Příběh prince Gendžiho: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo, odkazy
Verze 17456923 uživatele Varan (diskuse) zrušena - s vašimi opravani kolego, neosuhalsím
značka: vrácení zpět
Řádek 33:
Předpokládá se, že [[Murasaki Šikibu]] začala na svém díle pracovat kolem roku [[1000]]. V&nbsp;opisech kolovaly části románu již od roku [[1005]] a&nbsp;celý román byl dokončen do roku [[1020]].<ref>[http://www.iliteratura.cz/Clanek/18691 KŘIVÁNKOVÁ Anna. Gendži monogatari (část 1), iLiteratura.cz 2006]</ref> Někteří literární historikové však tvrdí, že román je nedokončený, protože končí takřka uprostřed věty slovy opisovače „''Potud co stojí v&nbsp;knize''“.<ref>Příběh prince Gendžiho 4. Praha a Litomyšl: Paseka 2008, úvod Karla Fialy, S. 14 </ref>
 
Mnozí literární vědci a překladatelé (ať již do moderní [[Japonština|japonštiny]] nebo do jiných jazyků) poukazují na to, že třetí část knihy (a&nbsp;především posledních deset kapitol) se liší od předcházejících jak stylisticky, tak i&nbsp;kvalitativně, neboť v&nbsp;ní převládají jednodušší popisné pasáže. To podporuje názormožnost, že Murasaki Šikubu není jedinou autorkou celého románu. Existuje i jiný názor, že poslední část napsala dcera paní Murasaki, Daini no Sanmi.<ref name="clanek2" />
 
Podle převládající verze však celý román vytvořila Murasaki Šikibu sama. Protože se dílo dochovalo jen v&nbsp;opisech, mohly být konkrétním pisatelem některých pasáží skutečně různé osoby, autor základní koncepce a&nbsp;většiny celého díla je však jen jeden.
 
== Struktura ==
Román má 54 kapitol označených poetickými názvy, vystupuje v&nbsp;něm téměř 400 postav (z&nbsp;toho 30&nbsp;hlavních) a&nbsp;děj se odvíjí po dobu sedmdesáti let. Součástí [[Próza|prozaického]] textu je také téměř 800&nbsp;[[Báseň|básní]]. V&nbsp;japonské literárně-vědní tradici se zpravidla člení na tři části:<ref>[http://denisa.vostry.cz/GMstruktura.html FIALA Karel. Struktura díla (poznámka překladatele)]</ref>
* První část zahrnuje prvních 33&nbsp;kapitol, tj. začíná kapitolou ''Dáma z&nbsp;[[Pavlovnie plstnatá|Pavlovniové]]Pavloniové komnaty (桐壺, [Kiricubo])'' a&nbsp;končí kapitolou ''Pupence [[Vistárie|vistárií]] (藤裏葉, Fudži no uraba)'' (v&nbsp;českém překladu jde o&nbsp;1.&nbsp;a&nbsp;2.&nbsp;díl).
* Druhá část začíná kapitolou ''Jarní byliny&nbsp;I. (若菜上, Wakana: Džó)'' a&nbsp;končí Gendžiho smrtí, tj.&nbsp;kapitolou ''Odchod do nadoblačné říše (雲隠, Kumogakure)'' (jde o&nbsp;3.&nbsp;díl českého překladu).
* Třetí část obsahuje posledních třináct kapitol, začíná tedy kapitolou ''Niou, Provoněný přednosta (匂宮, Niou Mija)'' a&nbsp;končí kapitolou ''Bludný most snů (夢浮橋, Jume no ukihaši)'' (v&nbsp;českém překladu se jedná o&nbsp;4.&nbsp;díl).
Řádek 60:
[[Soubor:Genji emaki YADORIGI 2.JPG|náhled|Ilustrace ke čtyřicáté deváté kapitole ''Břečťan, popínavý strom (Jadorigi)'', ilustrovaný svitek ze 12.&nbsp;století]]
[[Soubor:Genji emaki azumaya.jpg|náhled|Ilustrace k&nbsp;padesáté kapitole ''Venkovská chýše (Azumaja)'', ilustrovaný svitek ze 12.&nbsp;století]]
Císařský levoboček Hikaru Gendži (Zářící princ) je plodem romantické lásky, kvůli které ostatní dvorní dámy a&nbsp;císařské souložnice uštvaly jeho matku, dámu z&nbsp;PavlovniovéPavloniové komnaty, k&nbsp;smrti. Samotný princ, jehož bylo nutno podle věštby vyřadit z&nbsp;císařské linie, je však neobyčejné krásný a&nbsp;nadaný a&nbsp;brzy se stane vyhlášeným milovníkem. Princova milostná dobrodružství nejsou však pouhé avantýry sebestředného hrdiny. Ve skutečnosti mají hluboký estetický a&nbsp;filosofický podtext. Jde o&nbsp;hledání ideálu ženy, který pro něj představuje jeho matka, již jako tříletý ztratil.
 
