Mesiáš (Händel): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: -prázdný nepojmenovaný parametr citační šablony; kosmetické úpravy
m pravopis: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=domn%C4%9Bnka, http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=ni%C5%BE, typo, doplněna nepárová uvozovka, nedoklep, shoda podmětu s přísudkem, překlep, název díla kurzívou
Řádek 64:
Richard Luckett, hudební vědec zaměřený na [[Stará hudba|starou hudbu]], popsal Händelova ''Mesiáše'' jako „komentář k&nbsp;narození, utrpení, vzkříšení a nanebevstoupení [Ježíše Krista]“, jenž začíná Božími zaslíbeními pronesenými proroky a končí oslavením Krista v&nbsp;nebi.<ref name="L76">Luckett, str. 76–77</ref> Na rozdíl od většiny Händelových oratorií zpěváci v&nbsp;''Mesiáši'' nepředstavují dramatické role; není zde žádný dominantní narativní hlas a velmi málo se používá [[Přímá řeč|přímé řeči]]. Jennensovo libreto nechce dramatizovat život a učení Ježíše, ale ocenit „tajemství božskosti“<ref name="B57"/> pomocí kompilace citátů ''[[Bible krále Jakuba]]'' a&nbsp;[[Kniha žalmů|''Knihy Žalmů'']], obsažené v&nbsp;[[Liturgie|liturgické]] knize [[Anglikánská církev|anglikánské]] církve ''[[Kniha společných modliteb]]'' z&nbsp;roku 1662.<ref>Luckett, str. 73</ref>
 
Třídílná struktura díla se podobá Händelovým tříaktovým operám, Jennens tyto „části“ dělí na „scény“. Každá scéna je sbírkou samostatných čísel neboli „vět“, které mají podobu [[recitativ]]ů, [[Árie|árií]], nebo [[Pěvecký sbor|sborů]].<ref name="B57">Burrows (1991), str. 55–57</ref> Oratorium obsahuje dvě instrumentální čísla, zahajovací ''Symfonii'' {{refn|Popis „Symfonie“ je převzat z &nbsp;Händelovy rukopisné partitury.<ref>Burrows (1991), str. 84</ref>|group= "pozn."}} ve stylu francouzské předehry a pastorální ''Pifu'', často nazývanou „pastorální symfonie“, v&nbsp;polovině části&nbsp;I.<ref>Burrows (1991), str. 73–74</ref>
 
V&nbsp;části I&nbsp;[[Starý zákon|starozákonní]] proroci předpovídají příchod Mesiáše a jeho [[Panenské početí Ježíše Krista|panenské početí]]. Zvěstování pastýřům o&nbsp;narození Krista je uvedeno slovy [[Evangelium podle Lukáše|''Lukášova evangelia'']]. Část&nbsp;II zahrnuje [[Pašije|Kristovo utrpení a jeho smrt]], jeho vzkříšení a [[Nanebevstoupení Páně|nanebevstoupení]], první šíření [[Evangelium|evangelia]] po světě a konečné vyhlášení&nbsp;Boží slávy shrnuté v&nbsp;''Aleluja'' (''Hallelujah''). Část&nbsp;III začíná slibem o&nbsp;vykoupení, po němž následuje předpověď [[Poslední soud|posledního soudu]] a „všeobecného vzkříšení“, zakončeného vítězstvím nad hříchem a smrtí a provoláváním Kristovy slávy.<ref name="L79">Luckett, str. 79–80</ref> Podle muzikologa Donalda Burrowse je velká část textu tak plná biblických narážek, že je do značné míry nesrozumitelná těm, kteří [[Bible|bibli]] neznají.<ref name="B57"/> Jennens pro své publikum vytiskl a vydal brožuru, v&nbsp;níž vysvětlil své důvody pro volbu biblických citátů.<ref name="Vickers">{{Citace elektronické monografie|příjmení=Vickers|jméno=David |url=http://www.gfhandel.org/handel/messiah.html |titul=''Messiah'', A Sacred Oratorio |vydavatel=GFHandel.org |datum přístupu=2009-11-05|jazyk=anglicky }}</ref>
Řádek 82:
Hudba ''Mesiáše'' byla dokončena za 24 dní rychlé práce. Poté, co Händel obdržel Jennensův text někdy po 10.&nbsp;červenci 1741, začal na kompozici pracovat 22. srpna. Jeho záznamy ukazují, že do 28. srpna dokončil část&nbsp;I, do 6.&nbsp;září část&nbsp;II a&nbsp;do 12.&nbsp;září část&nbsp;III. Poté následovaly dva dny&nbsp;„doplňování“, takže celé dílo dokončil 14.&nbsp;září 1741. Celkem 259&nbsp;stran rukopisu [[Partitura|partitury]] vykazuje určité náznaky spěchu jako jsou skvrny, škrábance, nevyplněné takty a jiné neopravené chyby, ale podle muzikologa [[Richard Luckett|Richarda Lucketta]] je počet chyb v&nbsp;tak rozsáhlé&nbsp;[[Partitura|partituře]] pozoruhodně malý.<ref name="L86">Luckett, str. 86</ref> Rukopis ''Mesiáše'' se nyní nalézá v&nbsp;hudební sbírce [[Britská knihovna|Britské knihovny]].<ref>{{Citace elektronické monografie|titul= Messiah by George Frideric Handel|url= http://www.bl.uk/onlinegallery/hightours/handel/|vydavatel= British Library|datum přístupu= 2016-05-18|jazyk=anglicky}}</ref> Je určen pro dvě trubky, tympány, dva hoboje, dvoje housle, violu a [[basso continuo]] (violoncello, kontrabas a cembalo).
 
Na konec svého rukopisu napsal Händel písmena „SDG“, což znamená ''{{Cizojazyčně|la|Soli Deo Gloria}}'', „Jen Bohu patří sláva“. Tento nápis spolu s&nbsp;rychlostí kompozice podpořil víru v&nbsp;apokryfní tradici, podle které prý Händel napsal hudbu ve&nbsp;vytržení&nbsp;božské inspirace, v&nbsp;níž, když psal sbor ''Aleluja'', „viděl před sebou celé nebe“.<ref name="L86"/> Burrows poukazuje na to, že mnoho Händelových oper, srovnatelných s&nbsp;''Mesiášem'' co do délky a struktury, bylo sepsáno mezi divadelními sezónami s &nbsp;podobnou rychlostí. Pro Händela a jeho současníky nebylo psaní tolika hudby v&nbsp;tak krátkém čase neobvyklé; Händel začal psát další oratorium, ''Samsona'', do týdne od dokončení ''Mesiáše;'' a během měsíce pak dokončil hrubou verzi tohoto svého nového díla.<ref>Burrows (1991), str. 8 a 12</ref><ref>Shaw, str. 18</ref> V&nbsp;souladu se svou častou praxí při psaní nových děl Händel pro využití v&nbsp;''Mesiášovi'' upravil existující skladby, v&nbsp;tomto případě čerpal ze dvou nedávno dokončených italských duet a jednoho napsaného před dvaceti lety. Tak se ''{{Cizojazyčně|it|Se tu non lasci amore}}'' z&nbsp;roku 1722 stalo základem pro ''Ó smrti, kde je tvůj osten?''; části ''Vždyť jeho jho netlačí'' a ''Pročistí syny Léviho'' pocházejí z&nbsp;''{{Cizojazyčně|it|Quel fior che alla'ride}}'' (červenec 1741) a ''Neboť se nám narodí dítě'' i&nbsp;''Všichni jsme bloudili jako ovce'' z&nbsp;''{{Cizojazyčně|it|Nò, di voi non vo' fidarmi}}'' (červenec 1741).<ref>Shaw, str. 13</ref><ref name="B61">Burrows (1991), str. 61–62</ref> Händelova instrumentace v&nbsp;partituře je často nedotažená, opět v&nbsp;souladu s&nbsp;tehdejší konvencí, kdy se předpokládalo použití určitých nástrojů a jejich kombinací a skladatel je nemusel zapisovat; pozdější opisovači by doplnili detaily.<ref>Shaw, str. 22–23</ref>
 
Před prvním uvedením Händel provedl řadu revizí své rukopisné partitury. Částečně i&nbsp;proto, aby pro premiéru v&nbsp;Dublinu roku 1742 odpovídala síle dostupného orchestru; je pravděpodobné, že za Händelova života dílo nebylo nikdy provedeno tak, jak bylo původně koncipováno.<ref name="B22">Burrows (1991), str. 22</ref> Mezi lety 1742 a 1754 skladatel pokračoval v&nbsp;revidování a přepracovávání jednotlivých vět, někdy tak, aby vyhovovaly požadavkům konkrétních zpěváků.<ref name="B41"/> První publikovaná partitura ''Mesiáše'' byla vydána v&nbsp;roce 1767, sice až osm let po Händelově smrti, ale přesto byla založena na poměrně raných rukopisech, a tak neobsahovala žádné pozdější Händelovy revize.<ref>Burrows (1991), str. 48</ref>
Řádek 88:
== Premiéra a raná uvádění ==
=== Dublin 1742 ===
<!-- [[Soubor:Musick-hall-dublin.jpg|náhled|vpravo|Velká hudební síň na Fishamble Street v &nbsp;Dublinu, kde byl ''Mesiáš'' poprvé uveden|alt=černobílá perokresba, v dolní části chodník a za ním vstupy do několika úzkých, 2 až 3 patrových domů]] -->
[[Soubor:Kennan_%26_Sons_Ltd.,_Iron_works,_Fishamble_Street,_Dublin_(23737405856).jpg|náhled|Vchod do bývalého sálu na Fishamble Street v&nbsp;Dublinu, kde byl ''Mesiáš'' poprvé uveden (vrata uprostřed)|alt=černobílá fotografie ulice s&nbsp;průčelími dvou domů, mezi nimi jsou vrata a brána s&nbsp;nápisem Kennan & Sons]]
Händelovo rozhodnutí uskutečnit sérii koncertů v&nbsp;[[Dublin]]u v&nbsp;zimě 1741–1742 vzniklo na základě pozvání [[William Cavendish, 3. vévoda z Devonshiru|vévody z&nbsp;Devonshiru]], tehdy sloužícího jako místodržitel [[Irsko|Irska]].<ref name="Shaw24">Shaw, str. 24–26</ref> Händelův přítel a houslista [[Matthew Dubourg]] byl v&nbsp;Dublinu vévodovým kapelníkem; staral se o&nbsp;orchestrální požadavky Händelova turné.<ref name="Cole">{{citace periodika|příjmení= Cole|jméno= Hugo|titul= Handel in Dublin|url= |periodikum=Irish Arts Review (1984–87)|ročník=1| číslo= 2|datum= Summer 1984|strany= 28–30|jazyk=anglicky}}</ref> Je nejisté, zdali Händel původně zamýšlel provést ''Mesiáše'' v&nbsp;Dublinu; neinformoval totiž Jennense o&nbsp;takovém plánu, protože Jennens 2. prosince 1741 napsal Holdsworthovi: „… bylo to pro mě trochu ponížení, když jsem se dozvěděl, že namísto toho, aby uvedl ''Mesiáše'' zde, odjel s&nbsp;ním do Irska.“<ref>Burrows (1991), str. 14</ref> Po příjezdu do Dublinu 18. listopadu 1741 uspořádal Händel řadu šesti abonentních koncertů, které se uskutečnily mezi prosincem 1741 a únorem 1742 ve velkém hudebním sále na ulici Fishamble Street. Koncerty byly tak populární, že rychle zorganizovali druhou řadu; ''Mesiáš'' nefiguroval v&nbsp;žádné z&nbsp;řad.<ref name="Shaw24"/>
Řádek 102:
 
