Merkur (planeta): Porovnání verzí

{{Infobox - planeta

| obrázek = Mercury in color - Prockter07-edit1.jpg

| symbol = Mercury symbol.svg

| velká poloosa km = 57 909 176

| obvod oběžné dráhy AU = 2,406

| výstřednost = 0,205 630 69

| afélium km = 69 817 079

| afélium AU = 0,466 698 35

| orbitální rychlost průměrná = 47,36

| orbitální rychlost minimální = 38,86

| sklon dráhy ke slunečnímu rovníku = 3,38

| délka vzestupného uzlu = 48,331 67

| místo =

| jazyk = anglicky

| příjmení =

| jméno =

| datum přístupu = 2009-1-11

| vydavatel = Astronomia

}}</ref> a jeden oběh trvá pouze 87,969 dne. Dráha Merkuru má největší [[Excentricita dráhy|výstřednost dráhy]] ze všech planet sluneční soustavy a nejmenší [[sklon rotační osy]]. Během dvou oběhů kolem Slunce dojde ke třem otočením kolem rotační osy. [[Perihélium|Perihelium]] jeho dráhy se stáčí ke Slunci o 43&nbsp;[[vteřina|vteřin]] za století; fenomén, který ve 20. století vysvětlil [[Albert Einstein]] [[obecná teorie relativity|obecnou teorií relativity]].<ref name="wudka">

{{Citace elektronické monografie

| url archivu = https://web.archive.org/web/20110813014804/http://physics.ucr.edu/~wudka/Physics7/Notes_www/node98.html

| datum archivace = 2011-08-13

}}

 

Pozorování planety pozemskými teleskopy je složité kvůli blízkosti Slunce. Detailnější znalosti přinesla až dvojice sond, která kolem planety prolétla. První sondou u Merkuru byla americká sonda [[Mariner 10]] v 70. letech, která nasnímala přibližně 45 % povrchu. V roce 2008 dorazila k planetě další sonda [[MESSENGER]], která provedla tři průlety kolem Merkuru a v roce [[2011]] byla definitivně úspěšně navedena na oběžnou dráhu kolem planety. Snímky z těchto dvou sond umožnily prozkoumat povrch planety, který silně připomíná měsíční krajinu plnou impaktních kráterů, nízkých pohoří a [[měsíční moře|lávových planin]]. Vlivem neustálých dopadů těles všech velikostí na [[povrch Merkuru]] je většina povrchu [[eroze|erodována]] drobnými krátery. Povrch je nejspíše vlivem smršťování planety rozpraskán množstvím útesových [[zlom]]ů dosahujících výšky několika [[metr|kilometrů]] a délky stovek kilometrů. Současně je povrch neustále bombardován [[foton]]y i [[Sluneční vítr|slunečním větrem]] – proudem nabitých částic směřujících vysokou rychlostí od Slunce. Nepřítomnost atmosféry je příčinou velkých rozdílů [[teplota|teplot]] mezi osvětlenou a neosvětlenou polokoulí. Rozdíly dosahují hodnot přes 600&nbsp;[[Stupeň Celsia|°C]]. Na polokouli přivrácené ke Slunci může teplota vystoupit na téměř 430&nbsp;°C, na odvrácené panuje mráz až −180&nbsp;°C.