Doba pobělohorská: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Oprava pravopisné chyby.
Vasek7 (diskuse | příspěvky)
seskupení navzájem si odporujících vět do dvou pohledových linií
Řádek 2:
'''Doba pobělohorská''' je označení pro období české historie po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] v roce [[1620]], jejíž důsledky měly zásadní vliv na politické, náboženské, společenské i kulturní poměry českých zemí. Doba pobělohorská označuje v užším smyslu dobu [[Třicetiletá válka|třicetileté války]], častěji období až do r. 1740 – nástupu [[osvícenství]], případně až do [[České národní obrození|národního obrození]].
 
Zatímco zbytek 1. poloviny [[17. století]] je ještě vyplněn pokračující [[Třicetiletá válka|třicetiletou válkou]], druhá polovina století je obdobím stabilizace poměrů a zotavováním z  následků války. První polovina 18. století je již dobou nového hospodářského a kulturního rozkvětu vrcholného [[Baroko|baroka]]. Do tohoto období je situován i děj [[Alois Jirásek|Jiráskova]] románu ''[[Temno (román)|Temno]]'', jehož názvem se často označuje celé pobělohorské období jako [[doba temna]].
Doba předbělohorská se vyznačuje relativní [[Náboženská tolerance|náboženskou tolerancí]], významnou politickou rolí [[Stavy|stavů]] a bohatou českou literární činností (doba [[Daniel Adam z Veleslavína|veleslavínská]]). Porážka [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] znamenala zásadní změnu, bylo povoleno (s výjimkou [[Židé v Česku|židovského]]) jen [[Katolicismus|katolické náboženství]] (doba [[rekatolizace]]), [[Obnovené zřízení zemské|obnoveným zřízením zemským]] přešel stát od [[Stavovský stát|stavovství]] k [[Absolutismus|absolutismu]] a s ním spojený [[centralismus]] měl v dlouhodobějším horizontu vliv na úpadek užívání češtiny. Přispělo k tomu i ničení nekatolických knih. V druhé polovině 17. století napsal [[Bohuslav Balbín]]: ''Za tohoto našeho věku knihy české tak vzácné a řídké jsou, jako nic jiného. Byla doba za mého chlapectví, brzo po vítězství pražském'' [1620, Bílá hora], ''kdy všechny knihy psané českým jazykem pokládány právě proto za kacířské nevědomostí jistých lidí, a proto bez rozdílu, ať byly dobré či špatné, odsuzovány do ohně. Z koutu domů byvše vyvlečeny nebo z rukou vyrvány (byť se nic netýkaly náboženství), byly trhány a na zapálených hranicích páleny (např. v Praze uprostřed náměstí).''<ref>BALBÍN, Bohuslav. ''Bohemia docta'' [Učené Čechy]. Vydáno posmrtně: Praha 1777. [Citovaný text je uveden (latinsky) v druhém dílu na str. 73.]</ref> Mnoho osobností, které odmítly přestoupit ke katolictví, musely odejít do [[exil]]u, kromě nejslavnějšího [[Jan Amos Komenský|Jana Amose Komenského]] např. spisovatelé [[Pavel Stránský ze Záp|Pavel Stránský]] a [[Pavel Skála ze Zhoře]] nebo grafik [[Václav Hollar]].
 
