Šternberkové: Porovnání verzí

Přidáno 112 bajtů ,  před 2 lety
typo, wl
(+kat.)
(typo, wl)
[[File:Český_Šternberk_1.jpg|thumb|left|Hrad [[Český Šternberk (hrad)|Český Šternberk]]]]
[[File:Sternberk_hrad_3.jpg|thumb|left|Hrad [[Šternberk (hrad)|Šternberk]] na Moravě]]
'''Šternberkové''' ([[Němčina|německy]] ''[[Sternberg]]'') jsou starý český šlechtický rod. První zmínky pocházejí z [[12. století]], rod si udržel významné společenské postavení až do [[20. století]]. Jako první předek rodu se uvádí Diviš z Divišova připomínaný v polovině 12. století jako přítel a rádce knížete [[Soběslav I.|Soběslava]]. Další prokazatelné zprávy pocházejí ze [[13. století]], zatímco osobnost [[Jaroslav ze Šternberka|Jaroslava ze Šternberka]] je kronikářskou fikcí ze 16. století. Legenda o Jaroslavovi jako vítězi nad [[Tataři|Tatary]] v roce 1241 byla zdůrazňována především v době [[Romantismus|romantismu]]. V polovině 13. století byla založena dvě hlavní rodová sídla, hrad [[Český Šternberk (hrad)|Český Šternberk]] na [[Sázava|Sázavě]] a [[Šternberk (hrad)|Šternberk]] na severní [[Morava|Moravě]]. Z těchto hradů vzešly dvě hlavní rodové větve, česká a moravská. Z linie moravských Šternberků pocházelo několik významných osobností na vysokých církevních postech, kromě Šternberka jim patřily další majetky na severní Moravě ([[Zábřeh]]) a v oblastí [[Hostýnské vrchy|Hostýnských vrchů]] ([[Holešov]], [[Zlín]]). Moravská větev Šternberků vymřela v 16. století, mezitím se významně prosadila česká větev, z níž [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeněk Konopišťský]] (1420-14761420–1476) jako vůdce [[Jednota zelenohorská|zelenohorské jednoty]] patřil ke katolické opozici proti [[Jiří z Poděbrad|Jiřímu z Poděbrad]].
 
Čeští Šternberkové se v [[15. století]] rozdělili na větev holickou a konopišťskou. Holické linii patřil Český Šternberk a Václav Jiří (1614-16821614–1682) byl povýšen do [[hrabě]]cího stavu (1637). Jeho syn [[Jaroslav Ignác Šternberk|Jaroslav Ignác]] (1643-17091643–1709) se jako dlouholetý litoměřický biskup (1676-17091676–1709) zasloužil o barokní podobu Litoměřic. Holická větev vymřela v roce 1712 a tehdy se Český Šternberk dočasně ocitl mimo majetek Šternberků. Společenský a majetkový vzestup konopišťské větve spadá do přelomu 16. a 17. století za [[Adam ze Šternberka|Adama II. ze Šternberka]], jeho potomci získali titul hrabat v roce 1661. [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václav Vojtěch]] (1641-17081641–1708) proslul jako stavebník [[Troja (zámek)|trojského zámku]], další členové rodu zastávali vysoké zemské úřady. Čtyři Šternberkové se objevili v nejvyšším zemském úřadu [[Nejvyšší purkrabí|nejvyššího purkrabího]], pět členů rodu získalo [[Řád zlatého rouna]].
 
V době [[České národní obrození|národního obrození]] vynikl [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria]] (1761-18381761–1838) a jeho bratranec [[František Josef ze Šternberka a Manderscheidu|František Josef]] (1763-18301763–1830), kteří stáli u zrodu [[Národní muzeum|Národního muzea]]. Od roku 1861 patřilo rodu místo v rakouské [[Panská sněmovna|panské sněmovně]]. Koncem 19. století patřilo několika členům rodu celkem kolem 20 000 hektarů půdy v Čechách a na Moravě<ref>Topographisch-statischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1895 s. 575-582575–582 [https://archive.org/details/topographischst01procgoog/page/n596 dostupné online]</ref>. Všechen majetek byl rodině zkonfiskován během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] a v roce 1948. Vzhledem k tomu, že se Šternberkové hlásili k české národnosti, po roce 1989 jim byla značná část majetku vrácena. Veřejnosti jsou ze soukromého rodového majetku zpřístupněna umělecky hodnotné památky [[Český Šternberk (hrad)|Český Šternberk]], [[Častolovice (zámek)|Častolovice]] a [[Jemniště (nový zámek)|Jemniště]].
 
