Maďarština: Porovnání verzí

'''Maďarština''' je [[Ugrofinské jazyky|ugrofinský]] [[Jazyk (lingvistika)|jazyk]], kterým se hovoří v [[Maďarsko|Maďarsku]], v částech [[Srbsko|srbské]] [[Vojvodina|Vojvodiny]], na jihu [[Slovensko|Slovenska]], na jihu [[Ukrajina|ukrajinské]] [[Zakarpatská oblast|Zakarpatské oblasti]], v částech [[Rakousko|rakouské]] spolkové země [[Burgenland]]u, na severozápadě [[Rumunsko|Rumunska]] a v částech [[Chorvatsko|Chorvatska]] a [[Slovinsko|Slovinska]]. Maďarsky mluví celkem zhruba 13,3 milionů lidí, což je více než polovina současných mluvčích celé [[Uralské jazyky|uralské jazykové rodiny]].

Maďarština se řadí do [[Uralské jazyky|uralské jazykové rodiny]], a to do její [[Ugrofinské jazyky|ugrofinské větve]], spolu s jazyky, kterými se hovoří na severovýchodě Evropy (např. [[finština]], [[estonština]]). Přes jistou podobnost [[gramatika|mluvnického]] systému a společné kořeny slovní zásoby však je příbuznost s těmito jazyky dosti vzdálená – asi jako slovanských jazyků s jazyky keltskými či íránskými. Nejbližšími jejími příbuznými jsou jazyky nepočetných [[Chanty-Mansijský autonomní okruh|západosibiřských Chantů a Mansijců]], čili [[obsko-ugrické jazyky|jazyky obsko-ugrické]]. Maďarská jazyková oblast je izolovaná – v okolí se hovoří zcela odlišnými [[Indoevropské jazyky|indoevropskými jazyky]] ([[Slovanské jazyky|slovanskými]], [[Románské jazyky|románskými]] a [[Germánské jazyky|germánskými]]). Maďarština není s žádným jazykem příliš srozumitelná. [[areálová lingvistika|Areálově]] maďarština spadá do [[jazykový svaz|jazykového svazu]] [[dunajský jazykový svaz|dunajského]].

Maďarština se dělí na tyto [[Nářečí|dialekty]]: Alföld, Západní Dunaj, Dunaj-Tisza, Oblast maďarského průsmyku, Severovýchodní Maďarsko, Severozápadní Maďarsko, [[sikulština]] či [[seklerština]] a Západní Maďarsko. Všechny tyto dialekty jsou vzájemně srozumitelné. Maďarským [[csángó]] dialektem, který není označován za [[etnolekt]], se dorozumívají v kraji [[Bacău]] ([[Rumunsko]]) a v [[Moldávie|Moldávii]]. Většina obyvatel mluvících csángó byla izolována od ostatních Maďarů, a proto si uchovala dialekt velmi podobný středověkéstřední maďarštině.

Jazykovědci předpokládají, že ugrofinská skupina se z uralských jazyků oddělila již okolo roku 3000 př. n. l. Z tohoto období pochází (i když v různých obměnách) asi tisíc základních ugrofinských slov. Vzhledem k další migraci jednotlivých kmenů se i ugrofinská skupina okolo roku 2000 př. n. l. rozpadla. Ugrijci (Ugorové), předci dnešních Maďarů, směřovali na jih východně od Uralu. Způsob života i jazyk pak ovlivňoval kontakt s příslušníky íránských národů. Mezi lety 1250 a 1000 př. n. l. Ugrijci přešli na kočovný způsob života a rozdělili se do několika skupin. Předchůdci Maďarů zůstali v jižních stepích, zatímco [[Mansijci|Vogulové]] a [[Chantové|Osťakové]] odešli na sever. Tím se Maďaři definitivně vyčlenili z ugrofinského příbuzenstvíseverovýchod. V průběhu 1. tisíciletí př. n. l. byli i nadále pod vlivem íránských národů ([[Sarmaté|Sarmatů]], [[Alani|Alanů]] a [[Skythové|Skythů]]), což se projevilo i na četných lexikálních přejímkách spjatých především se zemědělstvím a obchodem. Někdy okolo roku 550 n. l. došlo k migraci obyvatel v této oblasti, zřejmě jako reakce na příval [[TurkickéAltajské národyjazyky|turkickýchaltajských]] kmenů, které značně ovlivnily vývoj v následujících stoletíchstaletích. Mnoho maďarských slov protoaltajského má turkický původ apůvodu pochází z tohoto období.

