Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 32 bajtů ,  před 3 měsíci
odkazy
 
== Útěk do New Yorku ==
Tak jako kdysi dlouho nevydržela v továrně na padáky, nevydržela ani nápor image hloupé blondýnky. Vadilo jí, že ji nikdo jako umělkyni nerespektuje a trápilo ji, že ji nikdo nepovažuje za skutečnou herečku, ale jen za atraktivní doplněk. Rozčiloval ji také fakt, že je vázaná vůči Foxu krajně nevýhodnou sedmiletou smlouvou, na základě které vydělávala téměř to, co komparsisté. (otázku, proč její právní agenti nikdy nedokázali tuto smlouvu napadnout a Marilyn zvýhodnit, žádný z životopisců MM nedokázal rozklíčovat, samotnou smlouvu napadl až Milton Greene, se kterým MM navázala spolupráci). Byla unavená filmy, které jí v Hollywoodu nabízeli – od roku 1952 šla z filmu do filmu. Doslova tedy uprostřed rozepří se studiem Fox utekla do [[New York]]u studovat ve věhlasném [[Actors' Studio|Actors' Studiu]] [[Lee Strasberg]]a. Ponořila se do studia [[drama]]tu a [[psdychoanalýzapsychoanalýza|psychoanalýzy]], seznámila se s newyorskou intelektuální společností, v Actors' Studiu dostala mnoho příležitostí vyzkoušet si divadlo a stala se členem rodiny Strasbergových.
 
Toto období popisuje [[Susan Strasberg]], dcera Lee a Pauly Strasbergových, ve své knize "Marilyn a já". V New Yorku potkala také fotografa [[Milton Green|Miltona Greena]], se kterým založila svou vlastní společnost [[Marilyn Monroe Production]] na výrobu filmů, čímž se stala průkopnicí a v jejíž produkci pak vznikl film ''[[Princ a tanečnice]]''. Snažila se být nezávislá na hollywoodských studiích, která jí vždy nabízela podřadné role ve slabých filmech.Prvním příslibem lepší tvorby měl být film ''[[Autobusová zastávka (film)|Autobusová zastávka]]'' v režii Joshua Logana a již zmíněný ''[[Princ a tanečnice]]'' ([[1957]]), jehož [[režie]] se ujal [[Laurence Olivier]] a vytvořil s ní zároveň i hlavní roli. To už byla Marilyn provdaná za [[Arthur Miller|Arthura Millera]].
V souvislosti s problémy při natáčení, které měla nebo sama způsobovala, se také hovořilo o jejím zdravotním stavu. Nikdy nebyla fyzicky ani psychicky odolná a vzdorovat napětí a tlaku, který s sebou život v hollywoodské branži nese, ji vysilovalo. V roce [[1951]] prodělala akutní [[zánět slepého střeva]], v 27 letech jí diagnostikovali [[Endometrióza|endometriózu]], která jí způsobovala velké předmenstruační a menstruační bolesti, nehledě na fakt, že kvůli ní nikdy nedonosila dítě. Tradovalo se o nespočetných [[potrat]]ech, které prodělala, faktem je, že v manželství s DiMaggiem potratila jednou a v manželství s Millerem se jednalo dvakrát o [[mimoděložní těhotenství]]. Mnohokrát prodělala gynekologické zákroky, které měly napravit její ženské potíže a umožnit jí přijít do jiného stavu a dítě donosit. Ve své pracovní smlouvě měla dokonce od r.1956 dodatek, že v době [[menstruace]] nebude natáčet ani stát modelem pro propagační materiály studia. Počátkem roku [[1962]] jí byl po žlučníkovém záchvatu odoperován [[žlučník]].
 
Někteří životopisci vyslovují i názor, že trpěla [[MeniérovaMénierova chorobanemoc|Meniérovou chorobou]], jejíž léčba si vyžaduje pravidelný a střídmý jídelníček, vyloučení alkoholu, kofeinu a cigaret, což při životním stylu Marilyn bylo dosti obtížné. Tato [[nemoc]] jí měla způsobovat [[nedoslýchavost]], [[Dyslexie|dyslexii]] a možná jejím důsledkem bylo to, že při natáčení posledního filmu podle lidí ze studia vypadala "mimo" a několikrát nechápala (neslyšela) pokyny režiséra.
 
