Šternberkové: Porovnání verzí

Zakladatelem častolovické větve byl Štěpán Jiří (1567-1625), mladší bratr Adama II. Ten původně vlastnil statky na Benešovsku, které v roce 1600 prodal, aby mohl v severních Čechách koupit [[Postoloprty]], které pak rozšiřoval dalšími drobnými nákupy. Byl protestant, ale stejně jako jeho starší bratr měl blíže k náboženskému kompromisu. Po porážce stavovského povstání byl vyšetřován, ale přestoupil na katolickou víru a díky přímluvě příbuzných si udržel i majetek. Z jeho synů Jaroslav Rudolf (1595-1638) prodal Postoloprty a místo nich koupil [[Zásmuky]] (1638), které až do 20. století patřily k majetkovým základnám rodu. V další generaci [[Adolf Vratislav ze Šternberka|Adolf Vratislav]] (1627-1703) dosáhl dalšího rozšíření majetku sňatkem s Annou Lucií Slavatovou (1637-1703), jednou z dědiček obrovského majetku vymřelého rodu [[Slavatové z Chlumu a Košumberka|Slavatů]] ([[Žirovnice]], [[Stráž nad Nežárkou]]). Kromě toho Adolf Vratislav koupil v roce 1694 panství [[Častolovice]], od nějž je odvozen název této rodové linie. Adolf Vratislav zastával řadu funkcí, nakonec byl [[Nejvyšší purkrabí|nejvyšším purkrabím]] (1685-1703) a získal [[Řád zlatého rouna]].

Adolfův starší syn František Damián Josef (1667-1723) byl zemským sudím a královským radou, po otci zdědil fideikomis Zásmuky-Častolovice. Jeho syn [[František Filip ze Šternberka|František Filip]] (1708-1786) se uplatnil jako diplomat ([[Řezno]], [[Drážďany]]), později byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem [[Marie Terezie]] (1765-1780) a získal Řád zlatého rouna. V další generaci Kristián Filip (1732-1811) získal sňatkem s hraběnkou Augustou z Manderscheidu (1744-1811) říšská panství Manderscheid a Blankenheim, spolu s tím také členství v říšském kolegiu vestfálských hrabat. Jejich syn [[František Josef ze Šternberka a Manderscheidu|František Josef]] (1763-1830) sloučil jméno a erb obou rodů (''Šternberk-Manderscheid''). O majetek v [[Svatá říše římská|Říši]] přišel v rámci [[Napoleonské války|napoleonských válek]] a náhradou získaná panství Weissenau a Schussenried vzápětí prodal. Proslul především jako významná osobnost z počátků českého národního obrození, byl dlouholetým prezidentem [[Společnost vlasteneckých přátel umění|Společnosti vlasteneckých přátel umění]] (1802-1830) a členem [[Královská česká společnost nauk|Královské české společnosti nauk]]. Pro obě instituce pomáhal získávat umělecké předměty a [[Národní muzeum|Národnímu muzeu]] odkázal také bohatý archív Manderscheidů a numismatickou sbírku. Aniž by předtím zastával vyšší funkce, jeho prestiž ve společnosti jej nakonec dovedla k úřadu [[Nejvyšší komorník|nejvyššího komorníka]] Českého království (1824-1830).

Mladší Adolfův syn [[František Leopold ze Šternberka|František Leopold]] (1680-17451680–1745) byl [[Prezident české komory|prezidentem české královské komory]] (1727-17451727–1745). Z otcova majetku zdědil Žirovnici a [[Stráž nad Nežárkou]] (1703), po [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václavu Vojtěchovi]] ze zelenohorské větve pak zdědil Zelenou Horu a Troju (1708). Kvůli dluhům však značnou část majetku odprodal a ze zbylé Žirovnice vytvořil v roce 1731 fideikomis. Jeho mladší syn [[Jan Nepomuk ze Šternberka|Jan Nepomuk]] (1713-17981713–1798) původně sloužil v armádě, poté dlouho zastával post [[Nejvyšší zemský podkomoří|podkomořího králové]] (1771-17981771–1798). V roce 1758 koupil v dražbě panství [[Radnice (okres Rokycany)|Radnice]] v západních Čechách a na zdejším zámku se usadil. Z jeho synů se starší [[Jáchym ze Šternberka|Jáchym]] (1755-18081755–1808) věnoval přírodním vědám a cestování, dostal se mimo jiné až do Číny. Jeho hlavním sídlem se stal empírový [[Březina (zámek)|zámek Březina]] postavený počátkem 19. století na radnickém panství. Jednou z nejvýznamnějších osobností rodu byl Jáchymův mladší bratr [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria]] (1761-18381761–1838), který se věnoval botanice a sepsal několik odborných pojednání. Po bratru Jáchymovi zdědil zámek v Březině, kde soustředil bohaté sbírky přírodnin. Byl v kontaktu s předními osobnostmi českého národního obrození ([[Josef Dobrovský|J. Dobrovský]], [[František Palacký|F. Palacký]]), podporoval rozvoj věd a stál u zrodu Národního muzea.

[[František Adam ze Šternberka|Adam František]] (1711-17891711–1789), starší syn [[František Leopold ze Šternberka|Františka Leopolda]], zdědil Žirovnici a v letech 1768-17891768–1789 byl [[Nejvyšší maršálek|nejvyšším maršálkem]] Českého království. Ze dvou manželství měl dva syny, z nichž Adam (1751-18111751–1811) zemřel bez potomstva. Mladší syn Leopold I. (1776-18581776–1858) koupil v roce 1804 za 660 000 zlatých panství [[Malenovice (Zlín)|Malenovice]] z dědictví vymřelého rodu [[Salmové|Salm-Neuburgů]]. Poté po starším bratrovi zdědil Zásmuky a Častolovice (1811) a nakonec po Kašparu Mariovi také Radnice a Březinu (1838). Jeho nejstarší syn Jaroslav (1809-1874) byl jako vlastník fideikomisu povolán v roce 1861 mezi dědičné členy rakouské [[Panská sněmovna|panské sněmovny]], inicioval novogotickou přestavbu zámku v Častolovicích, zemřel ale bez potomstva. Většinu jeho majetku zdědil mladší bratr [[Leopold ze Šternberka|Leopold II.]] (1811-18991811–1899), c. k. generál jezdectva a rytíř Řádu zlatého rouna. V další generaci Leopold III. (1865-19371865–1937) rozšířil rodový majetek o [[Červený Hrádek (Bečváry)|Červený Hrádek]] (1887) a zasloužil se o další přestavbu častolovického zámku zpět do renesanční podoby. Jeho mladší bratr [[Vojtěch Václav Sternberg|Vojtěch Václav]] (1868-19301868–1930) proslul jako cestovatel a v letech 1904-1911 byl jako kontroverzně vnímaný politik poslancem [[Český zemský sněm|českého zemského sněmu]]. Leopold IV. (1896-19571896–1957) byl členem delegace, která v září 1938 přednesla [[Edvard Beneš|prezidentu Benešovi]] první z [[Deklarace zástupců české šlechty na obranu československého státu a národa|deklarací české šlechty na obranu československého státu]]. Odešel z [[Československo|Československa]] v roce 1948 a jeho dcera [[Franziska Diana Sternbergová|Diana, provdaná Phippsová]] (* 1936) získala Častolovice a Zásmuky v restitučním řízení v roce 1991. Mladší bratr Leopolda IV. Jaroslav (1900-1943) zdědil Malenovice a Pohořelice a za první republiky byl důstojníkem československé armády. Jeho manželce Marii, rozené Grošové, byl majetek v roce 1948 zabaven.