Válka v Zálivu: Porovnání verzí

Husajn se tedy vydal cestou nátlaku na Kuvajt. Začal otevřeně [[provokace|provokovat]]. Tvrdil, že Iráku náleží ušlý zisk ve výši 22,4 mld dolarů z ukradené ropy těžené Kuvajtem metodou šikmých vrtů u ropného pole [[Rumaila]], které leží na hranici obou států<ref>Toto obvinění Kuvajt demýtizoval jako nezakládající se na pravdě: http://www.kuwait-info.com/sidepages/gulfwar_invasion.asp</ref>, že Kuvajt je historicky (tedy i po roce 1928, kdy byl od něj oddělen) 19. provincií Iráku, apod. V létě 1990 nebyly irácko-kuvajtské vztahy pro USA v centru zájmu – přesněji řečeno, americký velvyslanec Husajnovi doslova řekl, že spor s Kuvajtem je vnitřní arabská záležitost, která se Spojených států nijak netýká.{{Zdroj?}} Americká zahraniční politika se již řadu let zabývala islámskou revolucí v Íránu, která začala svržením [[Muhammad Rezá Pahlaví|šáha]]. Irák se tehdy jevil jako vhodná protiváha fundamentalistů. Když začala [[irácko-íránská válka]], USA (ale i mnoho dalších států včetně [[Francie]] a [[Rusko|RuskaSSSR]]) Saddáma fakticky podporovalo, včetně informací [[Central Intelligence Agency|CIA]] o pohybech íránské armády. Po jasném vyjádření velvyslance USA<ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = http://www.globalresearch.ca/gulf-war-documents-meeting-between-saddam-hussein-and-ambassador-to-iraq-april-glaspie/31145}}</ref>, že v případě vojenského zákroku nebude reagovat, se Saddám Husajn odhodlal k vojenské akci.