Šternberská osmicípá zlatá hvězda v modrém poli patří k nejznámějším [[Heraldika|heraldickým]] znamením v [[Česko|Česku]]. Jako heraldická památka je zachována na řadě rodových sídel, objevuje se i ve znacích měst, která rodině v minulosti patřila ([[Benešov]], [[Holešov]], [[Moravský Beroun]], [[Počátky]], [[Zlín]]). Zlatá hvězda z erbu Šternberků je od roku 2001 součástí znaku [[Zlínský kraj|Zlínského kraje]].
== Konopišťská větev ==
[[File:Zámek_Horažďovice_(6).jpg|thumb|left|Erb [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václava Vojtěcha ze Šternberka]] a jeho manželky Kláry z Maltzanu na vstupní bráně [[Horažďovice (zámek)|horažďovického zámku]]]]
Do [[Doba pobělohorská|pobělohorské doby]] se udrželi především konopišťští Šternberkové, jejichž potomstvo se od 17. století označuje jako zelenohorská a častolovická větev, které založili bratři [[Adam ze Šternberka|Adam II.]] (1560-16231560–1623) a Štěpán Jiří (1567-16251567–1625). Adam II. patřil k významným politikům předbělohorských Čech v řadách katolíků, zároveň byl ale snášenlivou a kompromisní osobností katolizace. Od mládí zastával zemské úřady a nakonec byl [[Nejvyšší purkrabí|nejvyšším purkrabím]] (1608-1619). Za [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] mu bylo uděleno domácí vězení, které ale porušil a odjel do zahraničí. Po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] byl sice znovu uveden do úřadu nejvyššího purkrabího, z exilu se ale již nevrátil a zemřel v [[Pasov]]ě. Kromě dědictví poloviny panství [[Zelená Hora (zámek)|Zelená Hora]] rozšiřoval svůj majetek dalšími nákupy v různých částech Čech ([[Bechyně]] 1596, [[Libochovice]] 1610, [[Budyně nad Ohří]] 1613, [[Krupka]] 1615, [[Lnáře]] 1617), z [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskací]] získal [[Horažďovice]] (1622<ref>STARÝ, Marek: Přední klenot zemský. Větší zemský soud království českého v době rudolfínské; Praha, 2017 s. 203-204203–204 ISBN 978-80-87284-38-4</ref>). Z jeho čtyř synů byl pokračovatelem rodu František Karel Matyáš (1612-16481612–1648), který pobýval převážně na zámku v Horažďovicích, mimo jiné se mu podařilo po dlouhé době sloučit panství Zelená Hora v jeden celek a mimoto přikoupil [[Krakovec (hrad)|Krakovec]] (1646). Byl [[Dvorský maršálek|dvorským maršálkem]] (1640-16481640–1648) a nakonec [[Nejvyšší zemský sudí|nejvyšším zemským sudím]] (1648). V závěrečné fázi [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] byl v Praze zastřelen Švédy a tento fakt se promítl do hraběcího titulu uděleného v roce 1661 jeho nezletilým synům.
 
