Josef Kainar: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
velké písmeno Skupina 42 značka: editace z Vizuálního editoru |
m pravopis, gramatika, interpunkce, prolink |
||
Řádek 15:
Skandál okolo sebevražedného pokusu zřejmě přispěl k tomu, že se rodina přestěhovala do Olomouce. Kainarův otec zde působil ve funkci vrchního inspektora [[Československé státní dráhy|ČSD]]. Už po roce ale získal místo přednosty dopravní kanceláře na nádraží v Ostravě-Přívoze. Kainar studoval jeden rok na gymnáziu v Olomouci. Od září 1935 přestoupil na reálné gymnázium v [[Hlučín]]ě, na kterém studoval další tři roky. Maturoval zde v roce 1938. [[Gymnázium Josefa Kainara, Hlučín|Hlučínské gymnázium]] dnes po něm nese jméno (od roku 2007).
V letech [[1938]] – [[1939]] studoval češtinu a francouzštinu na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]] v [[Praha|Praze]], po uzavření vysokých škol vystřídal celou řadu zaměstnání. Měl blízko k [[Divadlo|divadlu]] a pracoval jako [[dramaturg]] v [[Divadlo satiry|Divadle satiry]]. Pracoval jako novinář, v novinách [[Rovnost (noviny)|Rovnost]] vycházely jeho vtipy, obrázky a básně. Po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] také spolupracoval s rozhlasem, filmem a divadlem. V Československém rozhlase například tvořil tzv. [[rozhlásek|rozhlásky]] , ve kterých přístupnou formou seznamoval mladší posluchače s děním. Po roce [[1948]] se stal básníkem přitakávajícím společenským proměnám, odstartovaným v únoru 1948.<ref>{{SČL|1042}}</ref> V roce 1950 vydal sbírku Veliká láska, kterou ''"dal svůj talent do služeb boje o pokrokovou socialistickou společnost"''.<ref>http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1971/11/17/5.png</ref> V roce 1970 byl jmenován předsedou přípravného výboru Svazu českých spisovatelů (SČS), jehož členy se měli stát pouze tvůrci loajální k normalizační politice Komunistické strany Československa.<ref>{{SČL|1725|SVAZ ČESKÝCH SPISOVATELŮ}}</ref>
Zabýval se také hudbou, hrál na koncertní úrovni na [[klavír]], [[kytara|kytaru]] a [[housle]]. Stylově vychází především z [[jazz]]u. Zmínky o jazzu se objevují také v jeho básních.
Řádek 50:
Kainarovy texty v jazzové, beatové i folkové podobě nazpívali [[Vladimír Mišík]] s kapelou [[ETC]] a [[Flamengo]], [[Michal Prokop]] s kapelou [[Framus Five]], [[Eva Olmerová]], [[Jiří Suchý]], [[Karel Plíhal]], [[Karel Hála]], [[Jiří Jelínek (trumpetista)|Jiří Jelínek]], [[Waldemar Matuška]] a jiní.
Roku [[1972]] vydal [[Supraphon]] dvě rocková alba, a sice [[Město ER]] skupiny [[Framus Five]] a [[Kuře v hodinkách]] skupiny [[Flamengo]],
[[Karel Plíhal]], který se na své album Kainarových písní chystal víc než tři roky, se rozhodl jen pro doprovod swingující kytary. [[Zuzana Navarová]], která nazpívala na album ''[[Nebe počká]]'' pět písní.
| |||