Doba předbělohorská se vyznačuje relativní [[Náboženská tolerance|náboženskou tolerancí]], významnou politickou rolí [[Stavy|stavů]] a, bohatou českou literární činností (doba [[Daniel Adam z Veleslavína|veleslavínská]]) a obdobím rozvoje specifické kultury [[České baroko|českého baroka]]. Porážka [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] znamenala zásadnídobu změnu[[rekatolizace]], během které bylo povoleno (s výjimkoujen [[Židé v Česku|židovskéhožidovské]]) jena [[Katolicismus|katolické náboženství]] (doba [[rekatolizace]]),náboženství. [[Obnovené zřízení zemské|obnovenýmObnoveným zřízením zemským]] přešel stát od [[Stavovský stát|stavovství]] k [[Absolutismus|absolutismu]] a s ním spojený [[centralismus]] měl v dlouhodobějším horizontu vliv na úpadek užívání češtiny. Přispělo k tomu i ničení nekatolických knih. V druhé polovině 17. století napsal [[Bohuslav Balbín]]: ''Za tohoto našeho věku knihy české tak vzácné a řídké jsou, jako nic jiného. Byla doba za mého chlapectví, brzo po vítězství pražském'' [1620, Bílá hora], ''kdy všechny knihy psané českým jazykem pokládány právě proto za kacířské nevědomostí jistých lidí, a proto bez rozdílu, ať byly dobré či špatné, odsuzovány do ohně. Z koutu domů byvše vyvlečeny nebo z rukou vyrvány (byť se nic netýkaly náboženství), byly trhány a na zapálených hranicích páleny (např. v Praze uprostřed náměstí).''<ref>BALBÍN, Bohuslav. ''Bohemia docta'' [Učené Čechy]. Vydáno posmrtně: Praha 1777. [Citovaný text je uveden (latinsky) v druhém dílu na str. 73.]</ref> Mnoho osobností, které odmítly přestoupit ke katolictví, musely odejít do [[exil]]u, kromě nejslavnějšíhonapř. [[Jan Amos Komenský|Jana Amose Komenského]], např. spisovatelé [[Pavel Stránský ze Záp|Pavel Stránský]] a [[Pavel Skála ze Zhoře]] nebo grafik [[Václav Hollar]].
Zatímco zbytek 1. poloviny [[17. století]] je ještě vyplněn pokračující [[Třicetiletá válka|třicetiletou válkou]], druhá polovina století je obdobím stabilizace poměrů a zotavováním z následků války. První polovina 18. století je již dobou nového hospodářského a kulturního rozkvětu vrcholného [[Baroko|baroka]]. Do tohoto období je situován i děj [[Alois Jirásek|Jiráskova]] románu ''[[Temno (román)|Temno]]'', jehož názvem se často označuje celé pobělohorské období jako [[doba temna]].
 
Legenda o bitvě na Bílé hoře jako české národní tragédii a následných třech stech letech temna se zrodila až v prostředí českých obrozenců v 19. století.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Munzar
| jméno = Zdeněk
| titul = Od legendární bitvy na Bílé hoře uplynulo 395 let
| url = http://www.vhu.cz/od-legendarni-bitvy-na-bile-hore-uplynulo-395-let/
| vydavatel = VHU Praha
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu =
}}</ref> tradičním[[Nacionalismus|nacionálním]] pojetí české historie odvozeném od [[František Palacký|Palackého]] a [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryka]] je pobělohorské období chápáno negativně jako doba úpadku českého státu i kultury a jazyka. JeDo totohoto všakobdobí takéje obdobísituován rozvojei specifickéděj kultury[[Alois Jirásek|Jiráskova]] románu ''[[ČeskéTemno baroko(román)|českéhoTemno]]'', jehož názvem se často označuje celé pobělohorské období jako [[doba barokatemna]]. K nejvýznamnějším literárním osobnostem pobělohorské doby patřil členvzdělanec hlavnía rekatolizačníčeský síly,vlastenec [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Tovaryšstva Ježíšovajezuita]], vzdělanec a český vlastenec [[Bohuslav Balbín]].
 
V tradičním pojetí české historie odvozeném od [[František Palacký|Palackého]] a [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryka]] je pobělohorské období chápáno negativně jako doba úpadku českého státu i kultury a jazyka. Je to však také období rozvoje specifické kultury [[České baroko|českého baroka]]. K nejvýznamnějším osobnostem pobělohorské doby patřil člen hlavní rekatolizační síly, [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Tovaryšstva Ježíšova]], vzdělanec a český vlastenec [[Bohuslav Balbín]].
== Reference ==
<references />