Nejvýznamnějším ze synů Františka Matyáše byl [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václav Vojtěch]] (1641-17081641–1708), který po řadě vysokých úřadů dosáhl až k postu [[Nejvyšší hofmistr|nejvyššího hofmistra]] (1701-17081701–1708) a stal se rytířem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]]. Proslul jako iniciátor barokních staveb na svém majetku ([[Troja (zámek)|zámek Troja]], [[Šternberský palác (Hradčany)|Šternberský palác]]). Zemřel bez potomstva a majetek odkázal Františku Leopoldovi z častolovické větve. Mladší bratr Václava Vojtěcha [[Ignác Karel ze Šternberka|Ignác Karel]] (1644-17001644–1700) od mládí působil u [[Rada nad apelacemi|apelačního soudu]] a nakonec byl jeho prezidentem (1696-17001696–1700; funkci převzal po starším bratrovi). V&nbsp;[[Národní galerie v Praze|Národní galerii]] je portrét jeho manželky Marie Maxmiliány, rozené [[Lažanští z Bukové|Lažanské]] od [[Karel Škréta|Karla Škréty]].<ref>Karel Škréta: [http://veranovotna.galerie.cz/5589490-skreta-karel-1610-1674#71598336 Marie Maxmiliána ze Šternberka] – 1665 – detail – Olej na plátně, Národní galerie,Praha. veranovotna.galerie.cz</ref><ref>Bibliografie dějin českých zemí, Historický ústav AV ČR: [http://biblio.hiu.cas.cz/authorities/96481 Lažanská, Marie Maxmiliána, 1641–1665]</ref> Nejmladší Jan Norbert (1646-16781646–1678) byl dědicem Bechyně a jako jediný z bratrů měl další potomstvo. Jeho jediný syn Jan Josef (1671-17001671–1700) však spolu s manželkou a starší dcerou utonul v [[Inn]]u a dědičkou rozsáhlého majetku (Bechyně, Smiřice) se stala roční dcera Marie Terezie (1699-17611699–1761). Ta se později provdala za Jana Leopolda z Paaru a Paarové tímto sňatkem získali nové zázemí v Čechách.
 
[[File:Kaspar_Maria_Sternberg_Litho.JPG|thumb|left|Hrabě [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria ze Šternberka]], spoluzkakladatel [[Národní muzeum|Národního muzea]]]]
Zakladatelem častolovické větve byl Štěpán Jiří (1567-16251567–1625), mladší bratr Adama II. Ten původně vlastnil statky na Benešovsku, které v roce 1600 prodal, aby mohl v severních Čechách koupit [[Postoloprty]], které pak rozšiřoval dalšími drobnými nákupy. Byl protestant, ale stejně jako jeho starší bratr měl blíže k náboženskému kompromisu. Po porážce stavovského povstání byl vyšetřován, ale přestoupil na katolickou víru a díky přímluvě příbuzných si udržel i majetek. Z jeho synů Jaroslav Rudolf (1595-16381595–1638) prodal Postoloprty a místo nich koupil [[Zásmuky]] (1638), které až do 20. století patřily k majetkovým základnám rodu. V další generaci [[Adolf Vratislav ze Šternberka|Adolf Vratislav]] (1627-17031627–1703) dosáhl dalšího rozšíření majetku sňatkem s Annou Lucií Slavatovou (1637-17031637–1703), jednou z dědiček obrovského majetku vymřelého rodu [[Slavatové z Chlumu a Košumberka|Slavatů]] ([[Žirovnice]], [[Stráž nad Nežárkou]]). Kromě toho Adolf Vratislav koupil v roce 1694 panství [[Častolovice]], od nějž je odvozen název této rodové linie. Adolf Vratislav zastával řadu funkcí, nakonec byl [[Nejvyšší purkrabí|nejvyšším purkrabím]] (1685-17031685–1703) a získal [[Řád zlatého rouna]].
 