Ve dvanácti letech je princ oženěn s&nbsp;dcerou ministra po levici Cesmínou (Aoi no ue), která mu porodí syna Júgiriho. Manželství, které bylo vyvoláno císařovou snahou po upevnění postavení levobočka u&nbsp;dvora, není však příliš šťastné a&nbsp;princ i&nbsp;nadále hledá ideální ženu. Je dokonce přitahován k&nbsp;ženě podstatně starší, k&nbsp;vášnivé paní ze Šesté ulice (Rokudžó no mijasudokoro). Ta se chce stát jeho manželkou a&nbsp;zapříčiní proto nehodu, při které Cesmína zahyne. Gendži se však brzy seznámí se svou celoživotní láskou a&nbsp;druhou manželkou, paní Murasaki no ue (paní Fialkou). Přesto i&nbsp;nadále hledá dostatečně urozenou ženu, která by byla podobná jeho matce. To vede k&nbsp;jeho tajnému a&nbsp;velkému hříchu, ke svedení otcovy milenky Fudžicubo, která je dvojnicí jeho matky, a&nbsp;ke zplození budoucího císaře Reizeie. Do vyhnanství se však později dostane za jiný hřích, malý sice, ale veřejný hřích, totiž za svedení dcery ministra po pravici.
 
=== 2. díl ===
Gendži pobývá v&nbsp;nehostinném vyhnanství v&nbsp;poloopuštěné zátoce Suma mezi dnešní [[Ósaka|Ósakou]] a&nbsp;[[Kóbe]]m, kde má vykonat pokání. I&nbsp;zde ovšemvšak navazuje milostné vztahy, jejichž plodem je dcera Akaši. Brzy je však plně rehabilitován, když se císař Reizei dozví od starého mnicha pravdu o&nbsp;svém původu. Císař dokonce svého skutečného otce formálně jmenuje Jeho eminencí excísařem, ačkoliv císařem nikdy nebyl. Rovněž jeho přátelé, podřízení a&nbsp;služebníci se dožívají navrácení hodnosti a&nbsp;úřadů a&nbsp;dosahují větší kariéry než před Gendžiho vyhnanstvím (takovátakováto dokonalá rehabilitace byla však dle zvyklostí heinanské doby prakticky nemožná, šlo pravděpodobně o&nbsp;jemný náznak od paní Murasaki pro císařovnu, aby provedla určitá skutečná omilostnění.<ref>Příběh prince Gendžiho 2., Paseka, Praha a Litomyšl 2005, doslov Karla Fialy, S. 435</ref>)
 
Gendži náhle žije ve zcela jiném světě, než byl doposud zvyklý a&nbsp;ovládne jej ješitnost a&nbsp;pýcha. Náhlá dostupnost a&nbsp;samozřejmost významného společenského postavení a&nbsp;bohatství jej z&nbsp;mladého hloubavého šlechtice změnípromění vdo předčasného povrchního a&nbsp;nedůtklivého starce.
 
=== 3. díl ===
Téma viny a&nbsp;trestu jako příčiny a&nbsp;následku nabývá v&nbsp;románu postupně na výraznosti a&nbsp;je podtrhováno melancholickým podtónem textu. Na přání excísaře Suzakuoa si Gendži, kterému je nyní čtyřicet let, bere za hlavní manželku jeho dceru Třetí princeznu. Fialka se tak stává vedlejší manželkou a&nbsp;propadá depresím. Protože je bezdětná, adoptuje Gendžiho dceru Akaši, čímž jí umožní stát se císařovnou. Akaši se pak stane matkou korunního prince Nióa, který je Gendžiho vnukem.
 