Zvyk stát během&nbsp;sboru ''Aleluja'' se odůvodňuje tím, že to údajně na londýnské premiéře udělal král [[Jiří II. (britský král)|Jiří II.]], a proto všichni měli povinnost také povstat. Neexistují však přesvědčivé důkazy o&nbsp;tom, že král byl na premiéře přítomen ani že se zúčastnil jakéhokoli pozdějšího představení ''Mesiáše''; první zmínka o&nbsp;zvyku stát se objevuje v&nbsp;dopise z&nbsp;roku 1756, tři roky před Händelovou smrtí.<ref>Luckett, str. 175</ref><ref>Burrows (1991), str. 28–29</ref>
[[Soubor:Microcosm of London Plate 037 - Foundling Hospital.jpg|náhled|vlevo|Kaple londýnského sirotčince ''Foundling Hospital'', místo konání pravidelných charitativních představení ''Mesiáše'' od roku 1750 |alt=Obraz pohledu do velké, vysoké a protáhlé místnosti, na třech stranách sedí stovky lidí.]]
Zpočátku chladnější přijetí ''Mesiáše'' v&nbsp;Londýně vedlo Händela k&nbsp;tomu, aby počet představení toho roku snížil z&nbsp;plánovaných šesti na tři a vůbec neuváděl dílo v&nbsp;roce 1744&nbsp;– ke značné nelibosti Jennense, jehož vztahy s&nbsp;skladatelem dočasně ochladly.<ref name="B24"/> Na Jennensovu žádost provedl Händel v&nbsp;hudbě pro nové nastudování v&nbsp;roce 1745 několik změn: ''Po celé zemi se rozlehl jejich hlas'' přepsal pro sbor, sopránová píseň ''Jásej velice'' byla zkrácena a transpozice pro hlas Cibberové byly vráceny do původní sopránové polohy.<ref name="B41">Burrows (1991), str. 41–44</ref> Jennens napsal 30.&nbsp;srpna 1745 Holdsworthovi: „[Händel] vytvořil skvělou zábavu, i&nbsp;když ne tak dobrou, jak by mohl a měl udělat. S&nbsp;velkými obtížemi jsem ho přiměl, aby opravil některé z&nbsp;hrubších chyb v&nbsp;kompozici…“ Händel v&nbsp;roce 1745 dirigoval dvě představení v&nbsp;Covent Garden, ve dnech 9. a 11.&nbsp;dubna,<ref>Luckett, str. 153</ref> a pak ''Mesiáše'' na čtyři roky odložil.<ref>Burrows (1991), str. 34–35</ref>
 
Řádek 113:
Během padesátých let 18.&nbsp;století byl ''Mesiáš'' stále častěji uváděn o&nbsp;svátcích v&nbsp;katedrálách celé Británie.<ref>Shaw, str. 55–61</ref> Občas se jednotlivé sbory a arie používaly jako hymny nebo [[Moteto|moteta]] v&nbsp;kostelích případně jako koncertní čísla, což se začalo běžně dělat počínaje&nbsp;19. stoletím dodnes.<ref>Burrows (1991), str. 49</ref> Po Händelově smrti byl ''Mesiáš'' proveden ve [[Florencie|Florencii]] roku 1768, část v&nbsp;[[New York]]u roku 1770, v&nbsp;[[Hamburk]]u roku 1772 a v&nbsp;[[Mannheim]]u roku 1777, kde jej poprvé slyšel [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozart]].<ref name="chron">{{Citace elektronické monografie|příjmení= Leissa|jméno= Brad, and Vickers, David|url= http://www.gfhandel.org/handel/chron.html|titul= Chronology of George Frideric Handel's Life, Compositions, and his Times: 1760 and Beyond|vydavatel= GFHandel.org|datum přístupu= 2011-05-20|jazyk=anglicky}}</ref> Burrows považuje za typické obsazení ''Mesiáše'' za Händelova života a v&nbsp;dekádách po jeho smrti to, které bylo použito v&nbsp;sirotčinci ''Foundling Hospital'' roku 1754.<ref>Burrows (1994), str. 304</ref> Móda velkých obsazení začala v&nbsp;roce 1784 řadou koncertů na Händelovu památku, konanou ve [[Westminsterské opatství|Westminsterském opatství]] pod záštitou [[Jiří III.|krále Jiřího III]]. Pamětní deska na zdi opatství zaznamenává, že „těleso sestávající z&nbsp;525 zpěváků a instrumentálních umělců bylo řízeno blahorodým Joahem Batesem“<ref>{{Citace elektronické monografie|url=https://www.westminster-abbey.org/abbey-commemorations/commemorations/george-frederic-handel/#i13483 |titul=History: George Frederic Handel|vydavatel=Westminster Abbey|datum přístupu=2011-05-18|jazyk=anglicky}}</ref> V&nbsp;článku z&nbsp;roku 1955 [[Malcolm Sargent]], zastánce velkých obsazení, napsal: „pan Bates… znal Händela dobře a respektoval jeho přání. Použitý orchestr měl dvě stě padesát členů a obsahoval dvanáct rohů, dvanáct trubek, šest trombonů a tři páry tympánů (z&nbsp;nichž některé byly obzvláště veliké).“<ref name="sargent">{{Citace periodika|příjmení= Sargent|jméno= Malcolm|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Messiah|periodikum=Gramophone|rok = 1955 |měsíc = duben| strany=19|jazyk=anglicky}} </ref> V&nbsp;roce 1787 se v&nbsp;opatství konala další představení a inzeráty slibovaly: „Orchestr se bude skládat z&nbsp;osmi set účinkujících.“<ref>{{Citace periodika|titul= Advertisement|periodikum=The Daily Universal Register|datum= 1787-05-30|strany=1|jazyk=anglicky}}</ref>
 
