Fascie: Porovnání verzí

Přidán 1 bajt ,  před 1 rokem
čj
(drobné - obsah a odkazy)
(čj)
Fascie jsou tedy zastoupeny jak na povrchu svalů, tak i v jejich hlubokých vrstvách. Oddělují jednotlivé svaly, umožňují jejich vzájemnou kluznost a současně svaly propojují do funkčních pohybových řetězců.<ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Jako tkáň prolínající tělo mohou mít fascie různý tvar, hutnost a objem.<ref>TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu (Refit, 1992)</ref> Pro mnohočetnou funkci fascií je mají někteří fyziologové za jednu z hlavních složek lidské [[Pohybová soustava|pohybové soustavy]] u funkcí jako [[Chůze|lokomoce]], [[Lymfatická soustava|lymfatický oběh]] apod.<ref>ROLF, Ida P., "Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being", Healing arts press, Vermont (1977), ISBN 978-089281335-3</ref>
 
Hlavním nárokem na fascie je jejich elasticita a posunlivost proti okolním tkáním (svalům, orgánům i [[Kost|kostem]]).<ref>LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)</ref> Podobně jako ostatní měkké tkáně i fascie podléhají pozvolnému zkracování a pokud nejsou vystavovány rytmickým tahovým změnám, tuhnou a stávají se místem kumulace podkožního tuku omezujícímomezujícího pohyb. Proces tuhnutí fascií je rozdílný u každého jedince; může být ovlivněn i zánětlivými procesy, nevhodnou výživou apod.
 
Nejmohutnějšími fasciemi v lidském těle jsou lumbosakrální fascie nad [[Křížová kost|křížovou kostí]] a fascie postranního svalu stehna (''m. tensor fascie latae''). Ty mají význam pro vzpřímenou posturu člověka a pokud vlivem nedostatku pohybu ztuhnou, mohou se podílet na [[Svalová dysbalance|svalových dysbalancích]] resp. vertebrogenních potížích [[Páteř|bederní páteře]] (tzv. zkříženém syndromu).
905

editací