Předci dnešních Maďarů sami sebe označovali jako ''ty, kteří mluví''. Slovo ''magyar'' v sobě obsahuje ugrofinské ''mon'' (mluvit, maď. ''mond'') a ''er'' (muž). Toto označení pak v různých podobách přešlo i do některých jiných jazyků, včetně [[Čeština|češtiny]]. Většina evropských jazyků však převzala jméno z označení ''ungri'' ([[Latina|latinsky]] ''Hungari''). Předci Maďarů, žijící na dolním [[Don]]u, se v [[6. století]] přidali ke kmenovému svazu [[Onogurové|Onogurů]] či Oněgurů (znamená ''deset národů'') a stali se součástí mnohonárodnostní turkické říše [[Levédie]]. V nejstarších západních písemných záznamech jsou obyvatelé této říše zmiňováni jako ''turci'' nebo ''ungri'' (podle Onogurů). První písemná zpráva, v níž se označení ''ungri'' prokazatelně vztahuje k Maďarům, pochází z roku [[834]] z [[Byzantská říše|Byzance]].<ref>Kontler (2011), str. 28–31.</ref> V 7. století se Levédie stává součástí říše [[Chazarská říše|Chazarů]]. Počátkem 9. století maďarské kmeny odcházejí do oblasti [[Etelköz]] ('Meziříčí') mezi [[Dněpr|Dněprem]] a [[Dněstr|Dněstrem]] a odtamtud ve druhé polovině 9. století putují dál přes Karpaty do [[Karpatská kotlina|Karpatské kotliny]].

V maďarském jazyce rezonujirezonují výpůjčky z jazyka původního slovanského obyvatelstva podunajskeho prostoru po zániku Velké Moravy. Příkladem jsou slova ze zemědělství, které příchozí převzali (potok – patak). V maďarských slovech dokonce zůstala zachována staroslověnská nosová výslovnost (houba – gomba) a tvary mnohých slov, jež později v jazycích slovanských prošla [[Metateze (lingvistika)|metatezí]] (k'''ol'''bás > k'''lo'''bás).

Nejstarší maďarské písemné památky pocházejí z konce 10. století. Byly psány [[Runové písmo|runovým písmem]]. Nejedná se však o žádné významné texty, spíše jen zlomky obsahující převážně osobní a místní jména. Z druhé poloviny 11. století pocházejí první maďarské zlomky psané [[Latinka|latinkou]]. Jedná se především o vpisky do latinských náboženských textů. První souvislý maďarský text pochází z konce 12. století. Maďarsky psaná literatura se rozvíjela po roce 1300. První překlad [[Bible]] do maďarštiny byl pořízen po roce [[1430]] (tzv. [[Husitská Bible]]).

StředověkáStará maďarština se od současné značně lišila pravopisem, gramatikou i hláskoslovím. Postupně ztratila dřívější dvojhlásky a počet slovesných časů se snížil ze šesti na tři. Ustálila se samohlásková harmonie.

V průběhu 16. a 17. století byla centrální část Uher pod nadvládou [[Osmanská říše|Osmanské říše]]. Jazyk proto byl pod silným vlivem [[Turečtina|turečtiny]]. Objevuje se však mnoho nových výpůjček z&nbsp;[[Němčina|němčiny]] a [[Francouzština|francouzštiny]].

V druhé polovině 18. století se objevují první myšlenky [[Národní obrození|národního obrození]] a potřeba většího praktického využití maďarštiny. V roce [[1784]] vyhlásil císař [[Josef II.]] patent, kterým zaváděl [[Němčina|němčinu]] jako jediný úřední a vyučovací jazyk v Uhrách. Úředníci se měli do tří let naučit německy. Vedly ho k tomu čistě praktické důvody. Latinu, která si do té doby uchovávala své postavení úřední řeči a vysokou prestiž, pokládal za mrtvý jazyk. Maďarština zase byla považována za nedokonalou a nevhodnou pro úřední potřeby. Navíc velká část jazykově různorodého obyvatelstva maďarsky vůbec nemluvila. Jazykové nařízení se však setkalo s velkým odporem. Ve svém důsledku vedlo ke vzniku hnutí za modernizacikultivaci a zdokonalení maďarštiny.

