Železniční nehoda u Ufy: Porovnání verzí

}}</ref> zemřelo (podle jiných zdrojů 645 <ref>[http://nl.newsbank.com/nl-search/we/Archives?p_product=CSTB&p_theme=cstb&p_action=search&p_maxdocs=200&p_topdoc=1&p_text_direct-0=0EB36E6D221E04BE&p_field_direct-0=document_id&p_perpage=10&p_sort=YMD_date:D&s_trackval=GooglePM Toll up to 645 in Soviet train blast] // [[Chicago Sun-Times]] (July 26, 1989)</ref> ), z toho 181 dětí, více než 600 cestujících bylo zraněno. Tragédií byli zasaženi obyvatelé 45 oblastí [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]]<ref>[https://mir24.tv/articles/16364256/spasali-vsem-soyuzom-30-let-tragedii-pod-ashoi Спасали всем Союзом. 30 лет трагедии под Ашой] // Статья от 09.06.2019 г. «[[Мир (телерадиокомпания)|МИР24]]». Р. Мариничев.</ref>. Přesně rok do této nehody (4. června 1988) došlo u města Arzamas k další závažné nehodě - náhodnému výbuchu přepravovaného [[Hexogen|hexogenu.]]

Ve vedení plynovodu Západní Sibiř - Ural - Povolží (Jižní Balyk - Minibajevo), jímž byly přepravovány různé frakce [[Uhlovodíky|lehkých uhlovodíků]] (zkapalněný plyn), se vytvořila úzká, ale asi 1,7 m dlouhá netěsnost. V důsledku úniku hořlavé směsi a specifických meteorologických podmínek začlose docházet k ukládání výbušné směsizačala v údolí, odukládat něhožvýbušná směs. veVe vzdálenosti 900 metrů od plynovodu procházela [[Transsibiřská magistrála|Trans-sibiřská železnice]], traťový úsek Ulu-Těljak - Aša Kujbyševské dráhy, staničení 1710. km, 11 km od [[Železniční stanice|žst]]. Ašaa, na území okresu Iglinského okresu autonomnautonomní republiky [[Baškortostán]].

Přibližně tři hodiny před nehodou přístroje ukázaly pokles tlaku v potrubí plynovodu. Namísto hledání úniku však obsluha pouze zvýšila objem plynu, aby obnovila tlak <ref name="Ufa">[http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,957976-3,00.html Трудные уроки Советского Союза]{{ref-en}}</ref>. V důsledku těchto operací značné množství [[Propan|propanu]], [[Butan|butanu]] a dalších hořlavých uhlovodíků, tryskalo téměř dvoumetrovou trhlinou v potrubí do okolního prostředí, přičemžtakže v údolí začalo utvářetvznikat (neviditelné) "plynové jezero" v údolí.

[[4. červen|4. června]] [[1989]] v 01:15 místního času (3. června v 23:15 moskevského času) při míjení dvou dálkových rychlíků v úseku mezi [[Železniční zastávka|zastávkami]] Strážní domek 1708. km (u samoty Lemeza) a Strážní domek 1712. km (samota Úsvit ) byl iniciovánvznikl mohutný výbuch plynu s následným velmi rozsáhlým [[požár]]<nowiki/>em. Předmětem dosud nevyjasněných spekulací je zdroj jiskry, která iniciovala explozi. Nejčastěji se mluví o oharku cigarety vyhozené z okna některým ze strojvedoucích nebo cestujících (ačkoliv nad ránem zřejmě většina cestujících spala). Současně mohla detonaci spustit i jiskra od špalíků brzd, zajiskření sběrače. V souvislosti s vypjatou politickou situací v tehdejším SSSR se mluvilo i o možné sabotáži zahraničních tajných služeb, tato verze jevšak všaknení ničím nepodloženápodložena.

Nešťastnou shodou okolností se v okamžikokamžiku exploze úsekem pohybovaly oba vlaky současně a to v důsledku nepatrného zpoždění obou z nich. Naproti tomu rychlík 212 před místem nehody předjel nákladní vlak přepravující hořlaviny, který by už tak vážné následky nehody ještě zhoršil.

Právě strojvedoucí předjetého nákladního vlaku, který následně pokračoval v jízdě několik oddílů za rychlíkem jako první oznámil výpravčímu žst. Ulu-Těljak, že před jeho vlakem došlo k nespecifikovanému výbuchu (lokomotivními četa nákladního vlaku zaznamenala jen ohnivou kouli a tlakovou vlnu, která rozbila u lokomotivy okna). V tu dobu zastavil nákladní vlak asi 3-4 km od místa nehody. Výpravčí stanice Ulu-Těljak, Valentina Jurtajeva, posi ověřeníověřila, absence spojeníže s oběma osobnímirychlíky vlakyse nelze spojit, vyhlásila nehodový stav a uvědomila záchranné složky. V poměrně odlehlé části Sibiře nad nedělním ránem se v dosahu však nacházely pouze dvě sanitky záchranné služby, jimž zásah dále komplikovala nepřístupnost místa nehody. Lokomotiva nákladního vlaku jedoucího za rychlíkem 212 se po odpojení od zbytku soupravy stala jediným prostředkem pro přepravu zraněných z místa nehody, tedy alespoň těch, kteří byli schopni se dostat na stanoviště lokomotivy a to až do příjezdu záchranných složek schopných propracovat se náročným terénem k místu nehody. Dle výpovědi strojvedoucího vlaku 212 byl enormní zápach plynu cítit již 2,5 km do místa nehody.

Ve vlacích č. 211 "Novosibirsk - Adler" (20 vozů, lokomotiva VL10-901) a č. 212 "Adler - Novosibirsk" (18 vozů, lokomotiva ČS2-689) se současně nacházelo 1284 cestujících (včetně 383 dětí) a 86 členů vlakových a lokomotivních čet. V důsledku [[Rázová vlna|tlakové vlny]] bylo bezprostředně po explozi vykolejeno 11 vozů, sedm z nich zcela shořelo. Zbývajících 27 vozů bylo velmi výrazně ohořelých zvenku i uvnitř. Podle oficiálních údajů zahynulo 575 osob (podle dalších údajů 645), z toho devět hokejistů juniorského týmu „Traktor-73“ <ref>[http://kidshockey.ru/viewtopic.php?f=6&t=16004 Книга памяти]</ref> ; 623 cestujících zůstalo s trvalými následky, v důsledku těžkých [[Popálenina|popálenin]] a dalších [[Trauma (medicína)|zraněnímizranění]]. Při havárii zahynulo 181 dětí, čemuž přispěla i skutečnost, že k vlaku 211 bylo na poslední chvíli připojeno několik posilových vozů k přepravenípřepravě dětí mířících na prázdniny a dětské tábory.