Bamboccianti: Porovnání verzí

[[Soubor:Miel-carnaval-prado.jpg|náhled|Jan Miel, ''Karneval v Římě, malíř Jan Miel'', 1653'']]

Mezi typické zobrazované subjekty patří prodejci potravin a nápojů, zemědělci a dělníci při práci, hrající si nebo odpočívající vojáci, či žebráci. [[Salvator Rosa]] – italský [[Baroko|barokní]] malíř – lamentoval v polovině sedmnáctého století takto: …''tuláci, podvodníci, kapsáři, opilci, nenasytové, kuřáci, holiči, poživači tabáku, holiči a další pochybné existence. Navzdory jejich výběru námětů ze společenské ''spodiny'' se samotná díla prodávají za vysoké ceny váženým sběratelům.''

Mnoho umělců spojených s Bamboccianti bylo členy [[Bentvueghels]], neformálního sdružení hlavně nizozemských a vlámských umělců pracujících v Římě. Pro členy spokuspolku Bentvueghels bylo obvyklé přijmout přiléhavou přezdívku, tzv. "Ohnuté jméno". Přezdívkou malíře [[Pieter van Laer|Pietera van LaerLaera]] bylo ''Il Bamboccio'', což znamená ''oškliváOšklivá panenka'' nebo ''loutkaLoutka''. Byla to narážka na rozporuplné rozměry Van Laera. Ten je považován za iniciátora stylu [[Žánrová malba|žánrového malířství]] Bamboccianti a jeho přezdívka dala celému žánru a skupině umělců jejich společný název. Stali se inspirací a středobodem, kolem kterého se podobní umělci shromáždili během svého pobytu v Itálii. Počáteční Bamboccianti zahrnovali takové umělce jako: [[Andries Both]], [[Jan Both]], [[Karel Dujardin]], [[Jan Miel]], [[Johannes Lingelbach]] a italský [[Michelangelo Cerquozzi]]. Během své rané kariéry byl s touto skupinou spojen také [[Sébastien Bourdon]]. Dalšími členy Bamboccianti byly [[Michiel Sweerts]], [[Thomas Wijck]], [[Dirck Helmbreker]], [[Jan Asselyn]], [[Anton Goubau]], [[Willem Reuter]] a [[Jacob van Staverden]].

Skupina Bamboccianti ovlivnila i umělce [[Rokoko|rokoka]], jako jsou [[Domenico Olivieri]], [[Antonio Cifrondi]], [[Pietro Longhi]], [[Giuseppe Maria Crespi]], [[Giacomo Ceruti]], nebo [[Alessandro Magnasco]]. Zobrazování každodenního římského života pokračovalo v devatenáctém století skrze díla [[Bartolomeo Pinelli|Bartolomeo]] a [[Achille Pinelli]], [[Andrea Locatelli]] a [[Paolo Monaldi]].

Mezi sběratele a patrony Bamboccianti patřil kardinál a diplomat [[Francesco Maria del Monte]], italský bankéř [[Marchese Vincenzo Giustiniani]], členové papežské rodiny [[Barberini]] a [[Pamphili]], manželky římských aristokratů a také [[Kristýna I. Švédská|švédská královna Kristýna.]] Úspěch tohoto žánru se neomezil jen na Řím, ale rozšířil se i do [[Florencie]] a do [[Francie]], jak je vidět v zobrazených patronátních postavách jako byli kardinál [[Medicejové|Leopoldo de Medici]] a kardinál [[Jules Mazarin|Jules Raymond Mazarin]].

:File:Karel Dujardin - Les Charlatans italiens.jpg|''Italští šarlatáni'', Karel Dujardin''

:File:Jan Both - Landscape with Morra Players (The Small Limekiln).jpg|''Krajina s vápennou pecí'', Jan Both''

:File:Pieter van Laer - Hunter at Rest.jpg|''Odpočívající lovci'', Pieter van Laer''

:File:Michelangelo Cerquozzi - Soldiers Playing Dice - WGA4657.jpg|''Vojáci hrající kostky'', Michelangelo Cerquozzi ''

:File:Andrea Locatelli - Ruínas Romanas.jpg|''Římské ruiny'', Andrea Locatelli''

Na skutečnost, že učenci a aristokratičtí patroni pokračovali v nákupu děl těchto umělců si často stěžovali malíři tradičních námětů a ostatních žánrů, hlavně na základě všeobecně přjatého kánonu hlavního uměleckého směru v Římě prezentovaného malířskou školou [[Accademia di San Luca]] (akademieCech sv.svatého Lukáše). Na druhou stranu přijetí umělce Bamboccianti do tohoto prestižního sdružení předních římských umělců nebylo nemožné. To dokládá skutečnost že byli přijati Van Laer a Cerquozzi, kteří byli spojeni s oběma spolky (van Laer byl také členem Bentvueghels) a Jan Miel byl v roce 1648 dokonce prvním severským umělcem přijatým do Accademia di San Luca.