Kostel Panny Marie před Týnem: Porovnání verzí

=== Osudy současného kostela ===

V polovině [[14. století]] zahájili farníci, kteří patřili mezi nejbohatší městský patriciát, za podpory významných měšťanských rodin z jiných farních obvodů novostavbu vrcholně gotické trojlodní [[bazilika|baziliky]], která se stala hlavním staroměstským kostelem nejen [[Pozdní středověk|pozdního středověku]]. V základním plánu poměrně konzervativní architekturu ovlivnili postupně mistři pocházející z největšího stavebního podniku v Čechách, z obou pražských [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrálních]] [[Stavební huť|hutí]], v první fázi [[Matyáš z Arrasu|Matyáše z Arrasu]] a následně [[Petr Parléř|Petra Parléře]]. Na druhého jmenovaného ukazují [[kružba|kružby]] oken [[Hlavní loď|hlavní lodi]] a zejména okno západního [[průčelí]] o výšce 28 m. Dále je v českém prostředí nebývale velkolepě sochařsky zpracovaný severní [[portál (architektura)|portál]] s [[Pašije|pašijovým]] cyklem v [[tympanon]]u a [[Sedilia|sedile]] v závěrech obou bočních lodí. Sedile severní odkazuje svou [[ikonografie|ikonografií]] na umělecké prostředí krále [[Václav IV.|Václava IV.]], který mohl také osobně nebo prostřednictvím osob ze svého okolí ovlivnit tato vynikající umělecká díla. Týnský kostel byl přitom situován nedaleko jeho nového hlavního sídla [[Králův dvůr (Praha)|Královského dvora]], mohl jej tedy osobně navštěvovat. Novostavba začala sloužit svému účelu okolo roku [[1380]], kdy došlo také k přenesení oltářů z původního raně gotického kostela. Před vypuknutím [[Husitství|husitských bouří]] byly dostavěny tři lodě, není však jisté, zda byla hlavní loď zaklenuta. Stavba tehdy postrádala západní [[Štít (architektura)|štít]], nejspíše [[klanba|klenbu]] a [[krov]] hlavní lodi a obě [[věž]]e.

 

[[Soubor:PrahaTynskyChram1865.png|náhled|vlevo|Dobová rytina zobrazující podobu chrámu v devatenáctém století]]

 

== Popis ==

Chrám je vystavěn z neomítaných kamenných kvádrů, plastické články architektury a sochařská výzdoba jsou tesány z místní opuky. Jde o [[gotická architektura|gotickou stavbu]] s dispozicí trojlodní [[bazilika|baziliky]] s dvojicí věží v západním průčelí, s trojchórovým řešením východního závěru a s převážně [[baroko|barokním]] [[Nábytek|mobiliářem]].

 

 

=== Architektura ===

[[Soubor:Panna Marie s Jezulátkem na štítu střechy Týnského chámu v Praze na Starém městě.jpg|náhled|upright|Barokní reliéf Madony s Jezulátkem na gotickém štítu Týnského chrámu]]

Výrazně vertikální, [[bazilika|bazilikálně]] uspořádaný [[trojlodí|trojlodní]] [[gotika|gotický]] [[kostel]] je vybavený na západě dvojicí gotických hranolových [[věž]]í. Na východě je kostel ukončen krátkým [[Kněžiště|presbytářem]] o jednom obdélném [[Pole (architektura)|poli]], [[mnohoúhelník|polygonálně]] uzavřen čtyřmi stranami [[osmiúhelník]]a. [[boční loď|Boční lodě]] jsou ukončeny nehlubokými polygonálními [[kaple]]mi o pěti stranách osmiúhelníka. Boční lodě jsou zaklenuty pěti poli [[křížová žebrová klenba|křížové žebrové klenky]] na téměř čtvercovém půdorysu, ke kterým se pojí ještě po jedné křížové žebrové klenbě v [[podvěží]]. [[Hlavní loď]] i presbytář jsou pak zaklenuté šesti obdélnými, šířkově uspořádanými poli stlačené valené raně [[baroko|barokní]] [[klenba|klenby]] s trojúhelníkovými [[Výseč (architektura)|výsečemi]]. Boční lodě si zachovaly původní gotickou [[žebrová klenba|žebrovou klenbu]]. Kostel je osvětlený řadou převýšených, hrotitě ukončených gotických oken vybavených kamennými [[kružba]]mi.

 

Západní [[průčelí]], jenž tvoří jednu z největších dominant [[Praha|Prahy]], vyrůstá z trnože, který lemuje celou stavbu. Výžlabky a vnější okraje oblounků jsou zdobeny hruškovcem.Zhruba ve dvou třetinách výšky je přerušována drobnými prstenci. Osový opěrák i oba sousední vrcholí kombinací pultu a sedlové stříšky, ostatní jsou ukončeny jednoduchou hlavní [[Římsa|římsou]].

 

Rukopis Petra Parléře ukazují především kružby oken a 28m vysoké okno západního průčelí^{[[Wikipedista:Bich Phamová/Pískoviště#cite%20note-1|[1]]]}

=== Vybavení ===

 

 

[[Nábytek|Mobiliář]] kostela je v současné době převážně [[baroko|barokní]]. Z původního [[středověk]]ého vybavení se dodnes dochovalo v interiéru chrámu pět uměleckých prací: [[cín]]ová [[křtitelnice]] z roku [[1414]], nejstarší a největší v [[Praha|Praze]]; kamenná [[kazatelna]] v hlavní lodi; velmi cenná jsou dvě díla tzv. [[Mistr Týnské Kalvárie|Mistra Týnské kalvárie]] z počátku [[15. století]]: Týnská madona a sousoší Kalvárie v závěru severní lodi; nakonec potom dvě pozdně [[Gotika|gotická]] umělecká díla: na pomezí [[renesance]] se nachází oltář s ústřední dřevořezbou [[Svátek Křtu Páně|Kristova křtu]] od podunajského mistra, zvaného podle signatury [[Monogramista IP]] z doby po roce [[1520]]; posledním potom kamenný [[baldachýn]] z roku [[1493]] pocházející snad z dílny [[Matěj Rejsek|Matěje Rejska]]. Ten původně kryl hrobku biskupa [[Augustin Luciani|Augustina Luciána]] z Mirandoly. Již před jeho vznikem se v těchto místech nacházel oltář [[Svatý Lukáš|sv. Lukáše]] staroměstského malířského [[cech]]u, v baroku s obrazem [[Karel Škréta|Karla Škréty]] [[Svatý Lukáš|sv. Lukáš]] maluje [[Madona|Madonu]] (dnes v [[Muzeum hlavního města Prahy|MHMP]]), nahrazený v polovině [[19. století]] stávajícím obrazem téhož námětu v [[Novogotika|neogotickém]] [[Retabulum|retabulu]] od [[Josef Vojtěch Hellich|Josefa Vojtěcha Hellicha]].

| rok = 1854

| poznámka = Dějiny Týnského chrámu na Staroměstském nám. do poloviny 19. století (včetně seznamu farářů v letech 1274 až 1852) a uměleckohistorický popis exteriéru i interiéru.

}}

<!-- == Prameny ==