Kníže: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
-odstraněno zastaralé a jiným zdrojem nedoložené tvrzení in RŮŽIČKA, Josef. Mýty a báje starých Slovanů, viz diskuse |
m Úprava rozcestníku za pomoci robota: Jasnost - změna odkazu/ů na Jasnost (predikát); kosmetické úpravy |
||
Řádek 27:
=== Soudobá knížata ===
[[Soubor:Prince Albert II of Monaco neu.jpg|náhled|Albert II., kníže monacký|alt=Albert II., kníže monacký]]
[[
V Evropě jsou dnes knížaty panovníci [[Monako|Monaka]] a [[Lichtenštejnsko|Lichtenštejnska]]. Zvláštním případem je spoluknížectví [[Andorra]], kde se o knížecí titul jako formální představitelé státu dělí [[Prezident Francie|francouzský prezident]] a španělský [[Urgellská diecéze|biskup ze Sao de Urgel]]. Mimo Evropu je knížecí hodnost uznávána panujícím emírům [[Katar]]u a [[Kuvajt]]u, stejně jako všem sedmi emírům [[Spojené arabské emiráty|Spojených arabských emirátů]]. Šlechtická knížata jsou, bez nějakých zvláštních [[Privilegium|privilegií]], oficiálně uznávána již jen v [[Belgie|Belgickém království]] (v jednom případě taktéž v [[Nizozemsko|Nizozemsku]]). V [[Německo|Německu]] jsou šlechtické tituly (v tomto případě ''Fürst'' a častěji ''[[Princ|Prinz]]'') od roku [[1919]] součástí příjmení, aniž by z nich vyplývala jakákoli přednostní práva (z právního hlediska jde o příjmení, nikoli titul). Šlechtické tituly jako součást jména v Německu nezrušila ani vláda bývalé [[Německá demokratická republika|NDR]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Mašek
| jméno = Petr
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích
| vydání = 3., upravené a rozšířené
Řádek 44:
== Oslovení ==
Knížeti přísluší oslovení ''[[Jasnost (predikát)|Jasnost]]'' (dříve ''Knížecí Milost''), ostatním členům rodiny pak dle titulu ''Jasnost'' či ''Excelence''. Nejstarší syn knížete je většinou ''[[dědičný princ]]'' (Erbprinz) nebo ''[[dědičný princ|dědičný hrabě]]'' (Erbgraf). Ostatní děti knížete jsou u vládnoucích rodů: princové (princezny) a u šlechtických rodů: hrabata (hraběnky), toto ale není pevně dané pravidlo.
== Etymologie ==
Řádek 210:
=== Odvozené termíny v češtině ===
[[Soubor:Dietrichštejnská hrobka, Mikulov.JPG|náhled|Dietrichštejnská knížecí hrobka, Mikulov]]
[[
* Zemský kníže/Kníže země - vladař, [[zeměpán]]
* Knížecí hrob - termín z [[archeologie]], označující mimořádně bohatě vybavený [[Pravěk|prehistorický]] hrob nějakého předáka, vojevůdce či kmenového náčelníka
Řádek 219:
* Knížecí oratoř - uzavřená [[Oratoř (architektura)|oratoř]] sloužící knížecí/vladařské rodině
* [[Knížecí stát]] - domorodá monarchie v Indii, mediatizovaná [[Britské impérium|Brity]] do [[Britská Indie|Indického císařství]]
* [[Knížecí rebelie]] (''Fürstenrebellion'') - svévolné spolčení některých [[Říšský kníže|říšských knížat]] kolem kurfiřta [[Mořic Saský|Mořice]] s Francií a proti [[Karel V.|císaři]] v l. 1552-53
* [[Velkokníže]] - titul panovníka [[Kyjevská Rus|Kyjevské]] a [[Moskevské knížectví|Moskevské Rusi]], [[Litevské velkoknížectví|Litvy]], [[Dějiny Finska|Finska]] či [[Sedmihradské velkoknížectví|Sedmihradska]] i titul princů [[Ruské impérium|Ruského impéria]], obdobně [[velkoknížectví]]
* Arcikníže - nepříliš šťastný překladový výraz užívaný občas v češtině pro [[Arcivévoda|arcivévodu]]
Řádek 232:
* [[Údělné knížectví]] - ne zcela nezávislé knížectví, udílené obvykle vrchním vládcem mladším synům nebo bratrům