Adolfův starší syn [[František Damián ze Šternberka|František Damián Josef]] (1667-17231667–1723) byl zemským sudím a královským radou, po otci zdědil fideikomis Zásmuky-Častolovice. Jeho syn [[František Filip ze Šternberka|František Filip]] (1708-17861708–1786) se uplatnil jako diplomat ([[Řezno]], [[Drážďany]]), později byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem [[Marie Terezie]] (1765-17801765–1780) a získal Řád zlatého rouna. V další generaci Kristián Filip (1732-18111732–1811) získal sňatkem s hraběnkou Augustou z Manderscheidu (1744-18111744–1811) říšská panství Manderscheid a Blankenheim, spolu s tím také členství v říšském kolegiu vestfálských hrabat. Jejich syn [[František Josef ze Šternberka a Manderscheidu|František Josef]] (1763-18301763–1830) sloučil jméno a erb obou rodů (''Šternberk-Manderscheid''). O majetek v [[Svatá říše římská|Říši]] přišel v rámci [[Napoleonské války|napoleonských válek]] a náhradou získaná panství Weissenau a Schussenried vzápětí prodal. Proslul především jako významná osobnost z počátků českého národního obrození, byl dlouholetým prezidentem [[Společnost vlasteneckých přátel umění|Společnosti vlasteneckých přátel umění]] (1802-18301802–1830) a členem [[Královská česká společnost nauk|Královské české společnosti nauk]]. Pro obě instituce pomáhal získávat umělecké předměty a [[Národní muzeum|Národnímu muzeu]] odkázal také bohatý archív Manderscheidů a numismatickou sbírku. Aniž by předtím zastával vyšší funkce, jeho prestiž ve společnosti jej nakonec dovedla k úřadu [[Nejvyšší komorník|nejvyššího komorníka]] Českého království (1824-1830).
 
Mladší Adolfův syn [[František Leopold ze Šternberka|František Leopold]] (1680–1745) byl [[Prezident české komory|prezidentem české královské komory]] (1727–1745). Z otcova majetku zdědil Žirovnici a [[Stráž nad Nežárkou]] (1703), po [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václavu Vojtěchovi]] ze zelenohorské větve pak zdědil Zelenou Horu a Troju (1708). Kvůli dluhům však značnou část majetku odprodal a ze zbylé Žirovnice vytvořil v roce 1731 fideikomis. Jeho mladší syn [[Jan Nepomuk I. ze Šternberka|Jan Nepomuk]] (1713–1798) původně sloužil v armádě, poté dlouho zastával post [[Nejvyšší zemský podkomoří|podkomořího králové]] (1771–1798). V roce 1758 koupil v dražbě panství [[Radnice (okres Rokycany)|Radnice]] v západních Čechách a na zdejším zámku se usadil. Z jeho synů se starší [[Jáchym ze Šternberka|Jáchym]] (1755–1808) věnoval přírodním vědám a cestování, dostal se mimo jiné až do Číny. Jeho hlavním sídlem se stal empírový [[Březina (zámek)|zámek Březina]] postavený počátkem 19. století na radnickém panství. Jednou z nejvýznamnějších osobností rodu byl Jáchymův mladší bratr [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria]] (1761–1838), který se věnoval botanice a sepsal několik odborných pojednání. Po bratru Jáchymovi zdědil zámek v Březině, kde soustředil bohaté sbírky přírodnin. Byl v kontaktu s předními osobnostmi českého národního obrození ([[Josef Dobrovský|J. Dobrovský]], [[František Palacký|F. Palacký]]), podporoval rozvoj věd a stál u zrodu Národního muzea.
 