V&nbsp;kontinentální Evropě se uvádění ''Mesiáše'' odchýlilo od Händelových praktik jiným způsobem: orchestrace byla drasticky měněna, aby vyhovovala dobovému vkusu. Roku 1786 [[Johann Adam Hiller]] představil ''Mesiáše'' s&nbsp;aktualizovanou partiturou v&nbsp;[[Berlínský dóm|berlínském dómu]].<ref name="hiller">{{citace periodika|příjmení= Shedlock|jméno= J. S.|titul= Mozart, Handel, and Johann Adam Hiller|periodikum=The Musical Times|datum= srpen 1918|ročník= 59|číslo= 906|strany=370–71|jstor= 908906|doi= 10.2307/908906|jazyk=anglicky}}</ref> V&nbsp;roce 1788 Hiller představil svou revidovanou verzi se sborem 259 osob a orchestrem 87 smyčců, 10 fagotů, 11 hobojů, 8 fléten, 8 lesních rohů, 4 klarinetů, 4 trombonů, 7 trumpet, tympánů, cembala a varhan.<ref name="hiller"/> Roku 1789 byl Mozart pověřen baronem [[Gottfried van Swieten|Gottfriedem van Swietenem]] a spolkem {{Cizojazyčně|de|Gesellschaft der Associierten}}, aby upravil několik Händelových děl včetně ''Mesiáše''.<ref>Steinberg, str. 152</ref>{{refn|Swieten poskytl Mozartovi londýnské vydání Händelovy originální orchestrace (vydal Randal & Abell), stejně jako německý překlad anglického libreta, který vytvořili [[Friedrich Gottlieb Klopstock]] a Christoph Daniel Ebeling.<ref>{{citace periodika|příjmení=Holschneider|jméno=Andreas|titul=Händel-‐Bearbeitungen: Der Messias,Kritische Berichte|periodikum=Neue Mozart Ausgabe, Series X, Werkgruppe 28, Band 2|vydavatel=Bärenreiter|místo=Kassel|rok=1962|strany=40–42|jazyk=anglicky}}</ref>|group= "pozn."}} Mozart vytvořil dílo pro malé obsazení, vyloučil varhany, přidal partitury pro flétny, klarinety, trombony a lesní rohy, překomponoval některé pasáže a další uspořádal jinak. Představení takto upraveného oratoria ''[[Der Messias]]'' se uskutečnilo 6.&nbsp;března 1789 na zámku hraběte Johanna Esterházyho se čtyřmi sólisty a dvanáctičlenným sborem.<ref name="rl338">Robbins Landon, str. 338</ref> {{refn|Opakované představení se konalo na Esterháziho dvoře 7. dubna 1789,<ref>Steinberg, str. 150</ref> a mezi rokem Mozartovy smrti (1791) a rokem 1800 se ve Vídni konalykonala čtyři známá představení Mozartova upraveného ''Mesiáše'': 5. dubna 1795, 23. března 1799, 23. prosince 1799 a 24. prosince 1799.<ref>{{citace periodika|příjmení=Link|jméno=Dorthea|titul=Vienna's Private Theatrical and Musical Life,1783–92, as reported by Count Karl Zinzendork|periodikum=Journal of the Royal Musical Association|rok=1997|ročník=12|číslo=2|strany=209|jazyk=anglicky}}</ref>|group= "pozn."}} Tato úprava s&nbsp;drobnými Hillerovými změnami byla vydána po Mozartově smrti v&nbsp;roce 1803.{{refn|Dlouho se mělo za to, že Hiller značně změnil Mozartovu orchestraci před tím, než přišla do tisku. [[Ebenezer Prout]] tuto doměnkudomněnku zakládal na formulaci titulu "F„F. G. (''[[sic]]'') Händels Oratorium Der Messias, nach W. A. Mozarts Bearbeitung"Bearbeitung“ kde „nach“ mělo znamenat ''po'', spíše než ''v'' Mozartově úpravě. Prout si povšiml, že Mozartovo vydání dalšího Händelova díla, ''Alexander's Feast'', odpovídající Mozartovu rukopisu, neslo v &nbsp;titulu "mit„mit neuer Bearbeitung von W. A. Mozart"Mozart“ („s novou úpravou W. A. Mozarta“).<ref name=prout1/> Teprve když byl později objeven Mozartův originální rukopis, ukázalo se, že Hillerovy změny nebyly rozsáhlé.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení= Towe|jméno= Teri Noel|url= http://www.classical.net/music/comp.lst/works/handel/messiah/mozart.php |titul= George Frideric Handel – Messiah – Arranged by Mozart|vydavatel=Classical Net|rok= 1996| datum přístupu=2011-06-11|jazyk=anglicky}}</ref>|group= "pozn."}} Hudební vědec [[Moritz Hauptmann]] popsal Mozartovy přídavky jako „[[štuk]]ové ozdoby na mramorovém chrámu“.<ref>{{citace periodika|příjmení= Cummings|jméno= William H.|titul= The Mutilation of a Masterpiece|periodikum=Proceedings of the Musical Association, 30th Session (1903–1904)|datum= 1904-05-10|strany=113–27|jstor= 765308|jazyk=anglicky}} </ref> Sám Mozart údajně měnil dílo svého předchůdce obezřetně a trval na tom, že žádné změny Händelových partitur by neměly být interpretovány jako snaha vylepšit jeho hudbu.<ref>{{citace periodika|příjmení= Kandell|jméno= Jonathan|titul= The Glorious History of Handel's Messiah|url= http://www.smithsonianmag.com/arts-culture/the-glorious-history-of-handels-messiah-148168540|periodikum= Smithsonian Magazine|datum=prosinec 2009|vydavatel= The Smithsonian Institution|datum přístupu= 2016-05-18|jazyk=anglicky}}</ref> Britské publikum se později seznámilo s&nbsp;některými prvky této verze, když byly zapracovány do partitur editovaných např. skladatelem [[Ebenezer Prout|Ebenezerem Proutem]].<ref name="rl338"/>
 
=== 19. století ===
Řádek 120:
V&nbsp;19. století se&nbsp;dál zvětšily rozdíly v&nbsp;přístupu k&nbsp;Händelovi mezi&nbsp;německy a anglicky mluvícími zeměmi. Muzikolog [[Friedrich Chrysander]] a literární historik [[Georg Gottfried Gervinus]] založili roku 1856 v&nbsp;Lipsku {{Cizojazyčně|de|Deutsche Händel-Gesellschaft}} ([[Německá Händelova společnost|Německou Händelovu společnost]]) s&nbsp;cílem vydat všechna Händelova díla v&nbsp;původní podobě.<ref name="chron"/> Ve stejné době se uvádění v&nbsp;Británii a Spojených státech amerických vzdálilo Händelově interpretační praxi snahou o&nbsp;stále pompéznější ztvárnění. ''Mesiáš'' byl uveden v&nbsp;roce 1853 v&nbsp;New Yorku s&nbsp;třistačlenným sborem a v&nbsp;roce 1865 v&nbsp;Bostonu s&nbsp;více než 600 sboristy.<ref>{{Citace periodika|titul= Musical|url= https://query.nytimes.com/gst/abstract.html?res=9A03EEDF103AE334BC4F51DFB4678388649FDE&scp=2&sq=Messiah+AND+Handel&st=p|periodikum =[[The New York Times]]|datum=1853-12-27|jazyk=anglicky}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|titul= The Great Musical Festival in Boston|url= https://www.nytimes.com/1865/06/04/news/the-great-musical-festival-in-boston-boston-enjoying-itself.html?scp=25&sq=Messiah+AND+Handel&st=p|periodikum=The New York Times|datum= 1865-06-04|jazyk=anglicky}} </ref> V&nbsp;Británii se v&nbsp;roce 1857 konal ''Velký Händelův festival'' v&nbsp;londýnském [[Křišťálový palác|Křišťálovém paláci]], kde byl uveden ''Mesiáš'' a další Händelova oratoria sborem 2000 zpěváků a pětisetčlenným orchestrem.<ref>{{Citace periodika|titul= Handel Festival, Crystal Palace|periodikum =The Times|datum= 1857-06-15|strany=6|jazyk=anglicky}}</ref>
 
V&nbsp;šedesátých a sedmdesátých letech 19.&nbsp;století nastupovaly stále početnější orchestry. [[George Bernard Shaw|Bernard Shaw]] v&nbsp;roli hudebního kritika poznamenal: „Vyčpělý úžas, který velký sbor vždy úspěšně vyloudí, se už vyčerpal“;<ref>Laurence (svazek 1), str. 151</ref> později napsal: „Proč namísto plýtvání obrovskými částkami na nudná masová představení Händelova festivalu někdo nepřipraví pořádně secvičené a důkladně nastudované uvedení ''Mesiáše'' v&nbsp;koncertním sále [[St James'sHall|St James's&nbsp;Hall]] se sborem dvaceti schopných umělců? Většina z&nbsp;nás by chtěla alespoň jednou před smrtí uslyšet pořádné provedení tohoto díla.“<ref>Laurence (svazek 2), str. 245–46</ref> Použití rozsáhlého orchestru vyžadovalo značné zmnožení orchestrálních hlasů. Mnoho Händelových obdivovatelů věřilo, že skladatel by partituru takto rozšířil, kdyby v&nbsp;jeho době byly k&nbsp;dispozici příslušné nástroje.<ref>{{citace periodika|příjmení= Smither|jméno= Howard E.|titul= 'Messiah' and Progress in Victorian England|periodikum= Early Music|ročník= 13|číslo= 3|datum= srpen 1985|strany=339–48|jstor= 3127559|doi= 10.1093/earlyj/13.3.339|jazyk=anglicky}} </ref> Shaw namítal, do značné míry bez odezvy, že „skladatel by měl být ušetřen nápadů svých přátel a psaní nebo výběr ‚dalších orchestrálních doprovodů‘ by mělo být náležitě uvážené.“<ref>Laurence (svazek 1), str. 95</ref>
 
Jedním z&nbsp;důvodů popularity obrovských představení byla všudypřítomnost amatérských sborů. Anglický dirigent [[Thomas Beecham]] napsal, že po dvě stě let byl v&nbsp;Británii sbor „národním médiem hudebního projevu“. V&nbsp;době úpadku viktoriánských pěveckých spolků však zaznamenal „prudkou a silnou reakci proti monumentálním představením… výzvy z&nbsp;několika stran, že Händel by se měl hrát a poslouchat tak jako v&nbsp;letech 1700 až 1750“.<ref>Beecham, str. 6–7</ref> Na konci století byli skladatel [[Frederick Bridge]] a muzikolog T.&nbsp;W.&nbsp;Bourne průkopníky revitalizace ''Mesiáše'' v&nbsp;Händelově orchestraci a Bourneova editorská práce byla základem pro další akademické verze na počátku 20.&nbsp;století.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Armstrong|jméno= Thomas|titul= Handel's 'Messiah'|periodikum =The Times|datum= 1943-04-02|strany=5|jazyk=anglicky}}</ref>
Řádek 127:
[[Soubor:Ebenezer-prout.jpg|náhled|upright|Ebenezer Prout v&nbsp;roce 1899|alt=Černobílý portrét starého vousatého muže sedící v&nbsp;křesle s&nbsp;rozloženou velkou knihou.]]
 