* Knížecí rada - [[Pejorativum|pejorativní]] označení pro radu pronesenou bez patřičného vhledu do problematiky (jinak též poradní sbor knížete)
* Knížecí [[reformace]] - termín zavedený [[Německá historická škola|německým dějepisectvím]], označující reformační proces řízený či iniciovaný "svrchu" panovníkem, nikoli vlivnými [[
* [[Spolek knížat]] (''Fürstenbund'') - spolek protestantských říšských knížat kolem [[Pruské království|Pruska]], uzavřený r. 1785 a proticísařsky orientovaný
* [[Vyvlastnění knížat]] (''Fürstenenteignung'') - vyvlastnění části majetku německých, do roku 1918 vládnoucích rodů, provedené [[Výmarská republika|výmarskou vládou]] r. 1919
Řádek 249:
* [[Zámek Książ|Hrad]] a městečko [[Książ]] (německy ''Fürstenstein'') v polském [[Slezsko|Slezsku]] - na knížete upomíná v obou jazycích
* [[Kneževo]] (jazykem [[Bosňáci|Muslimů]] ''Skender Vakuf'') - město v [[Bosna a Hercegovina|Bosně]], jinak několik dalších menších obcí v Bosně a [[Chorvatsko|Chorvatsku]]
* [[Hercegszántó]] - obec v jižním [[Maďarsko|Maďarsku]]
* Fürstenau - městečko v [[Dolní Sasko|Dolním Sasku]], zámek v [[Hesensko|Hesensku]] a dalších 5 lokalit v [[Německo|Německu]], jedna ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] a historicky také 10 míst v dnešním [[Polsko|Polsku]]
* [[Fürstenfeldbruck]] - město s [[Klášter Fürstenfeld|klášterem Fürstenfeld]] v [[Bavorsko|Bavorsku]]
Řádek 303:
=== Rusko ===
[[Soubor:Armoiries de la famille Iousoupov (1799).jpg|náhled|Erb knížete [[Felix Felixovič Jusupov|Felixe
V [[Ruské impérium|Ruském imperiu]] byl knížecí titul od starých dob uznáván příslušníkům dříve vládnoucích dynastií nejrůznějšího původu, ale i vyznání. Ruskou aristokratickou špičku tak spoluvytvářela mj. knížata odvozující původ od [[Rurikovci|Rurikovců]] (Obolenští, [[Georgij Lvov|Lvovové]], Vjazemští atd.), od [[Gediminas|Gediminovců]] (Galicinové, [[Czartoryští]], Sanguszkové, Dručtí-Lubečtí atd.), od německých panujících knížat, resp. vévodů ([[Meklenburští]], [[Leuchtenberkové|Leuchtenbergové/Romanovští]]), od [[Mongolská říše|tatarských chánů]] ([[Felix Felixovič Jusupov|Jusupovové]], [[Krymský chanát|Girejové]]), od gruzínských panujících dynastií ([[Bagrationové]], [[Samegrelo#Mingrelská knížata|Dadiani-Imeretinští]]), od jiných gruzínských knížecích rodů ([[Amilachvarovové|Amilakvarovové]], Abamelekové), od [[Byzantská říše|byzantských]] vzdorocísařů ([[Kantakuzenové]]), [[Čerkesové|čerkéských]] chánů (Kabardinští), [[Kalmykové|kalmyckých]] [[kagan]]ů ([[Dondukovové]]), [[Osťakové|osťackých]] náčelníků (Satygin-Kondijští), indických regionálních [[Rádža|rádžů]] ([[Vizápurští]]), [[Evenkové|evenckých]] rodů ([[Gantimurovové]]) a rodů nejasného původu [[Mongolská říše|mongolského]] nebo sibiřsko-[[Evenkové|tunguzského]].<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Seznam ruských knížecích rodů na blogu Heirs of Europe|url=http://heirsofeurope.blogspot.cz/p/russian-princes.