]] školu zavřeli a Miroslav opět nastoupil do Nonfriedovy dílny. S koncem [[druhá světová válka\|druhé světové války]] se Miroslav Pangrác chystal vstoupit na [[akademie výtvarných umění v Praze\|Akademii výtvarných umění v Praze]]. Na školu byl přijat, ze solidarity k nepřijatému kamarádovi [[Jiří Kodym\|Jiřímu Kodymovi]] ale nástup o jeden rok odložil a společně se vrátili do [[Bechyně]], kde získal absolventské vysvědčení. Ke studiu na akademii nastoupil pod vedením profesorů [[Jan Lauda\|Jana Laudy]] a [[Karel Pokorný (sochař)\|Karla Pokorného]] (žáka [[Josef Václav Myslbek\|Josefa Myslbeka]]). Studium úspěšně po pěti letech ukončil s vyprofilovaným směrem – láskou k českému [[~~české~~Realismus ~~realistické~~(výtvarné umění)\|~~českému~~ realistickému umění]]. Stal se členem spolku [[Spolek výtvarných umělců Mánes\|Mánes]], zázemí našel v ateliéru pražského hotelu [[Gráf]]. Mimo portrétování řady významných osobností kulturního života se Pangrácovou doménou staly dětské portréty. Mezi nejznámější patří „Dítě v šátečku – Víťánek“ (1955), Pangrácův syn z prvního manželství, a „Gábinka“ (1977), dcera z manželství druhého, vystavená na výstavě [[Grand Palais]] v [[Paříž]]i. Později, v letech devadesátých, tvořil v ateliéru na pražském [[Újezd (Malá Strana)\|Újezdě]], ale i v nově vybudovaném ateliéru v rodném domě v [[Rakovník]]u. V šedesátých letech byl osloven v soutěži o návrh pietního zdůraznění prostoru, který je v holandském [[Rotterdam]]u místem posledního odpočinku [[František Škroup\|Františka Škroupa]]. Jeho dílo, soška dívky s názvem „Hudba“, soutěž bezkonkurenčně vyhrála a dodnes zdobí náhrobek autora české [[národní hymna\|národní hymny]]. Svým celoživotním dílem navazoval na odkaz [[Josef Václav Myslbek\|Josefa Václava Myslbeka]] a [[Jan Štursa\|Jana Štursy]], který rozvíjel do vlastních osobitých poloh. Za svoji práci získal mnoho odborných ocenění a čestných uznání. V roce [[1983]] obdržel výroční cenu SČVU a ČVFU a byl jmenován [[zasloužilý umělec\|zasloužilým umělcem]]. Pracovní nasazení vydrželo Miroslavu Pangrácovi do pozdního věku, i přes ubývající fyzickou sílu a zdravotní potíže. Ani tak se ale nenechával od práce odradit, a, nemohl-li vytvářet těžké sochy a bysty, maloval. A to jak obrazy v osobitém stylu, tak i malby abstraktní.▼ V šedesátých letech byl osloven v soutěži o návrh pietního zdůraznění prostoru, který je v holandském [[Rotterdam]]u místem posledního odpočinku [[František Škroup\|Františka Škroupa]]. Jeho dílo, soška dívky s názvem „Hudba“, soutěž bezkonkurenčně vyhrála a dodnes náhrobek autora naší [[národní hymna\|národní hymny]] zdobí. Zemřel ~~[[19. červen\|~~19. června]] [[2012]] v rodném domě v [[Rakovník]]u.