Přestože ve 20.&nbsp;století přetrvávala tradice uvádění oratoria rozsáhlými tělesy jako sbor [[Royal Choral Society]], [[Mormonský chrámový sbor]] a sbor [[Huddersfield Choral Society]],<ref name="blyth"/> rostla poptávka po představeních věrnějších Händelovu pojetí. Na počátku 20. století napsal časopis ''The Musical Times'' o&nbsp;„přidaných doprovodech“ od Mozarta a dalších, „Není čas některé z&nbsp;těchto přívěšků na&nbsp;Händelově partituře odeslat na zasloužený odpočinek?“<ref>{{citace periodika|titul= The Sheffield Musical Festival|periodikum= The Musical Times|ročník= 40|číslo= 681|datum= listopad 1899|strany=738|jstor= 3367781|jazyk=anglicky}} </ref> V&nbsp;roce 1902 vytvořil muzikolog [[Ebenezer Prout]] novou edici partitury vycházející z&nbsp;Händelových původních rukopisů, a ne z&nbsp;nepřesných tištěných verzí s&nbsp;chybami přebíranými z&nbsp;jednoho vydání do druhého.{{refn|Mnohá vydání před rokem 1902, včetně Mozartových, pocházejí z &nbsp;nejstaršího tištěného vydání partitury, známé jako Walsh Edition, publikované v &nbsp;1767.<ref name=prout1/>|group= "pozn."}} Prout však vycházel z&nbsp;předpokladu, že věrná reprodukce Händelova původního rukopisu by nebyla praktická:
 
{{Citát v rámečku|[P]okusyPokusy, které čas od času konají naše hudební spolky proto, aby uvedly Händelovu hudbu tak, jak ji skladatel zamýšlel, jsou předurčeny k &nbsp;selhání ze samotné povahy věci, ať už se k &nbsp;nim přistoupí sebeseriózněji a připraví se sebepečlivěji. S &nbsp;našimi velkými pěveckými sbory je posílení doprovodu nezbytné, aby dílo dobře vyznělo; a otázka není, zda další doprovod potřebujeme, ale jak má být napsán.<ref name=prout1/>|}}
 
Prout pokračoval v&nbsp;praxi přidávání fléten, klarinetů a [[pozoun|trombonů]] do Händelovy orchestrace, ale obnovil Händelovy party s&nbsp;vysoce laděnými trubkami, které Mozart vynechával (zjevně proto, že v&nbsp;roce 1789 se už přestaly používat).<ref name="prout1">{{citace periodika|příjmení=Prout|jméno= Ebenezer|titul= Handel's&nbsp;'Messiah': Preface to the New Edition, I|periodikum= The Musical Times|ročník= 43|číslo= 711|datum= květen 1902|strany=311–13|jstor= 3369304|jazyk=anglicky}} </ref> Proutův přístup byl přijat prakticky bez odporu, a když v&nbsp;témže roce 1902 ''Mesiáš'' vyšel v&nbsp;Chrysanderově kritické edici, bylo toto dílo přijato uctivě jako „studijní materiál“, ale ne jako podklad pro uvádění, i když vycházelo z &nbsp;Händelových rukopisných verzí.<ref name="cummings">{{citace periodika|příjmení=Cummings|jméno= William H.|titul= The 'Messiah'|periodikum= The Musical Times|ročník= 44|číslo= 719|datum= 1903-01|strany=16–18|jstor= 904855|doi=10.2307/904855|jazyk=anglicky}}</ref> Autentická interpretace se považovala za nemožnou: dopisovatel ''Musical Times'' napsal: „Všechny Händelovy orchestrální nástroje (s&nbsp;výjimkou trubky) byly horší kvality než ty, které se používají v&nbsp;současnosti, jeho cembala jsou navždy pryč… místa, kde se uváděl ''‚''Mesiáš''‘'', byla pouhými salónky ve srovnání s&nbsp;koncertními síněmi [[Royal Albert Hall|Albert Hall]], Queen's&nbsp;Hall a Křišťálovým palácem.<ref name="cummings"/> Australské noviny ''The Register'' protestovaly proti představě, že vystoupí „podřadné kostelní sborečky o&nbsp;nějakých dvaceti hlasech“.<ref>{{citace periodika|url = http://nla.gov.au/nla.news-article56999470?|titul= Handel's&nbsp;Messiah|periodikum=The Register (Adelaide, S.A.)|datum= 1908-12-17|strany=4|jazyk=anglicky}}</ref>
 
V&nbsp;Německu se ''Mesiáš'' nehrál tak často jako v&nbsp;Británii;<ref>{{citace periodika|příjmení= Brug|jméno= Manuel|url= https://www.welt.de/kultur/article3552234/Der-Messias-ist-hier-immer-noch-unterschaetzt.html|titul= Der 'Messias' ist hier immer noch unterschätzt|periodikum= Die Welt|datum= 2009-04-14|jazyk=německy}}</ref> a když už se uváděl, tak bylo obvyklé středně velké obsazení. Na Händelově festivalu, který se konal v&nbsp;roce 1922 v&nbsp;Händelově rodném městě Halle, prováděl jeho chorální díla sbor o&nbsp;163 členech a 64členný orchestr.<ref>{{citace periodika|příjmení= van der Straeten|jméno= E.|titul= The Handel Festival at Halle|periodikum= The Musical Times|ročník= 63|číslo= 953|datum= červenec 1922|strany=487–89|jstor= 908856|doi= 10.2307/908856|jazyk=anglicky}} </ref> V&nbsp;Británii tehdejší novinka, rozhlasové vysílání a nahrávání hudby, přispěla k&nbsp;přehodnocení otázky, jak uvádět Händela. Například v&nbsp;roce 1928 nahrál dirigent Beecham ''Mesiáše'' s poměrně skromným obsazením a kontroverzně rychlými tempy, ačkoli orchestrace zůstala daleko od autentické.<ref name="klein">{{Citace periodika|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Messiah (Handel)|periodikum= The Gramophone|datum= 1928-01|strany=21|jazyk=anglicky}} </ref> V&nbsp;letech 1934 a 1935 vysílala [[BBC]] ''Mesiáše'' pod taktovkou [[Adrian Boult|Adriana Boulta]] „věrně se držícího čisté Händelovy partitury“.<ref name="dickinson">{{citace periodika|příjmení= Dickinson|jméno= A. E. F.|titul= The Revival of Handel's&nbsp;'Messiah'|periodikum= The Musical Times|ročník= 76|číslo= 1105|datum= březen 1935|strany=217–18|jstor= 919222|doi= 10.2307/919222|jazyk=anglicky}} </ref> Ve worcesterské katedrále se v&nbsp;roce 1935 konalo představení s&nbsp;autentickou interpretací jako součást Festivalu tří sborů.<ref>{{Citace periodika|titul= The Three Choirs Festival|periodikum = The Manchester Guardian|datum= 1935-09-07|strany= 7|jazyk=anglicky}}</ref> V&nbsp;roce 1950 [[John Tobin]] dirigoval představení ''Mesiáše'' v&nbsp;[[Katedrála svatého Pavla|katedrále sv. Pavla]] s&nbsp;orchestrální obsazením podle skladatelových pokynů, s šedesátičlenným sborem, [[kontratenor]]ovým sólistou a uměřenou vokální improvizací nad rámec notových zápisů podle zvyklostí&nbsp;Händelovy doby.<ref>{{citace periodika|titul= 'Messiah' in First Version – Performance at St. Paul's|periodikum= The Times|datum= 1950-02-25|strany=9|jazyk=anglicky}} a {{citace periodika|titul= 'The Messiah' in its Entirety – A&nbsp;Rare Performance|periodikum= The Times|datum= 1950-03-20|strany=8|jazyk=anglicky}}</ref> Proutova rozšířená verze si zachovala u&nbsp;britských sborů oblibu, ale současně se stále častěji konala představení malých profesionálních souborů v&nbsp;prostorách vhodných rozměrů využívající autentickou partituru. Právě taková nastudování se také zpravidla vydávala na deskách a kompaktních discích; ''Mesiáš'' velkých rozměrů se začal zdát staromódní.<ref name="which">{{citace periodika|příjmení=Larner|jméno=Gerald|titul= Který Mesiáš?|periodikum= The Guardian|datum= 18. prosince 1967|strany=5|jazyk=anglicky}}</ref>
 
[[Soubor:ENO Messiah 2009 Crop.jpg|náhled|vlevo|300px|''Mesiáš'' v&nbsp;Anglické národní opeře roku 2009|alt=barevná fotografie podia plného desítek účinkujících. Scéna je holá jen s&nbsp;jedním stromem v&nbsp;pozadí.]]
 
Hnutí za autentickou interpretaci bylo v&nbsp;roce 1965 podpořeno novým vydáním partitury, které připravil muzikolog [[Watkins Shaw]]. V&nbsp;hudební encyklopedii ''[[Grove Dictionary of Music and Musicians]]'' napsal David Scott: „vydání zpočátku vzbudilo podezření kvůli pokusům v&nbsp;několika směrech prolomit příkrov konvence, která ''Mesiáše'' na Britských ostrovech obklopovala.“<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení= Scott|jméno= David|url= http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/25608|titul= Shaw, Watkins|periodikum= Grove Music Online|vydavatel= Oxford Music Online|datum přístupu= 2011-05-22|jazyk=anglicky}} </ref> V&nbsp;době Shawovy smrti roku 1996 popsal deník ''[[The Times]]'' jeho vydání jako „nyní univerzálně používané“.<ref>{{Citace periodika|titul= Harold Watkins Shaw – Obituary|periodikum = The Times|datum= 1996-10-21|strany=23|jazyk=anglicky}}</ref> {{refn|Edice Johna Tobina vyšla v&nbsp;roce 1966.<ref name=dean>{{citace periodika|příjmení= Dean|jméno= Winton.|titul= Two New 'Messiah' Editions|periodikum= The Musical Times|ročník= 108|číslo= 1488|datum= únor 1967|strany=157–58|jstor= 953965|doi= 10.2307/953965|příjmení2= Handel|příjmení3= Shaw|jméno3= Watkins|příjmení4= Tobin|jméno4= John|příjmení5= Shaw|jméno5= Watkins|příjmení6= Tobin|jméno6= John|jazyk=anglicky}} </ref> Novější verze obsahují ty, které upravil Donald Burrows (Edice Peters, 1987) a Clifford Bartlett (Oxford University Press, 1999).|group= "pozn."}}
 