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2017-1-01}}</ref> Od dob [[Petr Veliký|Petra Velikého]] nastalo povyšování i knížat "nových", [[Dynastie|nedynastického]] původu. Prvním takto povýšeným knížetem byl roku [[1707]] [[Oleg Meňšikov|Oleg Menšikov]], který sám pocházel z rodiny nevolníka, následovaly např. rody [[Orlovové|Orlovů]], [[Platon Zubov|Zubovů]] nebo [[Grigorij Potěmkin|Potěmkinů]] či národnostně neruská knížata [[Michail Bogdanovič Barclay de Tolly|Barclay de Tolly]] nebo Lieven. V některých případech došlo i k ruskému uznání titulárních knížat [[Pruské království|pruských]] ([[Osten-Sacken]], [[Sayn-Wittgenstein-Saynové|Sayn-Wittgenstein-Sayn]]) nebo [[Toskánské velkovévodství|toskánských]] ([[Děmidov di San Donato]]). Poslední ruskou titulární kněžnou se stala v roce [[1915]] druhá a [[Morganatické manželství|morganatická]] manželka velkoknížete [[Pavel Alexandrovič|Pavla]], [[Olga Valerianovna Palejová|Olga Valerianovna Karnovičová]], která se stala kněžnou Palejovou.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Seznam ruských knížat na webu genealogy.euweb|url=http://genealogy.euweb.cz/titles/russprince.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2017-01-01}}</ref> Počet ruských knížat se rozrostl také po zřízení [[Kongresové Polsko|Polského kongresového království]], neboť tam, vedle množství usazených knížat "starého" dynastického původu, nová knížata povyšoval [[sejm]] a [[car]] je jen potvrzoval (Svjatopolkové-Mirští). Výjimečně car i jmenoval nové ([[Joanna Grudzińska]], morganatická choť [[velkokníže]]te [[Konstantin Pavlovič|Konstantina]] se stala kněžnou [[łowicz]]skou). Ve [[Finské velkoknížectví|Finsku]], které stejně jako Polsko mělo vlastní šlechtickou obec, oddělenou od ruské,
{{Viz též|Ruská šlechta}}
=== Balkán ===
[[
Na Balkánském poloostrově vycházel titul knížete původně, tak jako např. v Rusku, Polsku i v Čechách ze slovanského titulu Kňaz. Díky velkému kulturnímu ovlivnění stran jiných kultur některá balkánská knížectví užívala též tituly z jiných kulturních okruhů jako např [[Maďaři|maďarský]] panovnický titul ''Fejedelem'' či [[Rumuni|východorománský]] ''Domnitor''. Nejobvyklejším titulem na Balkáně pak byl slovanský titul [[vojvoda]], užívaný paralelně s tituly jinými pro jedinou monarchii. K balkánským vojvodstvím (knížectvím) patřilo např. [[Sedmihradské knížectví|Sedmihradsko]], [[Valašsko (Rumunsko)|Valašsko]], [[Moldavské knížectví|Moldavsko]], [[Bulharské knížectví|Bulharsko]], [[Černohorské knížectví|Černá Hora]] či [[Srbské knížectví|Srbsko]]. Knížata jako šlechtici představovali původně sesazené (mediatizované) kmenové vládce a nejobvyklejší byli v [[Chorvatské království|Chorvatském království]]. Již [[Zikmund Lucemburský]] povýšil roku [[1425]] rod [[Frankopanové|Frankopanů]] na říšská knížata z [[Krk (ostrov)|Krku]] s polosuverénním postavením, čímž ztvrdil jejich tradiční knížecí postavení. Většina balkánských knížectví zcela zanikla s [[Osmané|osmanským]] náporem, avšak od poloviny 19. století docházelo k jejich postupné restituci. Zvláštností mezi balkánskými knížecími rodinami jsou rody řeckých [[Fanarioti|Fanariotů]], knížecích rodů, z nichž některé se odvolávají na byzantské kořeny a mnohé vládli jako turečtí vazalové ve Valašsku či Moldavsku (Douza, Ypsilanti, Mavrocordato). Z nich vyniká rod Cuzů (Cantacuzenů), vládnoucí též ve sjednoceném [[Rumunské knížectví|Rumunském knížectví]]. Posledními balkánskými knížectvími, která vznikla až ve 20. století, se staly [[Albánské knížectví|Albánie]] r. 1913 a její panovník, kníže [[Wilhelm Wied|Wilhelm, princ z Wiedu]] (v Albánii ovšem titulovaný jako král: ''Mbret'') a [[knížectví Pindus]] r. [[1941]] s knížaty z rodů [[Diamandi]], [[Matushi]], [[Csesznekyovci|Csesznék]] a [[Ayala de Valva]].