TotoHnutí hnutí[[Neologismus|neologů]] vytvořilo více než deset tisíc nových slov, především odvozováním od maďarských slovních základů. Mnohá z nich se používají dodnes. Tím bylo maďarštině umožněno plnit mnoho nových funkcí. V první polovině 19. století byla rovněž vytvořena první pravidla maďarského [[pravopis]]u. V [[1844]] byla maďarština prohlášena úředním jazykem a nahradila latinu. Maďarští představitelé nebrali ohled na jazykové požadavky příslušníků ostatních národů, což až do roku [[1918]] vyvolávalo jejich odpor. V Uherském království netvořili Maďaři většinu. Teprve po jeho rozpadu a vzniku Maďarska v dnešních hranicích se stal maďarský stát národnostně a jazykově více jednotným. Početné maďarsky mluvící obyvatelstvo se ocitlo za hranicemi země na území nově vzniklých států.

Základ [[Slovní zásoba|slovní zásoby]] maďarštiny je společný s dalšími uralskými, resp. ugrofinskými jazyky. Bylo identifikováno přibližně 21 % slovních [[Kořen (mluvnice)|kořenů]], které jsou ugro-finskéhouralského či ugrofinského původu. Zhruba polovina kořenů byla v&nbsp;minulosti přijata z&nbsp;jiných jazyků, především pak [[Slovanské jazyky|slovanských]] (21 %), z&nbsp;[[Němčina|němčiny]] (11 %) a [[Turkické jazyky|turkických jazyků]] (9,5 %). S&nbsp;dalšími evropskými jazyky maďarština sdílí mnoho slov řeckého a latinského původu (6 % kořenů). Z&nbsp;jiných románských jazyků pocházejí asi 2,5 % kmenů, z&nbsp;ostatních jazyků přibližně 1 %. U 30 % není původ jasný.<ref>A nyelv és a nyelvek, edited by István Kenesei. Akadémiai Kiadó, Budapest, 2004, ISBN 963-05-7959-6, p. 134</ref>

Při '''přejímání''' z jiných jazyků se slova běžně přizpůsobují maďarské fonetice (např. slova ''asztal'' – stůl, a ''udvar'' – dvůr, pocházejí (někdy [[Tranzitní jazyk|tranzitně]]) ze slovanských jazyků, slovo ''polgár'' – občan z němčiny (Bürger)). Výjimkou jsou slova řeckého a latinského původu, která jsou většinou snadno rozeznatelná i pro mluvčí jiných jazyků, zejména byla-li převzata až v&nbsp;moderní době.

Písmena ''q'', ''w'' a ''x'' se píší pouze v cizích slovech. Písmeno ''y'' v maďarských slovech neoznačuje samohlásku. Je součástí spřežek, kde[[Digraf|digrafů]], v nichž měkčí, [[Palatalizace|palatalizuje]] předchozí souhlásku.

V [[příjmení]]ch se lze dosud setkat s&nbsp;archaickými pravopisnými jevy, jako je spřežka ''cz'' (= c), ''ch'' (= cs) ''eö'', ''ew'', ''w'' (= ö, ő), ''aá'', ''eé'', ''oó'' (= á, é, ó), ''ss'' (= s, zs), ''gh'', ''th'' (= g, t) a koncové ''-y'' (= i). Zejména poslední jev může působit nejasnost ve výslovnosti, pokud ''y'' následuje za souhláskou, s&nbsp;níž může tvořit spřežku (g, l, n, t). Např. ''Batthyány'' [baťánibaťťáni], aktuálním pravopisem ''BatyániBattyányi''. V zápisu 18. a 19. století grafém ''y'' namísto ''i'' (odvozovací přípona některých [[Desubstantivum|desubstantivních]] přídavných jmén), mnohdy značil [[šlechtický přídomek]].

* dvě tečky – označují předníkrátké [[Předopatrová samohláska|předopatrové]] [[Labializace|zaokrouhlené, retné]] samohlásky: ö, ü (jako v [[němčina|němčině]])

* dvě čárky – označují délku u předníchpředopatrových zaokrouhlených samohlásek: ő, ű