Trest smrti v Československu: Porovnání verzí

Po druhé světové válce bylo v období tzv. [[retribuce]] podle [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]] zvláštními [[Mimořádné lidové soudy|lidovými soudy]] na krajské úrovni za válečné zločiny do roku [[1948]] odsouzeno k smrti více než 730 lidí (to je 60% z celkového počtu lidí popravených v letech [[1918]]–[[1989]]). Velmi kruté rozsudky těchto soudních dvorů byly ale často motivovány touhou po [[pomsta|pomstě]]. Procesy mimořádných lidových soudů byly velmi rychlé (řízení nesmělo trvat více než tři dny, rozsudky byly vykonávány okamžitě) a nepříliš odborné (soudní tribunál měl pět osob, jen jedna z nich ale měla být soudce z povolání, ostatní byli soudci z lidu). To vedlo k tomu, že rozsudky byly často nespravedlivé či pochybené a bývaly zneužity k likvidaci nepohodlných osob.{{doplňte zdroj}} K trestu smrti byli odsouzeni tito kolaborantští novináři: [[Rudolf Novák]], [[Antonín Jaromil Kožíšek]], [[Alois Kříž (novinář)|Alois Kříž]], [[Vladimír Krychtálek]] a [[Karel Werner (novinář)|Karel Werner]]; [[Jaroslav Křemen]] a [[Emanuel Vajtauer]]. Kromě Křemene a Vajtauera byli i popraveni.<ref>http://psp.cz/eknih/1946uns/stenprot/055schuz/s055007.htm a http://cs-magazin.com/2008-03/view.php?article=articles/cs080354.htm</ref>