''Mesiáš'' zůstává nejznámějším Händelovým dílem, které se zvlášť často uvádí během [[advent]]u;<ref name="Smithsonian">{{Citace periodika|příjmení= Kandell|jméno= Jonathan|titul= The Glorious History of Handel's&nbsp;Messiah|url= http://www.smithsonianmag.com/arts-culture/The-Glorious-History-of-Handels-Messiah.html?c=y&page=1|periodikum=Smithsonian magazine|datum= prosinec 2009|jazyk=anglicky}}</ref> v&nbsp;prosinci 1993 hudební kritik [[Alex Ross]] poukázal na 21 představení během měsíce jen v&nbsp;samotném New Yorku jako na „otupující opakování“.<ref>{{Citace periodika|příjmení= Ross|jméno= Alex|titul= The Heavy Use (Good and Bad) of Handel's&nbsp;Enduring ''Messiah''|periodikum = [[The New York Times]]|datum= 1993-12-21|strany=C10|jazyk=anglicky}}</ref> V &nbsp;rozporu s obecným trendem k&nbsp;autentičnosti byl ''Mesiáš'' uveden v&nbsp;operních sálech jak v&nbsp;Londýně (2009), tak v&nbsp;Paříži (2011).<ref>{{Citace periodika|příjmení= Maddocks|first= Fiona|url= http://www.guardian.co.uk/music/2009/dec/06/messiah-warner-falstaff-glyndebourne-maddocks?INTCMP=SRCH| titul= Messiah; Falstaff From Glyndebourne|periodikum= The Observer|datum= 2009-12-06|jazyk=anglicky}}</ref><ref>{{Citace periodika|příjmení= Bohlen|jméno= Celestine|url= https://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9407EFDC123EF933A15757C0A9679D8B63&scp=10&sq=Handel+AND+Messiah&st=nyt|titul= Broadway in Paris? A&nbsp;Theater's&nbsp;Big Experiment|periodikum= The New York Times|date= 2011-04-20|jazyk=anglicky}}</ref> Čas od času se opráší Mozartova partitura<ref>{{citace periodika|příjmení= Ashley|jméno= Tim|url= https://www.theguardian.com/music/2003/dec/11/classicalmusicandopera?INTCMP=SRCH|titul= Messiah|periodikum= The Guardian|datum= 2003-12-11|jazyk=anglicky}}</ref> a v&nbsp;anglofonních zemích jsou populární představení známá jako „zpívej spolu“ (''[[singalong]]''), při kterých se ke zpěvu přidává publikum, takže hudba vychází z&nbsp;mnoha stovek hrdel.<ref>{{citace elektronické monografie|url= http://www.trbc.co.uk/about-us/how-it-all-began.htm|titul= History|vydavatel= The Really Big Chorus|datum přístupu= 2010-05-24|jazyk=anglicky}} and {{citace elektronické monografie|url= http://www.imfchicago.org/diy/main|titul= Do-It-Yourself Messiah 2011|vydavatel= International Music Foundation| datum přístupu= 2011-05-24|jazyk=anglicky}}</ref> Ačkoli nyní převládají autentické interpretace, panuje shoda, že dokonalou verzi ''Mesiáše'' nelze najít; dochované rukopisy obsahují velice odlišné záznamy mnoha čísel a vokální či instrumentální ozdoby notového zápisu jsou věcí osobního úsudku, a to i&nbsp;pro historicky nejinformovanější umělce.<ref>{{citace periodika|příjmení1= Mackerras|jméno1= Charles|příjmení2= Lam|jméno2= Basil|titul= Messiah: Editions and Performances|periodikum= The Musical Times|ročník= 107|číslo= 1486|datum= prosinec 1966|strany=1056–57|jstor= 952863|doi= 10.2307/952863|jazyk=anglicky}} </ref> Znalec Händelova díla [[Winton Dean]] napsal:
 
{{Citát v rámečku|Vědci stále mají dostatek důvodů k&nbsp;vzájemným sporům a více než kdy jindy se dirigenti musejí rozhodovat sami za sebe. Pokud se nechtějí potýkat s&nbsp;problémy nastolenými partiturou, neměli by [''Mesiáše''] dirigovat. To se týká nejen výběru verzí, ale všech aspektů barokní hudební praxe, a samozřejmě často neexistují žádné konečné odpovědi.<ref name=dean/>|}}
 
=== ''Mesiáš'' v &nbsp;českých zemích ===
V&nbsp;[[České země|českých zemích]] byl ''Mesiáš'' poprvé proveden v&nbsp;úpravě Wolfganga Amadea Mozarta v&nbsp;Praze roku 1804.<ref name="Freemanová" /> Provedení se zúčastnilo 170 hudebníků, včetně asi 80 členů sboru. Tehdejší tisk „nikterak nešetřil chválou při popisu provedení díla“.<ref name="handel_a_my">{{Citace sborníku | příjmení = Kopecká | jméno = Michaela | titul = Händel a my | příjmení sestavitele = Polko | jméno sestavitele = Pavel | sborník = Händelův festival | vydavatel = | místo = | rok vydání = 1986 | strany = 155–167 |typ vydání=strojopis}} </ref> Dle muzikologa [[Rudolf Pečman|Rudolfa Pečmana]] obecně Händel „nezapustil v&nbsp;českých zemích nikdy tak pevně kořeny jako například Hayden nebo Mozart“. Soustavný händelovský kult se od 20.&nbsp;let 19.&nbsp;století pěstoval na zámku v&nbsp;[[Náměšť nad Oslavou|Náměšti nad Oslavou]], pod majitelem [[Jindřich Vilém III. Haugwitz|Jindřichem Haugwitzem]]. V&nbsp;náměšťské knihovně byl i&nbsp;''Mesiáš''. Haugwitz i&nbsp;překládal Händleova libreta do němčiny, v&nbsp;roce 1822 převedl právě ''Mesiáše''. V&nbsp;tomto překladu bylo dílo (stejně jako další oratoria a kantáty) v&nbsp;Náměšti uvedeno, v&nbsp;Mozartově hudební úpravě. Podrobnosti o&nbsp;kvalitě provedení se nedochovaly. Jinde se Händelova tzv. „velká díla“ uváděla jen sporadicky, například v&nbsp;Brně byl mezi roky 1820 a 1890 uveden ''Mesiáš'' jen v&nbsp;letech 1822 a 1879. V&nbsp;Praze byl zájem o&nbsp;Händela větší, například mezi lety 1829 až 1837 byl ''Mesiáš'' celý proveden v&nbsp;březnu 1837, v&nbsp;letech 1829 a 1830 z&nbsp;něj zaznělo ''Hallelujah''. ''Hallelujah'' zaznělo i&nbsp;na závěr slavnostního otevření koncertního sálu [[Rudolfinum|Rudolfina]] v&nbsp;únoru 1885. O&nbsp;Händela měli velký zájem [[František Škroup]] a [[Bedřich Smetana]]. První zmíněný dvakrát ''Mesiáše'' dirigoval, a to v&nbsp;letech 1856 a 1861.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Pečman
| jméno = Pečman
Řádek 157:
| strany = 9-14
| isbn =
}}</ref> Velkou zásluhu uvádění ''Mesiáše'' v&nbsp;Praze měla i&nbsp;''Jednota umělců hudebních ku podpoře vdov a sirotků'', která ''Mesiáše'' vícekrát úspěšně uvedla. Zájem o&nbsp;Händelova oratoria a opery, včetně ''Mesiáše'', poklesl významně v&nbsp;prvních dvou desetiletích 20. století a pokračoval i&nbsp;v&nbsp;době mezi světovými válkami.<ref name="handel_a_my" />
 
V&nbsp;rámci hudebního festivalu [[Pražské jaro (festival)|Pražské jaro]], který se koná od roku 1946, zazněl ''Mesiáš'' poprvé až 22.&nbsp;a 23.&nbsp; května 1981<ref name="handel_a_my" /> v&nbsp;provedení [[Filharmonie Brno|Státní filharmonie Brno]] a [[Pražský filharmonický sbor|Pražského filharmonického sboru]]. Znovu byl uveden v&nbsp;letech 2003, 2005, 2012, 2013 a 2016.<ref>{{citace elektronické monografie|titul=Archiv — Pražské jaro|url=https://festival.cz/o-nas/archiv/|datum přístupu=2019-03-12}}</ref>
 
Rok 1985, u&nbsp;příležitosti 300&nbsp;let od Händelova narození, přinesl uvedení řady jeho vokálně instrumentálních děl, včetně ''Mesiáše''. Byl uveden v&nbsp;Brně, v&nbsp;Pardubicích a Olomouci.<ref name="handel_a_my" /> Za celou dobu existence hudebního festivalu [[Smetanova Litomyšl]], od roku 1949 do roku 2018, byl uveden ''Mesiáš'' celkem dvakrát, a to v&nbsp;letech 1995 a 2014.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Smetanova Litomyšl - Přehled účinkujících souborů
| periodikum = www.smetanovalitomysl.cz
Řádek 170:
== Hudba ==
=== Organizace a číslování vět ===
Číslování vět uvádíme podle&nbsp;vydání vokální partitury v &nbsp;nakladatelství Novello (1959), jež připravil Watkins Shaw, které vychází z &nbsp;číslování dříve vytvořeného Ebenezerem Proutem. Jiné edice číslují věty mírně odlišně; například vydání nakladatelství [[Bärenreiter]] z&nbsp;roku 1965 nepočítá všechny [[recitativ]]y a čísluje věty od 1 do 47.<ref name="Bix">Burrows (1991), str. Ix a 86–100</ref> Rozdělení na části a scény je založeno na libretu z&nbsp;roku 1743, připraveném pro první představení v&nbsp;Londýně.<ref>Burrows (1991), str. 83–84</ref> Názvy scén jsou uvedeny tak, jak Burrows shrnul scény nazvané Jennensem.<ref name="B57"/>
 
{{col-begin}}
Řádek 273:
Hudba ''Mesiáše'' se liší od většiny ostatních Händelových oratorií zdrženlivou orchestrací&nbsp;– což je kvalita, kterou, jak poznamenává muzikolog [[Percy M. Young]], nepřijal Mozart ani další pozdější upravovatelé hudby.<ref name="Young63"/> Dílo začíná tiše, instrumentálními a sólovými větami, které předcházejí prvnímu vystoupení sboru, jehož nástup v&nbsp;nízkém altovém registru je tlumený.<ref name="Hog17">Hogwood, str. 17–21</ref> Zvláštním aspektem Händelovy zdrženlivosti je omezené používání trubek v&nbsp;celém díle. Po jejich uvedení v&nbsp;I. části sboru ''Sláva Hospodina'' jsou slyšet, kromě sóla v&nbsp;''Polnice zazní'', pouze v&nbsp;''Aleluja'' a závěrečném sboru ''Hoden jest Beránek''.<ref name="Young63">Young, str. 63</ref> Právě tato vzácnost, říká Young, zvyšuje efekt vstupů dechových nástrojů: „Použijte je častěji a vzrušení se zmenší“.<ref>Young, str. 64</ref> Ve ''Slávě Bohu'' označil Händel nástup trubek jako {{cizojazyčně|it|''da lontano e un poco piano''}}, což znamená „tišeji, z&nbsp;dálky“; jeho původním záměrem bylo umístit v&nbsp;tomto okamžiku žestě mimo scénu (''in disparte''), aby zdůraznil účinek vzdálenosti.<ref name="B61"/><ref name="L93">Luckett, str. 93</ref> V&nbsp;tomto úvodním nástupu trubek chybí očekávaný bubnový doprovod, podle Lucketta „úmyslné zadržení efektu, ponechání si něčeho v&nbsp;rezervě pro části II a III“.<ref>Luckett, str. 87</ref>
 