Na Gendžiho však dopadají kruté rány osudu. Třetí princeznu svede velitel stráže Dub (Kašiwagi) a&nbsp;narozený syn Kaoru tak není Gendžiho synem, což je před veřejností sice utajeno, ale Gendži to těžce nese. Uvědomí si však, že se kdysi dopustil podobného činu jako Kašiwagi, začíná litovat svého přelétavého a&nbsp;povrchního života, kaje se a&nbsp;uvažuje o&nbsp;možnosti stát se mnichem. JehoUbývá vášnivostjeho slábnevášnivosti a&nbsp;převládá [[Buddhismus|buddhistický]] stesk, který se ještě prohloubí po další pro něj zdrcující události, když paní Fialka onemocní a&nbsp;zemře. Ale ani nyní se Gendži nedokáže stát mnichem a&nbsp;zůstává vnitřně rozpolcen. Navíc si uvědomuje, že v&nbsp;povaze jeho skutečného syna Júgiriho se odrážejí jeho vlastní chyby. Kapitola ''Odchod do nadoblačné říše'' pak nemá vůbec žádný text (není proto započítávána do 54&nbsp;kapitol románu), znamená však, že Gendži, kterému je padesát dva let, necelý rok po smrti paní Fialky umírá.<ref>Příběh prince Gendžiho 3. Praha a Litomyšl: Paseka 2007, úvod Karla Fialy, S. 15</ref>
 
=== 4. díl ===
Závěrečná část románu se stává jakousi ságou Gendžiho potomků, především jeho domnělého syna Vonného prince Kaorua (podle toho, že voní přirozenou vůní) a&nbsp;jeho skutečného vnuka Provoněného přednosty vojenského úřadu Nioua (ten je znám rafinovanými umělými vůněmi), kteří jsou do jisté míry přáteli, ale přesto oba obvykle neúnavně soupeří o&nbsp;přízeň týchž žen. Posledních deset kapitol se pak souhrnně nazývá ''Deset kapitol z&nbsp;Udži (Udži džúdžó)'' podle kraje ležícího nedaleko [[Kjóto|Kjóta]]. Právěa&nbsp;právě u&nbsp;nich není zcela jisté, zda je opravdu napsala paní Murasaki Šikibu, protože mají poněkud jiný styl.<ref>[http://denisa.vostry.cz/ratolesti.html FIALA Karel. Ratolesti znepřátelených rodů (poznámka překladatele)]</ref><ref>Slovník světových literárních děl 2., Praha: Odeon 1988, S. 81-82</ref>
 
Základní linii příběhu tvoří komplikovaný vztah Kaorua a&nbsp;Nioua ke dcerám Gendžiho zchudlého nevlastního bratra Osmého prince, který se po smrti své ženy a&nbsp;po vyhoření paláce usadil na horské samotě v&nbsp;[[Udži (Kjóto)|Udži]]. Chce se stát mnichem, věnuje se nerušenému rozjímání a&nbsp;výchově svých dvou dcer. Kromě nich má ale Osmý princ ještě jednu dceru, jejíž matka byla služebná a&nbsp;kterou proto odmítl vychovat. Do této dívky jménem Ukifune (Bludná loďka) se po jejím objevení Kaoru i&nbsp;Nió zamilují. Jsou tak neodbytní, že introvertní Ukifune nakonec záhadně zmizí a&nbsp;všichni si myslí, že skočila do řeky. Po pohřbu je však na smrt vyčerpaná nalezena v&nbsp;zahradě zpustlé císařské vily. Ukrývá se pak u&nbsp;dvou mnišek, odmítá oba nápadníky, odvrací se od pomíjivého světa a&nbsp;stává se také mniškou. Kaoru na to nedbá a&nbsp;dokonce to považuje za intriku jiného milence. A&nbsp; tím celé dílo v&nbsp;kapitole nazvané ''Bludný most snů (Jume no ukihaši)'' náhle končí.