Docent: Porovnání verzí

}}</ref> (teoretický, klinický, experimentální), vedou vědecké týmy, školí [[student]]y v [[Studijní program#Doktorský studijní program|doktorských studijních programech]] (''doktorandy'', tedy ''PhD studenty''), vedou výuku klíčových předmětů (předmětů ze kterých se dělá [[státní zkouška]]), vedou výuku a přednášky v jednotlivých předmětech, někdy mohou také vést [[seminář]]e, resp. cvičení. Dále [[publikování|publikují]], vystupují jako garanti [[studijní program|studijních programů]] či [[studijní obor|studijních oborů]] – pracují na jejich zdokonalování; docenti jsou pak důležití pro [[akreditace]]. Dále vystupují v rolích školitelů doktorandů při [[disertační práce|disertačních pracích]], rovněž mohou předsedat různým komisím nebo se jich účastnit. Mohou též vystupovat jako vedoucí či [[oponentura|oponenti]] [[rigorózní práce|rigorózních prací]], či též [[diplomová práce|magisterských (diplomových) prací]], případně též i [[bakalářská práce|bakalářských prací]]. Zasedají ve [[vědecká rada|vědeckých]] (či [[umělecká rada|uměleckých]]) radách [[fakulta|fakult]], vědeckých (uměleckých, či [[akademická rada|akademických]]) radách [[vysoká škola|vysokých škol]], různých kolegiích atd. Další náplní jejich práce je například tvorba vysokoškolských skript, tedy odborných textů pro výuku konkrétních vysokoškolských předmětů (kurzů), příprava materiálů pro výuku, zkoušení studentů, rozvoj předmětů a dalšího směřování, zahraniční hostování, účast na vědeckých konferencích v tuzemsku či zahraničí, členství ve společnostech typu edičních rad, činnost [[recenzent]]ů a další. Docenti jakožto [[Vysoká škola#Akademičtí pracovníci|akademičtí pracovníci]] též mohou zastávat případně i jiné funkce, typicky řídící ([[manažer]]ské), tedy pozice [[Vysoká škola#Akademičtí funkcionáři|akademických funkcionářů]], např. funkce [[rektor]]ů, [[prorektor]]ů, [[děkan]]ů, [[proděkan]]ů atp., případně též mohou působit na jiných institucích, např. na klinikách ve funkci přednostů atd.

}}</ref> Habilitační prací se pak podle zákona rozumí výslovně buďto: „písemná práce, která přináší nové [[vědecká metoda|vědecké]] poznatky, nebo soubor uveřejněných vědeckých prací nebo inženýrských prací doplněných komentářem, nebo tiskem vydaná [[monografie]], která přináší nové vědecké poznatky, nebo [[umělecké dílo]] nebo umělecký výkon nebo jejich soubor, kterým je například vynikající veřejná umělecká činnost.“<ref name="111/1998-72-3" /> Tento vysokoškolský zákon, kterýi již byl od svého schválení více než 25&nbsp;×&nbsp;změněn,po [[novela (právo)|novelizovánnovelizování]], tedy současný zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [[Boloňský proces|Boloňském procesu]], který vysoké školství v [[Evropa|Evropě]] do jisté míry sjednocuje, ponechal v [[Česko|ČRČesku]] i nadále rozdíl mezi ustanovováním na pracovní místo docenta (či profesora) a jmenováním docentem (profesorem), tj. přiznáním doživotního označení „docent“ („profesor“), které osvědčuje [[kvalifikace (osobní)|kvalifikaci]] dané osoby. Habilitační řízení, či [[řízení ke jmenování profesorem]], stejně jako [[Rigorózní zkouška#Fakultativní|''fakultativní'' rigorózní řízení]],<ref>{{Citace právního předpisu

}}</ref> jehož nejvyšším stupněm je [[Vysoká škola#Doktorský studijní program|doktorské studium]], na jehož základě je přiznáván akademický titul doktor ([[Ph.D.]]), tedy kvalifikace [[Studijní program#Doktorský studijní program|doktorského stupně]] (''doctor's degree'', doktorské vzdělání, 8 v [[ISCED]]). Například v [[občanský průkaz|občanském průkazu]] se tak označení ''docent'' (''profesor'') u jeho současných držitelů tedy event. uvádí plně vypsané,<ref name="328/1999" /> dle zákona jakožto ''označení'' (de facto stále jako titul, tedy ''doživotní'' označení kvalifikace).

