Observatoř Parkes: Porovnání verzí

Přidáno 134 bajtů ,  před 7 měsíci
formulace, typografie
(Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta9))
(formulace, typografie)
}}
[[Soubor:Parkes.arp.750pix.jpg|náhled|Observatoř Parkes - letecký pohled]]
'''Observatoř Parkes''' je [[radioteleskop]]ická observatoř, která se nachází 20 km jižně od města Parkes v [[Nový Jižní Wales|Novém Jižním Walesu]] v [[Austrálie|Austrálii]]. Byla jednouBěhem zmise několika,[[Apollo která11|Apolla 11]] v červenci 1969 se podílela na sběrukomunikaci fotografickéhoa materiálu{{Fakt/dne|20180402085200|}}přenosu posílanéhosignálu na Zemido [[Apollo 11|Apollem 11NASA]], běhemvčetně jehozprostředkování živého vysílání přistání na [[Měsíc]]iMěsíci.<ref>{{cite vweb|url=http://www.parkes.atnf.csiro.au/apollo11/|title=On červnuEagle's [[1969]]Wings: The Story of the Parkes Apollo 11 Support|publisher=csiro.au}}</ref>
 
== Radioteleskop ==
[[Radioteleskop]] používaný v Observatoři Parkes, dokončený roku [[1961]], byl duchovním dítětem britského fyzika [[Edward George Bowen|Edwarda George 'Taffy'„Taffy“ Bowena]], vedoucího pracovníka ''Organizace pro vědecký a průmyslový výzkum (CSIRO)''. Bowen během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] pracoval v [[Spojené státy americké|USA]] na vývoji [[radar]]u, kde navázal spoustu kontaktů ve vědecké sféře. Na základě těchto známostí později vznikly dvě filantropické organizace, ''Carnegie Corporation'' a ''Rockefeller Foundation'' (Rockefellerova nadace) za účelem financování poloviny nákladů spojených se stavbou Radioteleskopu v Observatoři Parkes. Vznik těchto nadací a také finanční podpora ze Spojených Států nakonec přesvědčily i Britského ministerského předsedu Roberta Menziese k tomu, aby vydal souhlas k „dofinancování“ tohoto projektu.<ref>http://www.abc.net.au/science/slab/parkes/default.htm</ref> Primárním pozorovacím instrumentem je 64 metrový pohyblivý talířový radioteleskop, který je druhým největším na jižní polokouli, a jedním z prvních velkých pohyblivých talířových radioteleskopů na světě (DSS-43 na Tindibille byl roku [[1987]] zvětšen ze 64 m na 70 m, a předstihl tak teleskop v Parkesu).<ref>{{Citace elektronického periodika |titul={title} |url=http://www.cdscc.nasa.gov/Pages2/pg01h_history.html |datum přístupu=2008-06-27 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110807045646/http://www.cdscc.nasa.gov/Pages2/pg01h_history.html#anchor46177 |datum archivace=2011-08-07 |nedostupné=ano }}</ref> Od doby svého zkonstruování funguje v podstatě nepřetržitě až do současnosti. Povrch talíře byl ještě navíc ve svém středu osazen jemnými kovovými plátky, aby byl zlepšen příjem [[mikrovlny|mikrovln]] o centimetrové a milimetrové vlnové délce. Vnější část talíře je tvořena kovovou sítí, což vytváří charakteristický „dvoutónový“ vzhled této antény. Tento radioteleskop je usazen na speciální tzv. altazimutální plošině. Řízen je speciálním naváděcím teleskopem, který je zabudován v těle radioteleskopu na shodných rotačních osách avšak je osazen na equatoriální (rovníkové) otočné plošině. Oba jsou během zaměřování daného cíle společně naváděny [[laser]]ovým naváděcím systémem. Tento způsob byl vyvinut britským inženýrem Barnesem Wallisem.
 
Primárním pozorovacím instrumentem je 64 metrový pohyblivý talířový radioteleskop, který je druhým největším na jižní polokouli, a jedním z prvních velkých pohyblivých talířových radioteleskopů na světě (DSS-43 na Tindibille byl roku [[1987]] zvětšen ze 64 m na 70 m, a předstihl tak teleskop v Parkesu).<ref>{{Citace elektronického periodika |titul={title} |url=http://www.cdscc.nasa.gov/Pages2/pg01h_history.html |datum přístupu=2008-06-27 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110807045646/http://www.cdscc.nasa.gov/Pages2/pg01h_history.html#anchor46177 |datum archivace=2011-08-07 |nedostupné=ano }}</ref> Od doby svého zkonstruování funguje v podstatě nepřetržitě až do současnosti. Povrch talíře byl ještě navíc ve svém středu osazen jemnými kovovými plátky, aby byl zlepšen příjem [[mikrovlny|mikrovln]] o centimetrové a milimetrové vlnové délce. Vnější část talíře je tvořena kovovou sítí, což vytváří charakteristický „dvoutónový“ vzhled této antény. Tento radioteleskop je usazen na speciální tzv. altazimutální plošině. Řízen je speciálním naváděcím teleskopem, který je zabudován v těle radioteleskopu na shodných rotačních osách avšak je osazen na equatoriální (rovníkové) otočné plošině. Oba jsou během zaměřování daného cíle společně naváděny [[laser]]ovým naváděcím systémem. Tento způsob byl vyvinut britským inženýrem Barnesem Wallisem.
 
Úspěch radioteleskopu Parkes vedl k tomu, že vesmírný úřad [[NASA]] použil základní prvky tohoto systému při budování své sítě [[Deep Space Network]], během něhož vybudoval 64 m talířové antény v [[Goldstone|Goldstonu]], [[Madrid]]u a [[Tdbinbilla|Tidbinbille]].
Komora pro příjem dat je situována přímo v ohnisku talíře, která je nesena třemi kovovými, 27 metrů dlouhými, nosníky, uchycenými na těleso talíře. Příjmová komora obsahuje několik radiových a mikrovlnných přijímačů, které mohou být přepínány podle aktuálních potřeb.
 
Tato observatoř je součástí sítě radioteleskopů spadajících pod ''Australia Telescope National Facility''. Radioteleskop v Observatoři Parkes většinou spolupracuje s podobnými zařízeními a to s [[Australia Telescope Compact Array]] v [[Narrabri]] a také s jednotalířovou anténou v [[Observatoř Mopra|Observatoře Mopra]] na principu [[interferometrieinterferometr]]ie (''very long baseline interferometry array'').
 
Během misí [[program Apollo|Apollo]] byla Observatoř Parkes používána k přeposílání komunikačních a telemetrických signálů do úřadu [[NASA]] ve chvílích, když se Měsíc nacházel na „Australské“ straně [[Země]].<ref>http://www.parkes.atnf.csiro.au/apollo11/</ref>
 
Observatoř byla zapojena i do dalších kosmických misí jako např.: [[Mariner 2]], [[Mariner 4]], [[Program Voyager|Voyager]], [[Giotto (sonda)|Giotto]], [[Sonda Galileo (sonda)|Galileo]] nebo [[Cassini (sonda)|Cassini-Huygens]].
 
== Reference ==