Řádek 316:
=== Gruzie ===
V [[Gruzie|Gruzii]], zemi na pomezí evropského a asijského kulturního okruhu, existovalo od středověku několik místních titulů, překládaných do evropských jazyků jako kníže (příp. vévoda, [[velkovévoda]] či [[car]]). Nejblíže českému chápání knížete-šlechtice a panovníkova vazala je hodnost ''Tavadiho. Tavadi'' patřil k nejvyšší gruzínské šlechtě a nebyl suverénem. Překládán bývá jako kníže. Naproti tomu pět místních rodů s titulem ''Mtavari'' (vládcové [[Meschetie|Samcche]], [[Gurie]], [[Abcházie]], [[Svanetie]] a [[Samegrelo|Mingrelie]]) si uchovalo postavení suverénních či alespoň polosuverénních vládců, nebyli závislí na gruzínských králích z rodu [[Bagrationové|Bagrationů]] a sami byli lenními pány některých ''Tavadi''. ''Mtavari'' z rodu [[Dadiani]], vládci Mingrelie si své polosuverénní postavení udrželi i vůči [[Seznam hlav ruského státu|ruským carům]] a to až do roku [[1867]]. Termín ''Mtavari'' se do západních jazyků překládá někdy jako kníže, jindy jako vévoda. Konečně čtyři oblasti [[Gruzínské království|Gruzínského království]] ([[Aragvi]], [[Gurie]], [[Rača (Gruzie)|Rača]] a [[Ksani]]) měly zvláštní hodnost ''Eristavo''. Jejich správci ''Eristavi'' měli toto správcovství v některých obdobích dědičné. Na rozdíl od ''Mtavari'' však nešlo o (polo)suverénní vladaře, nýbrž o vysoké úředníky a hodnostáře-aristokraty ve službách krále. Hodnost ''Eristavi'' bývá do západních jazyků překládána jako vévoda či velkovévoda. Po připojení Gruzie k [[Ruské impérium|Ruskému impériu]] r. [[1801]] byl místním ''Tavadi'', ''Mtavari'' i ''Eristavi'' stejně jako členům královské rodiny přiznán jednotně titul ruského knížete (''[[Kňaz]]'') Pouze poslední panující gruzínský král [[George XII. Gruzínský|George XII.]] získal v Rusku doživotní titul car a jeho následník, princ [[David Gruzínský|David]], spolu s ostatními královskými syny doživotní titul [[Cesarevič|carevič]].<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Článek o gruzínské monarchii v online Gothajském almanachu|url=http://www.almanachdegotha.org/id59.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2017-04-08|jazyk=anglicky}}</ref> Kontakty gruzínské a české šlechty jsou velice sporadické, přesto došlo v roce [[1958]] v [[Paříž]]i ke sňatku hraběte [[Radslav Kinský|Radslava Kinského]] s princeznou Tamarou z rodu Amilakvari, jenž patří mezi staré zemské ''Tavadi''.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Genealogie rodu Kinských|url=http://genealogy.euweb.cz/bohemia/kinski2.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2017-03-04}}</ref>
[[
=== Francouzské království a císařství ===
Řádek 388:
==== Velká Británie ====
Prvorozený následník trůnu bývá tradičně [[Princ z Walesu|knížetem z Walesu]] (''Prince of Wales'') (do češtiny nepřesně překládáno jako princ z Walesu), ovšem bez královského potvrzení nemá na tuto hodnost automatický nárok. Tento nárok je u britského [[Korunní princ|korunního prince]] spojen jen s tituly vévoda z [[Cornwall