Ačkoli ''Mesiáš'' není v&nbsp;žádné konkrétní [[Tónina|tónině]], muzikolog [[Anthony Hicks]] shrnuje Händelovo tónové schéma jako „tíhnoucí směrem k&nbsp;D dur“, tónině spojované se světlem a slávou. Jak oratorium postupuje vpřed s&nbsp;různými posuny v&nbsp;tóninách, odrážejícími změny nálady, D dur se objevuje ve významných bodech, především v&nbsp;„trubkových“ větách s&nbsp;jejich povzbuzujícími zprávami. Je to tónina, v&nbsp;nižníž dílo dosáhne svého triumfálního konce.<ref name="H10">Hicks, str. 10–11</ref> Při neexistenci převládající tóniny byly navrženy jiné integrační prvky. Například muzikolog Rudolf Steglich nadnesl, že Händel použil „vzestupnou [[Kvarta (hudba)|čistou kvartu]]“ jako sjednocující motiv; tento prostředek se nejvýrazněji objevuje v&nbsp;prvních dvou notách čísla&nbsp;''Vím, že můj vykupitel žije'' a na mnoha dalších místech. Nicméně Luckett považuje toto tvrzení za nevěrohodné a tvrdí, že „jednota ''Mesiáše'' není důsledkem ničeho tajemnějšího než Händelovy pozornosti vůči&nbsp;textu a konzistence jeho hudební představivosti“.<ref name="L88">Luckett, str. 88–89</ref> [[Allan Kozinn]], hudební kritik novin ''[[The New York Times|New York Times]]'', nachází „vzorové manželství hudby a textu… Od&nbsp;jemné klesající melodie přiřazené úvodním slovům (‚Potěšte‘) k&nbsp;naprosté extázi sborového ‚Aleluja‘ a ozdobného slavnostního kontrapunktu podporujícího závěrečné ‚Amen‘ stěží projde řádek textu, aby ho Händel nezesílil“.<ref>{{Citace periodika|příjmení= Kozinn|jméno= Allan|titul= Messiah Mavens Find that its Ambiguities Reward All Comers|periodikum = [[The New York Times]]|datum= 1997-12-24|strany=E10|jazyk=anglicky}}</ref>
 
=== Část I&nbsp; ===
{{Poslech|soubor =Handel - messiah - 02 comfort ye.ogg|titul='''Č. 2.''' Doprovázený recitativ (''tenor''): ''Comfort ye my people'' (Potěšte můj lid)|vpravo}}
 
Úvodní ''Symfonie'' je složena pro smyčce v&nbsp;tónině e moll a je Händelovým první užitím tzv. [[Francouzská předehra|francouzské předehry]] v&nbsp;oratoriu. Jennens poznamenal, že ''Symfonie'' obsahuje „části velmi nehodné Händela, ale mnohem více nehodné Mesiáše“;<ref name="L88"/> Händelův raný životopisec [[Charles Burney]] pouze prohlásil, že je „suchá a nezajímavá“.<ref name="Hog17"/> Změna tóniny do E dur uvádí&nbsp;první proroctví, které zpívá tenor, jehož melodie v&nbsp;úvodním recitativu ''Potěšte můj'' je zcela nezávislá na doprovodu strunných nástrojů. Hudba prochází různými obměnami tóniny, jak se proroctví rozvíjí, a vrcholí velkým sborem ''Neboť se nám narodí dítě'' v &nbsp;G dur. V&nbsp;něm jsou sborová zvolání (zahrnující vzestupnou kvartu při slovech&nbsp;„mocný Bůh“) založena na materiálu převzatém z&nbsp;Händelovy italské kantáty {{cizojazyčně|it|''Nò, di voi non vo'fidarmi''}}.<ref name="Hog17"/> Takové pasáže, říká hudební historik [[Donald Jay Grout]], „ukazují Händela dramatika, neomylného mistra dramatického efektu“.<ref>Grout & Palisca, str. 445</ref>
 
Následující pastorální mezihra začíná krátkou instrumentální větou zvanou ''Pifa'' podle {{cizojazyčně|it|''pifferari''}}''ů'', pastýřů s dudami, kteří o Vánocích hrávali v&nbsp;ulicích Říma.<ref name="L93"/> Händel ''Pifu'' napsal ve dvou podobách, v&nbsp;jedenáctitaktové a&nbsp;delší dvaatřicetitaktové; podle Burrowse se dá úspěšně použít kterákoli z &nbsp;nich.<ref name="B41"/> Skupina čtyř krátkých recitativů, které následují, představí sopránovou sólistku&nbsp;– ačkoli již předtím číslo ''Kdo však snese'' často zpívá také soprán, pokud se tato árie použije v &nbsp;podobě transponované do g moll.<ref>Burrows (1991), str. 87</ref> Závěrečný recitativ tohoto úseku je v&nbsp;D dur a předznamenává stvrzující sbor ''Sláva Bohu''. Zbytek části I&nbsp;je převážně nesen sopránem v&nbsp;tónině B dur, což Burrows označuje za vzácný případ stability tóniny.<ref>Burrows (1991), str. 63</ref> Árii ''Bude pást své stádo'' Händel několikrát přetvořil, objevila se postupně jako recitativ, altová árie i&nbsp;duet pro alt a soprán, až nakonec byla v&nbsp;roce 1754 obnovena původní sopránová verze.<ref name="Hog17"/> Britský hudební učenec [[Sedley Taylor]] zpochybnil vhodnost použití italského materiálu jako základu slavnostního závěrečného sboru ''Vždyť jeho jho netlačí''; označil jej za „zvukomalebný kousek… žel úplně špatně umístěný“, i&nbsp;když uznal, že čtyřhlasý sborový závěr je geniální spojení krásy a důstojnosti.<ref>Taylor, str. 41</ref>
 
=== Část II ===
{{Poslech|soubor =Handel - messiah - 23 he was despised.ogg|titul='''Č. 23.''' Nápěv (''alt''): ''He was despised'' (Opovržený)|vpravo|nápověda = ne}}
 
Druhá část začíná v&nbsp;tónině g moll, která dle Hogwooda uvozuje náladu „tragické předtuchy“ následující dlouhé řady pašijových částí.<ref name="Hog22"/> Po deklamačním úvodním sboru ve formě [[Fuga|fugy]] ''Hle, Beránek Boží'' následuje altové sólo ''Byl opovrhován'' v&nbsp;Es dur, což je&nbsp;nejdelší číslo celého oratoria, jehož některé části se zpívají bez doprovodu, aby se zdůraznila Kristova opuštěnost.<ref name="Hog22"/> Luckett cituje Burneyův popis této věty jako „nejdokonalejšího vyjádření žalosti v &nbsp;anglické písňové tvorbě“.<ref>Luckett, str. 95</ref> Následující řada převážně krátkých sborových vět vypráví Kristovo utrpení, ukřižování, smrt a zmrtvýchvstání, zpočátku v&nbsp;f moll s&nbsp;krátkým přechodem do F dur v &nbsp;čísle&nbsp;''Všichni jsme bloudili jako ovce''. Zde Sedley Taylor Händelovi použití {{cizojazyčně|it|''Nòa, di ne vo'fidarmi''}} bez výhrad schvaluje: „[Händel] nechává hlasy nastupovat ve vážné kanonické posloupnosti a jeho sbor končí kombinací vznešenosti a citové hloubky, jakou dokáže vytvořit jen naprostý génius“.<ref>Taylor, str. 42–43</ref>
 
{{Poslech|soubor =Handel - messiah - 44 hallelujah.ogg|titul='''Č. 44.''' Sbor: ''Hallelujah'' (Aleluja)|vpravo|nápověda = ne}}
 
Pocit sklíčenosti se vrací tenorovým recitativem ''Všem, kteří ho vidí'' v&nbsp;tónině b moll, kterou Hogwood nazývá „vzdálenou a barbarskou“.<ref name="Hog22"/><ref>Burrows (1991), str. 64</ref> Pochmurná část oratoria pak skončí chorálem nanebevstoupení ''Pozvedněte brány'', který Händel zpočátku dělí mezi dvě sborové skupiny; alty slouží zároveň jako doprovod sopránovému sboru i&nbsp;jako melodický hlas s doprovodem tenorů a basů.<ref>Luckett, str. 97</ref> Pro představení v &nbsp;sirotčinci ''Foundling Hospital'' roku 1754 Händel přidal dva lesní rohy, jež se připojí ve chvíli, kdy se sbor sjednotí ke konci čísla.<ref name="Hog22"/> Po slavnostním vyznění Kristova přijetí do nebe, které je označeno sborovou výzvou v&nbsp;D dur ''Klanějte se mu všichni Boží andělé'', prochází „[[Letnice|letniční]] část“ řadou kontrastních nálad&nbsp;– od klidné a pastorální ''Jak nádherná podívaná'' přes divadelně operní ''Proč se pohanské národy tak nespoutaně bouří''&nbsp;až k &nbsp;vrcholu druhé části, ''Aleluja''. To, jak zdůrazňuje Young, není sborovým vyvrcholením oratoria, i&nbsp;když člověk nemůže uniknout jeho&nbsp;„nakažlivému nadšení“.<ref>Young, str. 42</ref> ''Aleluja'' po ošidně nenáročném orchestrálním úvodu<ref name="Hog22"/> postupuje přes krátkou, jednohlasou pasáž na [[cantus firmus]] se slovy „Pro Pána Boha kralujícího všemohoucího“ k&nbsp;novému nástupu dlouho zmlklých trubek při „On bude kralovat na věky věků“. Komentátoři si povšimli, že melodie této třetí části vychází z&nbsp;populárního německého luteránského chorálu {{cizojazyčně|de|''Wachet auf''}} [[Philipp Nicolai|Philippa Nicolaie]].<ref name="Hog22"/><ref>Luckett, str. 102–04</ref>
 
