Kostel Panny Marie (Pirna): Porovnání verzí

Městský kostel v [[Pirna|Pirně]] – Kostel sv. Marie je nejvýznamnější sakrální památkou Saského Švýcarska. Patří k nejhezčím pozdně gotickým halovým kostelům horního Saska a díky jeho jedinečné výbavě z 16. a raného 17. století těžko lze nalézt něco podobného.

| periodikum = 1999-20021999–2002

Návrh prostorného, trojlodního kostela pocházel od stavitele [[Petr Ulrich|Petra Ulricha]], zvaného Petr z Pirny. Po jeho smrti na díle pracovali další stavitelé, tak vznikla například z dílny Jörga von Maulbronna, pod vedením pirnského stavitele Wolfa Blechsmidta, detailně zpracovaná síťová, hvězdicová a kroužená klenba.  V roce 1539, kdy byly v Sasku zavedeny reformy, se stavba zvenku dokončila. Do roku 1546 byla práce uvnitř kostela vymalováním kleneb dokončena a první evangelický superintendentem Pirny byl posvěcen Antoniusem Lauterbachem. Lauterbach byl přítelem [[Martin Luther|Martina Luthera]] a sám dal popud, aby tématem maleb v klenbách byly motivy ze Starého i Nového ZákonuZákona, které posílili lutheránské[[Luteránství|luteránské]] učení.

Stavba je lemovaná dvaceti jednoduchými opěrnými sloupy, mezi kterými jsou vysoká okna s lomeným obloukem. Okna jsou vitrážová a v každém je jiný motiv, nejčastěji se objevují kružby s plaménkovým motivem.   Hlavní vchodové dveře jsou zdobeny rozetovým oknem a portálem s oslím hřbetem. Pruty portálu jsou ve vrcholech přetnuty.

Ústupkový portál na jižní straně kostela má dva vchody ukončené sedlovým portálem, mezi nimiž je umístěn erb, obklopený dubovými větvičkami. Nad vchody je tympanon s výjevem Panny Marie, malého Ježíška a andělů, a to vše je lemované oslím hřbetem, který má ve vrcholech přetnuté pruty a je završen fiálou s lilií.  Na rozích jsou sochy dvou svatých na konzolách, obklopené čtyřmi jeptiškami, ze kterých vychází fiály s kraby. Vše nakonec přechází do jediné fiály s kraby zakončené lilií. Na bočních stranách se vždy nachází jedno okno se dvěma jeptiškami a kružbou s plaménkovým motivem, vybíhající do fiály s lilií. Na hraně přiléhající k vlastnímu kostelu jsou umístěni chrliči ve tvaru lidí. Vše je zakončeno zábradlím s kružbami a plaménkovými motivy.

Vnitřek halového kostela vykazuje délku 49 metrů a šířku 25 metrů a nabízí prostor o 20002 000 míst k sezení. V bočních lodích se nachází trojramené tribuny. Dvanáct štíhlých, lehkých osmihranných osově souměrných volných pilířů, na kterých leží klenba, nekazí jednotný dojem prostoru, a proto je rozdělení na tři lodě, které jsou téměř stejné výšky, sotva znatelné. Hlavní loď má klenbu síťovou, vedlejší lodě pak hvězdicovou. V presbytáři je klenba kroužená. Žebra kleneb mají hruškovitý tvar, na zeď se napojují křížením a volně se napojují na pilíře. Poprsnice klenby jsou vyplněny malbami s biblickými motivy. InteiérInteriér kostela dotváří především kamenná galerie, zdůraznění chóru pomocí oken a oltářní deska orientovaná na východo-západ.

Jako příklad mohu uvést pozdně gotickou reliéfně zdobenou pískovcovou kazatelnu z roku 1525, která je připisovaná Franzu[[Franz Maidburg|Franzi Maidburgovi]], dále kamennou křtitelnici se znázorněním 26 malých dětí po obvodu od Hanse Walthera II z roku 1561 a velkolepý, 10 metrů vysoký a 5 metrů široký, pískovcový oltář zhotovený sochaři z Pirny Michaelem a Davidem Schwenkem v roce 1610.  Tento velkolepý vícepodlažní oltář se počítá se svojí expresivní a filigránskou dispozicí k hlavním dílům německému pozdně renesančnímu umění. Kostelní varhany byly postaveny v roce 1842 Friedrichem Nikolausem Jahnem z Drážďan. Několikrát přestavované a doplňované mají dnes 56 registrů a přes 40004 000 píšťal a jsou to největší varhany Saského Švýcarska. Se svojí vyváženou dispozicí a bohatým zvukem se využívají ke koncertům.

=== Zajímavosti ===

Pirna je považována za bránu do Saského Švýcarska a vybízí k putování historií. Je to velké okresní město na řece Labi, ležící v německé spolkové zemi Sasko, mezi Děčínem a Drážďany.  Historické centrum města, které zůstalo skoro kompletně zachováno, má přibližně 38 tisíc&nbsp;000 obyvatel, řadu středních škol a památek. Se stavbami z období gotiky až do dnes je postupně restaurováno a získává zpátky svůj původní půvab, který inspiroval již malíře Bernarda Bellotta, zvaného Canaletto k tvorbě řady slavných vedut.<ref>{{Citace monografie