{{Viz též|Princ z Walesu|Kníže-biskup#Knížata-biskupové v Anglii}}
Řádek 395:
==== Portugalsko ====
Na rozdíl od Británie a Španělska není [[Portugalsko]] v současnosti již monarchií. V dobách králů příslušel knížecí titul korunnímu princi, který byl knížetem Portugalců a [[Kníže z Algarve|knížetem z Algarve]] (''Príncipe Real de Portugal e dos [[Algarve
=== Mimoevropská knížata ===
Řádek 438:
== Pseudoknížata ==
[[
Od poloviny 20. století vzniklo na světě množství tzv. [[Mikronárod|mikrostátů]], které nejsou mezinárodně uznávány a mají nejrůznější formy vlády včetně knížectví. Důvody pro jejich vznik se velice různí a sahají od spíše [[Recese (žert)|recesistických]] (např. [[Horácko|Horácké]] knížectví "knížete" [[Miroslav Donutil|Miroslava Donutila]]), přes projekty na podporu regionální turistiky, až po vážně míněný [[separatismus]] (kníže Leonard (I.) Casley a "jeho" australské [[knížectví Hutt River]] nebo kníže Marcello (I.) Menegatto, současný "vládce" italské [[Seborga|Seborgy]]). Někdy jde dokonce o projekty, obviněné z projevů [[Pravicový extremismus|pravicového extremismu]] (tzv. ''Knížectví Germania'' v [[Braniborsko|Braniborsku]], zrušené v roce 2009 soudním rozhodnutím a zásahem policie). Knížata takovýchto států si svůj titul udělila sama a proto jejich tituly nelze uznat z hlediska [[Mezinárodní právo|práva mezinárodního]] ani z hlediska práva šlechtického, které je postavené na zásadě, že nikdo nemůže udělit více ani stejně moci či privilegií, než kolik sám drží. Nová knížata tak v praxi může jmenovat jen suverénní panovník s alespoň královskou hodností.
Řádek 461:
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* ŽUPANIČ, Jan, STELLNER, František a FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Vyd. 1. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s., [54] s. barev. obr. příl. ISBN 80-86493-00-8.
* GRITZNER, Maximilian, ''Fürstengeschlechter, erhoben von Souverainen des ehemaligen deutschen Bundes'', Bauer und Raspe, Nürmberg, 1888,
* GRITZNER, Maximilian, ''Die europäischen Fürstengeschlechter nicht Römisch-Kaiserlicher oder Deutsch-Bundesfürstlicher Extraction'', Bauer und Raspe, Nürmberg, 1896, 3 svazky, 443, 431 a 409 s. (německy) [http://gdz.sub.uni-goettingen.de/dms/load/toc/?PID=PPN822821761 svazek 1 A-Fi online], [http://gdz.sub.uni-goettingen.de/dms/load/toc/?PID=PPN822821826 svazek 2 Fo-Og online], [http://gdz.sub.uni-goettingen.de/dms/load/toc/?PID=PPN822821931 svazek 3 On-Z online]
* GRITZNER, Maximilian, ''Die mediatisirten Fürstengeschlechter in Deutschland'', Bauer und Raspe, Nürmberg, 1878, 589 s. (německy) [http://gdz.sub.uni-goettingen.de/dms/load/toc/?PID=PPN822243946 dostupné online]
| |||