=== Část III ===
[[Soubor:Worthy-is-the-lamb.jpg|náhled|vlevo|První strana závěrečného sboru „Hoden jest Beránek“ z&nbsp;Händelova rukopisu|alt=Reprodukce ruční partitury, čtyři takty a deset notových linek pod sebou; nažloutlý papír]]
 
Úvodní sopránové sólo v&nbsp;tónině E dur ''Vím, že můj vykupitel žije'' je jedno z&nbsp;mála čísel&nbsp;oratoria, které zůstalo beze změny ve své původní podobě.<ref name="H26">Hogwood, str. 26–28</ref> Jeho jednoduchý jednohlasný houslový doprovod a uklidňující rytmus prý vehnaly Burneyovi do očí slzy.<ref name="L104">Luckett, str. 104–06</ref> Poté následuje klidný sbor, který vyústí do&nbsp;deklamace basů v&nbsp;D dur ''Hle, odhalím vám tajemství'', pak dlouhá árie ''Polnice&nbsp;zazní'' označená jako {{Cizojazyčně|it|''pomposo ma non allegro''}} („důstojně, ale ne rychle“).<ref name="H26"/> Händel ji původně napsal ve formě {{cizojazyčně|it|''da capo''}}, ale pravděpodobně před prvním představením ji zkrátil na {{cizojazyčně|it|''dal segno''}}.<ref>Burrows (1991), str. 99</ref> Dlouhá charakteristická melodie trubky, která předchází vystoupení sólisty a doprovází ho, je jediným významnějším instrumentálním sólem celého oratoria. Händelovo zvláštní opakované zdůraznění čtvrté slabiky „neporušitelného“ mohlo motivovat básníka&nbsp;18.&nbsp;století [[William Shenstone|Williama Shenstonea]] k &nbsp;výroku o tom, že „si všiml, že v &nbsp;některých částech&nbsp;''[[Mesiáš]]e'' Händela zradil úsudek; hudba tam nebyla ve shodě, nebo byla dokonce v&nbsp;protikladu k&nbsp;tomu, co vyžadovala slova“.<ref name="H26"/><ref>Luckett, str. 191</ref> Po krátkém sólovém recitativu se k&nbsp;altu připojuje tenor a společně zpívají jediný duet&nbsp;Händelovy konečné verze oratoria: ''Ó smrti, kde je tvůj osten?'' Melodie je převzata z&nbsp;Händelovy kantáty z&nbsp;roku 1722 ''{{Cizojazyčně|it|Se tu non lasci amore}}'' a dle Luckettova hodnocení je tou nejúspěšnější z&nbsp;italských výpůjček.<ref name="L104"/> Duet přímo přechází do sboru ''Ale chvála buď Bohu''.<ref name="H26"/>
 
Rozjímavé sopránové sólo ''Je-li Bůh s&nbsp;námi'' (původně napsané pro alt) cituje [[Martin Luther|Lutherův]] chorál ''{{Cizojazyčně|de|[[Aus tiefer Not]]}}''. Uvádí hlavní sborové finále v&nbsp;D dur ''Hoden jest Beránek'', vedoucí k&nbsp;apokalyptickému ''Amen'', ve kterém, jak říká Hogwood, „nástup trumpet naznačuje konečnou nebeskou bouři“.<ref name="H26"/> Händelův prvním životopisec John Mainwaring napsal v&nbsp;roce 1760, že tento závěr ukázal, jak skladatel „stoupá ještě výše“, ještě nad „obrovský geniální výkon, sbor ''Aleluja''“.<ref name="L104"/> Young píše, že ''Amen'' mělo na způsob [[Giovanni Pierluigi da Palestrina|Palestriny]] „zaznít jakoby z &nbsp;bočních lodí a chórových ochozů nějakého velkého chrámu“.<ref>Young, str. 45</ref>
 
== Nahrávky ==
Rané nahrávky jednotlivých sborů a árií z&nbsp;''Mesiáše'' často odrážejí tehdy oblíbený způsob provádění&nbsp;– velká hudební tělesa, pomalá tempa a volně přepracované orchestrace. Typickými příklady jsou sbory z &nbsp;''Mesiáše'' nastudované anglickým dirigentem [[Henry Wood|Henrym Woodem]] a nahrané v&nbsp;roce 1926 pro vydavatelství [[Columbia Graphophone Company|Columbia]] s tříapůltisícovým sborem a orchestrem z&nbsp;Händelova festivalu v &nbsp;Křišťálovém paláci, nebo konkurenční nahrávka společnosti [[His Master's Voice|HMV]] zaznamenávající sbor [[Royal Choral Society]] řízený [[Malcolm Sargent|Malcolmem Sargentem]], pořízená v&nbsp;[[Royal Albert Hall]].<ref>{{Citace periodika|příjmení= Klein|jméno= Herman|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Messiah|periodikum= The Gramophone|datum= srpen 1926|strany=39|jazyk=anglicky}} </ref>
 
První téměř úplnou nahrávku celého díla (s&nbsp;tehdy obvyklými zásahy){{refn|Obvykle se vynechávalyvynechávala čísla: z &nbsp;části II: ''Vždyť kterému z &nbsp;andělů''; ''Klanějte se mu všichni Boží andělé''; a ''Vystoupil jsi do výšin''; a z &nbsp;části III: ''Pak se naplní, co je psáno''; ''Ó&nbsp;smrti, kde je tvůj osten?''; ''Ale chvála buď Bohu''; a ''Je-li Bůh s námi''.<ref name=rg/>|group= "pozn."}} řídil [[Thomas Beecham]] v&nbsp;roce 1928. Beecham se snažil „podat interpretaci, která podle jeho názoru byla bližší záměru skladatele“ s&nbsp;menším obsazením a rychlejšími tempy než se tehdy stalo zvykem.<ref name="klein"/> Jeho kontraaltová sólistka [[Muriel Brunskillová]] později poznamenala: „Jeho tempa, která jsou nyní považována za samozřejmá, byla revoluční; úplně to oživil“.<ref name="blyth">{{Citace periodika|příjmení= Blyth|jméno= Alan|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel's Messiah – Music from Heaven|periodikum= Gramophone|datum= prosinec 2003|strany=52–60|jazyk=anglicky}} </ref> Naopak Sargent ve svých čtyřech nahrávkách pro HMV (první z&nbsp;roku 1946 a tři další z&nbsp;padesátých a šedesátých let) držel tradici rozsáhlých obsazení; všechny nahrávky provedl se&nbsp;sborem [[Huddersfield Choral Society]] a [[Liverpoolská filharmonie|Liverpoolskou filharmonií]].<ref name="blyth"/> Beechamova druhá nahrávka díla z&nbsp;roku 1947 podle kritika [[Alan Blyth|Alana Blytha]], „mířila k&nbsp;věrnějším händelovským rytmům a tempům“.<ref name="blyth"/> Hudební kritik Teri Noel Towe v &nbsp;analýze všech 76 úplných ''Mesiášů'' nahraných do roku 1991 nazval tuto Beechamovu verzi „jednou z&nbsp;hrstky skutečně hvězdných provedení“.<ref name="blyth"/>
 