[[File:Leopold_Sternberg_Litho.jpg|thumb|left|Hrabě [[Leopold ze Šternberka|Leopold II. ze Šternberka]] (1811-1899), c.k. generál jezdectva, rytíř Řádu zlatého rouna]]
[[František Adam ze Šternberka|Adam František]] (1711–1789), starší syn [[František Leopold ze Šternberka|Františka Leopolda]], zdědil Žirovnici a v letech 1768–1789 byl [[Nejvyšší maršálek|nejvyšším maršálkem]] Českého království. Ze dvou manželství měl dva syny, z nichž Adam (1751–1811) zemřel bez potomstva. Mladší syn Leopold I. (1776–1858) koupil v roce 1804 za 660 000 zlatých panství [[Malenovice (Zlín)|Malenovice]] z dědictví vymřelého rodu [[Salmové|Salm-Neuburgů]]. Poté po starším bratrovi zdědil Zásmuky a Častolovice (1811) a nakonec po Kašparu Mariovi také Radnice a Březinu (1838). Jeho nejstarší syn Jaroslav (1809-1874) byl jako vlastník fideikomisu povolán v roce 1861 mezi dědičné členy rakouské [[Panská sněmovna|panské sněmovny]], inicioval novogotickou přestavbu zámku v Častolovicích, zemřel ale bez potomstva. Většinu jeho majetku zdědil mladší bratr [[Leopold ze Šternberka|Leopold II.]] (1811–1899), c. k. generál jezdectva a rytíř Řádu zlatého rouna. V další generaci Leopold III. (1865–1937) rozšířil rodový majetek o [[Červený Hrádek (Bečváry)|Červený Hrádek]] (1887) a zasloužil se o další přestavbu častolovického zámku zpět do renesanční podoby. Jeho mladší bratr [[Vojtěch Václav Sternberg|Vojtěch Václav]] (1868–1930) proslul jako cestovatel a v letech 1904-19111904–1911 byl jako kontroverzně vnímaný politik poslancem [[Český zemský sněm|českého zemského sněmu]]. Leopold IV. (1896–1957) byl členem delegace, která v září 1938 přednesla [[Edvard Beneš|prezidentu Benešovi]] první z [[Deklarace zástupců české šlechty na obranu československého státu a národa|deklarací české šlechty na obranu československého státu]]. Odešel z [[Československo|Československa]] v roce 1948 a jeho dcera [[Franziska Diana Sternbergová|Diana, provdaná Phippsová]] (* 1936) získala Častolovice a Zásmuky v restitučním řízení v roce 1991. Mladší bratr Leopolda IV. Jaroslav (1900-19431900–1943) zdědil Malenovice a Pohořelice a za první republiky byl důstojníkem československé armády. Jeho manželce Marii, rozené Grošové, byl majetek v roce 1948 zabaven.
 
Nejmladší syn Leopolda I. Zdeněk (1813-1900) zdědil po otci Radnice a v roce 1841 koupil zpět nejstarší rodové sídlo Český Šternberk, v roce 1868 navíc získal zámek [[Jemniště (nový zámek)|Jemniště]]. Tyto akvizice byly umožněny díky ziskům z těžby hnědého uhlí v [[Břasy|Břasích]] na radnickém panství. Jemniště se tehdy stalo hlavním rodovým sídlem a zámecký park byl obohacen o sochy přivezené ze Šternberského paláce ve [[Vídeň|Vídni]]. Český Šternberk zdědil starší syn Alois (1850-1907) a Jemniště mladší Filip (1852-1924). Posledním majitelem před znárodněním v roce 1948 byl [[Jiří Douglas Sternberg|Jiří Douglas]] (1888-1965), kterému i po zabavení majetku bylo umožněno, aby na Českém Šternberku zůstal kastelánem a průvodcem. Jeho nejstarší syn [[Zdeněk Sternberg|Zdeněk]] (*1923) získal v restitucích zpět v roce 1991 Český Šternberk a Březinu. Současným správcem Českého Šternberka je jeho syn Filip (*1956). Zdeňkův mladší bratr [[Jan Bosco Sternberg|Jan Bosco]] (*1936) emigroval z Československa v roce 1968 a v roce 1995 dosáhl navrácení zámku Jemniště. Majetek v Jemništi spravuje jeho syn [[Jiří Sternberg|Jiří]] (*1968).
* [[František Filip ze Šternberka|František Filip]] (1708–1786), diplomat, nejvyšší hofmistr [[Marie Terezie]] 1765–1780, rytíř Řádu zlatého rouna
* [[Adam František ze Šternberka|Adam František]] (1711–1789), [[nejvyšší maršálek]] Českého království 1768–1789
* [[Jan Nepomuk I. ze Šternberka|Jan Nepomuk]] (1713–1798), [[Nejvyšší zemský podkomoří|podkomoří králové]] 1771–1798
* [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria]] (1761–1838), botanik, spoluzakladatel Národního muzea
* [[František Josef ze Šternberka a Manderscheidu|František Josef]] (1763–1830), mecenáš, spoluzakladatel [[Národní muzeum|Národního muzea]]