}}</ref> jako je tomu např. u [[odborný asistent|odborných asistentů]], [[asistent (pedagog)|asistentů]] či [[lektor (pedagog)|lektorů]]. V praxi je tedy v Česku brán i nadále jakožto další titul, tak jako tomu bylo historicky před tímto procesem.<ref name="39/1980-71" /> Praxe je tedy taková, že po řádném zakončení habilitačního řízení a následného jmenování docenta ([[rektor]]em školy) není docent jmenován na příslušné místo, pozici, na vysoké škole, ze kterého by mohl být případně odvolán a již by docentem nebyl, ale jedná se nejprve o získání tohoto doživotního ''označení'' „[[jmenování]]m“ a následně se dotyčný docent může ucházet o pracovní pozici shodně pojmenovanou jako ''docent'' na vysoké škole, na kterou je zpravidla nutné absolvovat [[výběrové řízení]], nicméně i po skončení na tomto pracovním místě je dotyčný stále kvalifikován jako ''docent'' (nikoliv pouze jako [[Ph.D.|doktor]] – jako je tomu běžné např. v ''anglosaském světě''). Docenti však po svém jmenování obdrží jmenovací dekret, tedy nikoliv [[vysokoškolský diplom]] jako v případě akademických titulů.

Obdobný systém funguje v současnosti též u nejvyšší hodnosti – [[profesor]]a, který je rovněž de facto stále brán jako [[akademický titul|titul]]. Tento současný systém v případě profesorů [[vysoká škola|vysokých škol]] bývá též kritizován (v tomto případě je v [[Česko|Česku]] nejmenuje [[rektor]], ale [[Prezident České republiky|prezident]]). Například [[Mikuláš Bek]], rektor [[Masarykova univerzita|Masarykovy univerzity]], v jednom z rozhovorů pro ''[[Mladá fronta|Mladou frontu]]'' v roce [[2014]] situaci vysvětlil následovně: „(...) já jsem dlouhodobě příznivcem toho, aby profesory ustanovovaly jednotlivé [[univerzita|univerzity]]. Aby je nejmenoval [[Seznam prezidentů České republiky|prezident]] ani [[Seznam ministrů školství, mládeže a tělovýchovy České republiky|ministr]], nýbrž [[vysoká škola|vysoké školy]] samy. Klíčová je tam úloha [[vědecká rada|vědeckých rad]], v níž je rektor přítomen jen jako jeden z členů.“ Dále uvedl: „Současné uspořádaní [v Česku] je přežitkem poměrně vzdálené minulosti, totiž doby před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]], kdy profesoři byli vlastně státními úředníky[[úředník]]y. Univerzity tehdy nebyly samostatnými právními osobami, nýbrž byly součástí [[stát]]u. Profesor byl v postavení státního úředníka, tak bylo logické, že jeho jmenování je podepsáno prezidentem jako představitelem státu. Ale situace se výrazně změnila po druhé světové válce. Od té doby jsou v [[Evropa|Evropě]] univerzity samostatné [[právnická osoba|právnické osoby]] a je velmi zvláštní, že někdo mimo právnickou osobu jmenuje její zaměstnance do hodnosti[[hodnost]]i, která souvisí s pracovním zařazením člověka. Nepovažuji to za logické, na rozdíl od [[Armáda České republiky|armády]], kde prezident jmenuje [[generál]]y, protože prezident je [[vrchní velitel]] armády. Ale u vysokých škol prezident není vrchním velitelem. To je ale můj názor, který je v tuto chvíli určitě menšinový, byť není osamocený. Zakládá se také na zkušenosti ze zahraničí, protože systém tak, jak je u nás, nikde jinde v Evropě nefunguje.“<ref>{{Citace elektronického periodika