▼ ▲Svým celoživotním dílem navazoval na odkaz [[Josef Václav Myslbek\|Josefa Václava Myslbeka]] a [[Jan Štursa\|Jana Štursy]], který rozvíjel do vlastních osobitých poloh. Za svoji práci získal mnoho odborných ocenění a čestných uznání. V roce [[1983]] obdržel výroční cenu SČVU a ČVFU a byl jmenován [[zasloužilý umělec\|zasloužilým umělcem]]. Pracovní nasazení vydrželo Miroslavu Pangrácovi do pozdního věku, i přes ubývající fyzickou sílu a zdravotní potíže. Ani tak se ale nenechával od práce odradit, a, nemohl-li vytvářet těžké sochy a bysty, maloval. A to jak obrazy v osobitém stylu, tak i malby abstraktní. ▲Zemřel [[19. červen\|19. června]] [[2012]] v rodném domě v [[Rakovník]]u. == Dílo (výběr) == * [[Josef Kopřiva]] (1948) ([[Rabasova galerie Rakovník\|Rabasova galerie]] v [[Rakovník\|Rakovníku]]) * Ředitel, archivář a spisovatel [[Jan Renner]] (1949) ([[Muzeum T. G. M. Rakovník\|Muzeum TGM Rakovník]]) * Vystěhovalci (1949) (Klauzurní práce na AVU) Řádek 55 ⟶ 49: * Národní umělkyně, herečka [[Otýlie Beníšková]] (1954) ([[Tylovo divadlo (Rakovník)\|Tylovo divadlo]] v Rakovníku, [[Divadlo na Vinohradech]] Praha) * Král [[Jiří z Poděbrad]] (1954) ([[Obřadní síň Poděbrady]]) * Lidická žena (~~1957-59~~1957–1959) ([[Památník Terezín]]) * Hudba (1961) (Náhrobek Františka Škroupa v [[Rotterdam\|Rotterdamu]]) * Novinář [[Karel Havlíček Borovský]] (1962) ([[Národní památník na Vítkově\|Panteon Národního muzea]] v Praze) Řádek 84 ⟶ 78: * Spisovatel [[Miloslav Švandrlík]] (2010) ([[Chodov (Praha)\|Chodov]], Praha 4) * Pamětní deska generála [[Karel Klapálek\|Karla Klapálka]] (2010) ([[Praha 11]]) * [[Milan Kotál]] (2011) (Zimní stadion [[HC Rakovník\|TJ HC Rakovník]]) * Modrý kříž (2003) ([[Loucký klášter]], [[Znojmo]]) == Výstavy (výběr) == * Účast na výstavách: na členských výstavách [[Spolek výtvarných umělců Mánes\|Mánesa]], na všech přehlídkách československého výtvarného umění v [[Jízdárna Pražského hradu\|Jízdárně Pražského hradu]] od roku 1951 a na všech tematických výstavách SČVU, dále společné výstavy s [[Vilma Vrbová-Kotrbová\|Vilmou Vrbovou-Kotrbovou]] a svým synem ~~[[Miroslav Pangrác\|~~Miroslavem Pangrácem]] (1967), tvořícím pod pseudonymem [[Grác~~\|GRÁC~~]]. * 1959 [[Moskva]] -– [[Sovětský svaz\|SSSR]] * 1975 [[Havana]] -– [[Kuba]] * 1977 [[Káhira]], [[Alexandrie\|Alexandria]] -– [[Egypt]] * 1970 [[Gostynin]] – [[Polsko]] (s malířkou [[Blanka Velová\|Blankou Velovou]]) * 1970 [[Budapešť]] – [[Maďarsko]] (se sochařkou [[Zina Koulová\|Zinou Koulovou]], grafikem [[Jiří Mádl (grafik)\|Jiřím Mádlem]] a malířkou [[Helena Slavíková\|Helenou Slavíkovou]]) Řádek 98 ⟶ 92: * 1976 [[Sofie\|Sofia]] – [[Bulharsko]] * 1977 Budapešť – Maďarsko * 1982 [[Bukurešť]] -– [[Rumunsko]] (s malířkou Blankou Velovou) * 1983 [[Berlín]] – NDR (Dny československé kultury) * 1986 [[Wismar]] – NDR (s výtvarnicí Květou Hamsíkovou) * 1986 Praha – Zasloužilý umělec Miroslav Pangrác, výběr z tvorby (vystaveno 95 sochařských děl a 99 obrazů) * 1988 [[Paříž]] – [[Francie]] (společně s ostatními umělci ČSSR) * 1999 [[Rakovník]] (u příležitosti 75. narozenin) * 2004 Rakovník (u příležitosti 80. narozenin) * 2009 Rakovník – Malující sochař Miroslav Pangrác (u příležitosti 85. narozenin)

Miroslav Pangrác: Porovnání verzí