Sicilské království: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
vlajka Neapolského království
úpravy
Řádek 57:
 
== Štaufové ==
[[Soubor:Arms of King Manfred of Swabia-Sicily.svg|náhled|vlevo|85px|Znak Sicilského království za vlády [[Štaufové|Štaufů]]]]
Roku 1194 získali království [[Štaufové]] sňatkem syna císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha I. Barbarossy]] [[Jindřich VI. (císař)|Jindřicha]] s dědičkou [[Konstancie Sicilská|Konstancií]], dcerou krále Viléma I. Jindřich byl v letech 1194–1197 spoluvladařem své ženy, která zemřela v roce [[1198]]. Novým panovníkem se tak stal pozdější císař [[Fridrich II. Štaufský|Fridrich II.]], v té době pouze čtyřletý. Jeho vláda v letech [[1198]]–[[1250]] byla poznamenána řadou konfliktů s papeži, které pokračovaly i za jeho nástupců [[Konrád IV.|Konráda IV.]] ([[1250]]–[[1254]]), [[Manfred Sicilský|Manfreda]] ([[1258]]–[[1266]]) a [[Konradin]]a ([[1254]]–[[1258]] a [[1268]]).
 
Řádek 64:
V důsledku ostrého sporu, do kterého se dostal Fridrich s papeži kvůli pokusům o ovládnutí severní Itálie, odmítla papežská [[kurie]] po jeho smrti ponechat království jako papežské léno nadále [[Štaufové|Štaufům]]. Nejdříve je nabídla anglickému králi [[Jindřich III. Plantagenet|Jindřichovi III.]] pro jeho mladšího syna [[Edmund]]a, který se zde však neprosadil. Roku [[1266]] je udělila v léno mladšímu synovi francouzského krále [[Ludvík VIII.|Ludvíka VIII.]] [[Karel I. z Anjou|Karlovi z Anjou]]. Ten porazil roku 1266 nemanželského syna císaře [[Fridrich II. Štaufský|Fridricha II.]] [[Manfred Sicilský|Manfreda]] a [[1268]] Fridrichova mladičkého vnuka [[Konradin]]a, kterého poté nechal v [[Neapol]]i popravit. Vládu v království však neudržel dlouho.
 
[[Soubor:Arms of the Aragonese Kings of Sicily (Shape Variant).svg|náhled|vlevo|85px|Znak Sicilského království pod aragonskou vládou [[1243]]–[[1410]]]]
[[Soubor:Italy 1494 AD.png|náhled|vpravovlevo|upright|Mapa Sicilského království za vlády aragonských králů]]
Roku [[1282]] vypuklo proti Francouzům rozsáhlé povstání na Sicílii, které vešlo do dějin pod názvem [[sicilské nešpory]]. Příčinou byl daňový útlak vlády krále, který se neustále pokoušel o další expanzivní politiku, mimo jiné na území obnovené [[Byzantská říše|byzantské říše]]. Proto povstání finančně podpořil byzantský císař [[Michael VIII. Palaiologos]]. Jako svého krále přijali vzbouření Sicilané Manfredova zetě, aragonského krále [[Petr III. Aragonský|Petra III.]]. Ten ovšem ovládl pouze ostrov Sicílii, zatímco pevninská část království zůstala v anjouovských rukou.