Mathew Smith, autor knihy ''Oběť'', se dále pozastavuje nad tím, že nikdy nikdo hlouběji neřešil fakt, kdy jí studiový lékař odhalil [[Hyperglykemie|hyperglykemii]].
Když pak vezmeme v úvahu její chronickou [[nespavost]] (kterou okomentoval např. i choreograf Jack Cole, který ji vedl při natáčení ''Blondýnek'', když řekl: ''"Ptáte-li se, proč byla nervózní a chodila pozdě, odpovědí je, že jí chyběl zdravý spánek. Mnohdy přišla do studia úplně grogy se slovy, že se necítí dobře."'' (Sandra Shevey, Skandál jménem Marilyn), psychickou [[labilita|labilitu]], dědičné zatížení k psychickým poruchám a únavu z toho všeho plynoucí, je jasné, že byla v poměrně těžké situaci – studioví bossové ji označovali za [[hypochondr]]a, ona ale měla zřejmě dost pádných důvodů k tomu si stěžovat a věnovat se svému zdraví.
 
[[Norman Mailer]] o ní napsal: ''"Měla nemanželský původ na straně jedné a celý rodokmen šílenství na straně druhé."'' Zážitky z jejího [[Psychické trauma|traumatizujícího]]tizujícího dětství se pak jako [[bumerang]] vrátily v pozdějším věku v podobě psychických poruch a dyslexie, která Marilyn značně obtěžovala při učení se scénářů. [[Hollywood]] 50. a 60. let nahrával všem [[psychiatr]]ům a [[psychoanalytik]]ům, kteří bohatli na nemocných duších filmových hvězd a Marilyn nebyla výjimkou. Její špatný zdravotní stav samozřejmě lákal k výdělku a slávě jako lampa přitahuje můry. Její psychiatr Ralph Greenson byl také několikrát obviněn, že překročil svým chováním vůči Marilyn vztah lékaře a pacientky a nesl podíl na její tragické smrti, neboť jí nezodpovědně a naivně předepisoval velké množství léků, aniž by ale věděl, že Marilyn dostává jiné prostředky na spaní od jeho kolegy (a nejen od něho)! Dokonce se vynořily názory, že jí záměrně zabraňoval v boji proti závislosti na [[barbiturát]]ech, aby o svoji milovanou (a zároveň velice slavnou a bohatou) pacientku nepřišel. Podle [[Donald Spoto|Donalda Spota]] Greenson dokonce sehnal inernistuinternistu, Hymana Engelberga, který herečce předepisoval léky, aby Greenson, jakožto psychiatr, neměl s přímým předepisováním léků co do činění.
 
Právě na jeho doporučení si zakoupila [[Hacienda|haciendu]] v mexickém stylu v Brentwoodu na 5th Helena Drive jen kousek od domu Greensona, na prahu domu stál nápis "Zde končí má pouť", který má ve vztahu k ní přímo [[osud]]ový význam. Byla nadšená, po letech v pronajatých [[apartmán]]ech měla konečně svůj vlastní dům a útočiště. Propadla jeho zařizování a zvelebování přilehlého pozemku s bazénem. Dům se tak podle mnohých životopisců také stal svědkem několika jejích schůzek s bratry Kennedyovými.
== Něco musí ustoupit ==
 
Přijala roli ve filmu ''[[Něco musí ustoupit]]'' a kývla na nabídky magazínů [[Vogue]] a [[Cosmopolitan]] pro vytvoření série fotek. [[Bert Stern]] s ní pak v červnu [[1962]] vytvořil zajímavé [[aktfotografie aktu|akty]]y, [[Richard Meryman|Richardovi Merymanovi]] z magazínu [[Life (časopis)|Life]] poskytla rozhovor (poslední ve svém životě) na téma sláva, doprovázený fotografiemi význačného fotožurnalisty [[Allan Grant]]a, kterému dala svolení fotit ji v jejím novém, ne ještě kompletně zařízeném domě. Poslední měsíce jejího života se nesly spíše v duchu plného pracovního nasazení (sezení u fotografů: Douglas Kirkland, Willy Ritzo, George Barris, Bert Stern.., poskytování rozhovorů, jednání o nových film. projektech, účast na oslavě 45. narozenin JFK, atd...) než úpadku filmové hvězdy, která nedostávala žádné pracovní nabídky a bojovala s depresemi stárnoucí herečky, jak se vyjadřovala některá média. Z dopisu z prosince 1961 Lee Strasbergovi dokonce vyplývá, že se Marilyn nevzdala myšlenek na vlastní produkční společnost, kde zamýšlela do jedné z vedoucích pozic obsadit právě Strasberga a navázat tak na své studium herectví a divadelní zkušenosti z New Yorku.
 
[[Soubor:Barris Marilyn Monroe.jpg|náhled|vlevo|Marilyn Monroe na snímku G.Barrise z kolekce pro časopis Cosmopolitan, červen 1962]]