V&nbsp;roce 1954 řídil německý dirigent [[Hermann Scherchen]] první nahrávku založenou na Händelově originální partituře pro vydavatelství [[Nixa]].{{refn|group="pozn."|Tato nahrávka byla monofonní a&nbsp;v&nbsp;roce 1986 byla vydána na komerčním CD u&nbsp;PRT; Scherchen znovu nahrával ''Mesiáše'' v&nbsp;roce 1959 jako stereo s&nbsp;orchestrem [[Vídeňská státní opera|Vídeňské státní opery]]; tato nahrávka byla vydána na [[Dlouhohrající deska|LP]] u Westminsteru a na komerčním CD u [[Deutsche Grammophon]] v&nbsp;roce 2001. ObaObě nahrávky se objevily na dalších značkách jak ve formátu LP, tak CD. Bezplatný převod verze z&nbsp;roku 1954 (digitalizovaný z &nbsp;originálních vinylových disků Nixa Records) je k&nbsp;dispozici na serveru YouTube: {{citace elektronické monografie|titul=část 1 |url=https://www.youtube.com/watch?v=zhb3s4E8-CA|jazyk=anglicky}}, {{citace elektronické monografie|titul=část 2|url=https://www.youtube.com/watch?v=gfQnICqY3j4}|jazyk=anglicky}}, {{citace elektronické monografie|titul=část 3|url=https://www.youtube.com/watch?v=M48k_QBXKeU|jazyk=anglicky}} }} Brzy následovala verze v&nbsp;té době považovaná za akademickou, již pořídil [[Adrian Boult]] pro britské vydavatelství [[Decca Records|Decca]].<ref name="rg"/> Podle standardů&nbsp;21. století však byla Scherchenova i&nbsp;Boultova tempa stále ještě pomalá a sólisté se nepokusili o&nbsp;vokální ozdoby.<ref name="rg">Porter, Andrew, v&nbsp;Sackville West, str. 337–45</ref> Dvě nové nahrávky z&nbsp;let 1966 a 1967, řízené anglickým dirigentem [[Colin Davis|Colinem Davisem]] pro společnost [[Philips Records|Philips]] a [[Austrálie|australským]] dirigentem [[Charles Mackerras|Charlesem Mackerrasem]] pro HMV, se považují za velký pokrok v&nbsp;oblasti hudební vědy a prováděcí praxe. Zahájily novou tradici rychlých provedení v&nbsp;malých obsazeních s&nbsp;vokálními ozdobami sólových zpěváků.{{refn|Davis používá sbor 40 zpěváků a orchestr 39 hráčů;<ref>{{Citace periodika|odkaz na autora= |příjmení= Sadie|jméno= Stanley|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel – Messiah|periodikum= The Gramophone|datum= listopad 1966|strany=77|jazyk=anglicky}}</ref> Mackerras používá obsazení podobně velké, ale s&nbsp;méně strunnými nástroji a s&nbsp;více dechy.<ref>{{Citace periodika|příjmení= Fiske|jméno= Roger|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel – Messiah|periodikum= The Gramophone|datum= březen 1967|strany=66|jazyk=anglicky}} </ref>|group= "pozn."}} K &nbsp;nahrávkám staršího stylu patří Beechamova z&nbsp;roku 1959 s&nbsp;Královským filharmonickým orchestrem a orchestrací objednanou Eugenem Goossensem a provedenou anglickým skladatelem [[Leonard Salzedo|Leonardem Salzedem]],<ref name="blyth" /> dále verze německého dirigenta [[Karl Richter|Karla Richtera]] z&nbsp;roku 1973 pro německé vydavatelství [[Deutsche Grammophon]] (DG)<ref>{{Citace periodika|příjmení= Fiske|jméno= Roger|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel – Messiah|periodikum= The Gramophone|datum= listopad 1973|strany=125|jazyk=anglicky}} </ref> a nahrávka britského dirigenta [[David Willcocks|Davida Willcockse]] z&nbsp;roku 1995, založená na Proutově vydání z&nbsp;roku 1902 s&nbsp;325hlasým sborem a 90členným orchestrem.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul= Sir David Willcocks*, Mormon Tabernacle Choir, NightPro Orchestra* - George Frideric Handel's Messiah (CD, Album) at Discogs|rok= 1995|vydavatel= NightPro|id= NP1001 |místo= Provo, Utah|url= https://www.discogs.com/David-Willcocks-Mormon-Tabernacle-Choir-NightPro-Orchestra-George-Frideric-Handels-Messiah/release/7245176|jazyk=anglicky}}</ref>
 
Koncem 70. let se snaha o&nbsp;autentičnost rozšířila i&nbsp;na používání dobových nástrojů a hraní na ně historicky správným stylem. První z&nbsp;těchto nahrávek byly dirigovány odborníky na [[Stará hudba|starou hudbu]] [[Christopher Hogwood|Christopherem Hogwoodem]] (1979) a [[John Eliot Gardiner|Johnem Eliotem Gardinerem]] (1982).<ref>{{citace periodika|příjmení1= Vickers|jméno1= David|příjmení2= Kemp|jméno2= Lindsay|titul= Classics revisited – Christopher Hogwood's recording of Handel's Messiah|url= http://www.gramophone.co.uk/feature/classics-revisited-christopher-hogwood-recording-of-handel-messiah|periodikum= Gramophone|datum= 2016-04-10|jazyk=anglicky}}</ref> Použití dobových nástrojů se rychle stalo normou, i&nbsp;když někteří dirigenti, mezi nimi [[Georg Solti]] (1985), nadále upřednostňovali moderní nástroje. Časopis ''[[Gramophone]]'' a publikace ''The Penguin Guide to Recorded Classical Music'' vyzdvihly dvě verze, které řídili angličtí dirigenti [[Trevor Pinnock]] (1988) a [[Richard Hickox]] (1992). Druhý z&nbsp;nich využil sbor 24 zpěváků a orchestr 31 hráčů; o&nbsp;Händelovi je známo, že použil 19členný sbor a orchestr o&nbsp;37 hráčích.<ref>{{citace elektronické monografie|titul= George Frideric Handel: Messiah - Richard Hickox, Collegium Music 90|rok= 1992|vydavatel= Chandos|místo= Colchester, Essex|url= https://web.archive.org/web/20120321204204/http://www.chandos.net/pdf/CHAN 0522.pdf|jazyk=anglicky}}</ref> Brzy se objevila představení v&nbsp;ještě menším obsazení.{{refn|Nahrávka z &nbsp;roku 1997 pod Harrym Christophersem využívá sbor 19 zpěváků a orchestru 20 hráčů.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul=Handel: Messiah - CDD22019 - George Frideric Handel (1685-1759) |vydavatel=Hyperion Records | url=https://www.hyperion-records.co.uk/dc.asp?dc=D_CDD22019 | příjmení=Heighes|jméno=Simon | datum vydání=1997|datum přístupu=2018-01-24|poznámka=Poznámky k&nbsp;CD|jazyk=anglicky}}</ref> V&nbsp;roce 1993 vydal soubor ''Scholars Baroque Ensemble'' verzi se 14 zpěváky včetně sólistů.<ref>{{Citace periodika|příjmení= Finch|jméno= Hilary|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel – Messiah|periodikum= The Gramophone|datum= duben 1993|strany=109|jazyk=anglicky}} </ref>|group= "pozn."}}
 
Bylo nahráno několik rekonstrukcí raných představení: dublinská verze z&nbsp;roku 1742 provedená Scherchenem v &nbsp;roce 1954, znovu v &nbsp;roce 1959 a pak francouzským dirigentem [[Jean-Claude Malgoire|Jeanem-Claudem Malgoirem]] roku 1980.<ref>{{Citace elektronické monografie|url= https://www.amazon.co.uk/Handel-Messiah-arranged-Georg-Friederich/dp/B000025U9K/ref=sr_1_20?s=music&ie=UTF8&qid=1309652325&sr=1-20|titul= Handel: Messiah (arranged by Mozart)|vydavatel= Amazon|datum přístupu= 2011-07-03|jazyk=anglicky}}</ref> Existuje několik nahrávek verze z&nbsp;roku 1754 z &nbsp;Foundling Hospital, včetně těch, které byly řízeny Hogwoodem (1979), britským dirigentem [[Andrew Parrott|Andrewem Parrottem]] (1989) a [[Paul McCreesh|Paulem McCreeshem]].<ref>{{Citace elektronické monografie|url= https://www.amazon.com/Handel-Messiah-R%C3%B6schmann-Gritton-McCreesh/dp/B000001GYW|titul= Handel: Messiah. Röschmann, Gritton, Fink, C. Daniels, N. Davies; McCreesh|vydavatel= Amazon|datum přístupu= 2011-07-03|jazyk=anglicky}}</ref><ref name="Presto">{{Citace elektronické monografie|url= http://www.prestoclassical.co.uk/w/57653/George-Frederic-Handel-Messiah|titul= Handel: Messiah. All recordings|vydavatel= Presto Classical|datum přístupu= 2011-07-03 |jazyk=anglicky}}</ref> V&nbsp;roce 1973 David Willcocks řídil soubor pro nahrávací společnost [[His Master's Voice]], přičemž všechny sopránové árie zpíváli společně chlapci sboru [[King's College]] z&nbsp;[[Cambridge]].<ref>{{Citace periodika|příjmení= Fiske|jméno= Roger|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel – Messiah|periodikum= The Gramophone|datum= červen 1973|strany=84|jazyk=anglicky}}</ref> V&nbsp;roce 1974 byla pro společnost Deutsche Grammophon pořízena nahrávka Mozartovy verze s dirigentem [[Charles Mackerras|Charlesem Mackerrasem]], zpívaná v &nbsp;němčině.<ref name="blyth" />
 
== Vydání ==
První publikovaná partitura z&nbsp;roku 1767, společně s&nbsp;Händelovými zdokumentovanými úpravami a změnami různých vět, byla již od Händelovy doby základem pro mnoho verzí provedení. Moderní nastudování, která usilují o autentičnost, bývají založena na některé z &nbsp;edicí vydaných od poloviny&nbsp;20. století.<ref name="Bix"/> Ty používají každá svoje číslovaníčíslování vět:
* Vydání v &nbsp;nakladatelství Novello, připravené Watkinsem Shawem a poprvé publikované jako sborová partitura v&nbsp;roce 1959, bylo opraveno a vydáno v&nbsp;roce 1965. Používá číslování poprvé použité v &nbsp;Proutově edici z&nbsp;roku 1902.<ref name="Bix"/>
* Edice nakladatelství [[Bärenreiter]], připravená Johnem Tobinem a vydaná v&nbsp;roce 1965, tvoří základ pro číslování ''Mesiáše'' v&nbsp;katalogu Händelova díla od [[Bernd Baselt|Bernda Baselta]] (HWV), vydaném roku 1984.<ref name="Bix"/>
* Vydání v &nbsp;Edition Peters, připravené Donaldem Burrowsem se sborovou partiturou publikovanou v&nbsp;roce 1972, používá číslování navržené Kurtem Soldanem.<ref name="Bix"/>
* Vydání připravené Leonardem Van Campem vydalo nakladatelství Roger Dean (nyní nakladatelství Lorenz) roku 1993, revize vyšla v&nbsp;roce 1995.
* Vydání nakladatelství [[Oxford University Press]], editované Cliffordem Bartlettem, vyšlo roku 1998.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul= George Frideric Handel: Messiah|url= https://global.oup.com/academic/product/messiah-9780193366688?cc=gb&lang=en&|vydavatel= Oxford University Press|datum přístupu= 2016-05-19|jazyk=anglicky}}</ref>
*Vydání v &nbsp;nakladatelství Carus-Verlag připravili [[Ton Koopman]] a Jan H. Siemons a vyšlo v&nbsp;roce 2009 (využívá číslování HWV).
 
Vydání připravené německými muzikology [[Friedrich Chrysander|Friedrichem Chrysanderem]] a [[Max Seiffert|Maxem Seiffertem]] pro společnost Deutsche Händel-Gesellschaft (Berlín, 1902) se obvykle nepoužívá pro přípravu nastudování, ale jako východisko pro studium a výzkum.<ref name="Bix"/>