Podkarpatská Rus: Porovnání verzí

V září roku 1914 Rakousko-uherská armáda ustupovala ke karpatským průsmykům, obývanými především [[Rusíni|Rusíny]]. V lednu 1915 byla fronta vzdálena asi 20 kilometrů od [[Užhorod]]u. Ruské vojsko opustilo [[Karpaty]] v květnu 1915 a zanechalo za sebou desítky zničených rusínských vesnic. Stovky [[Rusíni|Rusínů]] utekly před pomstou Rakousko-uherské armády za údajnou kolaboraci do [[Ruské impérium|Ruska]]. Za tuto údajnou kolaboraci bylo odsouzeno a popraveno mnoho Rusínů. Například v březnu 1915 Košický vojenský tribunál odsoudil 800 rusínských sedláků. Velkou zábavou maďarských vojáků bylo po „osvobození“ bití místních obyvatel. Vláda v té době trestala jakékoliv projevy národního uvědomění Rusínů, proto se o toto obrození postarali rusínští emigranti v [[Spojené státy americké|USA]]. Představitelé rusínské emigrace pod vedením právníka [[Grigorij Žatkovič|Grigorije Žatkoviče]], které Masaryk pozval, po setkání s prezidentem Wilsonem, na "kongres Středoevropské Unie" koncem října 1918 do Filadelfie, uzavřeli 26. 10. dohodu s [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomášem Garrigue Masarykem]], na jejímž základě měla být zdejší, do té doby [[Maďaři|Maďary]] národnostně utlačovaná oblast dosavadních [[Uhersko|Uher]], začleněna do budoucího [[První republika|Československa]] jako jeho [[Autonomie|autonomní]] část (viz. [[Filadelfská dohoda]])<ref>PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 48 - 51, 73 - 100, 108 - 121, 123 - 134, 136 - 144, 164 - 167