Vévoda: Porovnání verzí

* [[Krumlovské vévodství|Krumlovské]], založené roku [[1628]] pro knížete [[Jan Oldřich z Eggenberku|Jana Oldřicha z Eggenberku]], především na území bývalého [[Rožmberkové|rožmberského]] panství. Po vymření [[Eggenbergové|Eggenberského]] rodu přešlo dědictví na [[Schwarzenbergové|Schwarzenberky]]. Znakem vévodství bylo pět červených rožmberských růží. Používali ho ale jen [[Eggenberkové]], rodina Schwarzenberků jej nepřijala.

Ve Španělsku a Portugalsku nebyli v raném středověku žádní vévodové, protože tamní království vznikla rovnou povýšením suverénních hrabství. První vévoda z řad šlechty byl ve Španělsku jmenován v roce [[1427]] (vévoda z [[Arjona|Arjony]] pro [[Fadrique de Castilla|Fadriqua de Castilla]]) a v Portugalsku roku [[1547]] (vévoda z [[Aveiro (Portugalsko)|Aveira]] pro [[Don (oslovení)|Doma]] [[João de Lencastre|Joãa de Lencastre]]).<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Seznam španělských a portugalských vévodských nobilitací|url=http://heirsofeurope.blogspot.cz/p/spanish-and-portuguese-non-royal-dukes.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2016-11-28|jazyk=anglicky}}</ref> V obou zemích šlo o nejvyšší řádný šlechtický titul. Zdejší vévodství jsou dědičná pro prvorozeného syna a je možno je zdědit spolu s majetkem také sňatkem. To vedlo v minulosti k tomu, že mnohé vévodské tituly zdědily osoby málo urozené a tak jen málo pyrenejských vévodských rodů (španělští vévodové z Alby či vévodové z Osuny) je, přes svůj nesporně ohromný majetek, uváděno v [[Gothajský almanach|Gothajském almanachu]] mezi evropskou aristokracií. Ve Španělsku byl r. 1981 udělen první panovníkem udělený vévodský titul osobě z nekrálovské rodiny v Evropě od skončení druhé světové války (titul obdržel [[Seznam premiérů Španělska|ministerský předseda]] [[Adolfo Suárez]]).<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Vévodské tituly sice udílel i ''[[Caudillismus|caudillo]]'' [[Francisco Franco|Franco]], ovšem jejich platnost je právně sporná, protože Franco si nikdy nenárokoval královský úřad. Španělští vévodové, ať již jsou či nejsou [[grand]]y, mají nárok na oslovení [[Excelence]], resp. ''Excelentísimo Señor''. K roku [[2009]] existovalo ve Španělsku 153 vévodských titulů držených přibližně stovkou rodin.<ref>{{Citace elektronické monografie

V [[Papežský stát|Papežském státě]] existoval od konce středověku titul vévody jako titul stojící mezi knížetem a [[markýz]]em. Z nejvýznamnějších knížecích a vévodských rodů pocházeli často sami papežové či to byl naopak papež, kdo v rámci [[Nepotismus|nepotismu]] své příbuzné povyšoval do vysokých aristokratických hodností. Papežská feudální práva byla zakotvena [[Bula (listina)|bulou]] ''Pax Romana'' z r. [[1511]]. Vévodský titul s příslušným [[Léno|lénem]] v Papežském státě mnohdy držela doplňkově hlava knížecího rodu<ref>Takto např. povýšil papež [[Pius V.]] v roce [[1560]] panství [[Bracciano (jezero)|Bracciano]] na vévodství. Panství tehdy patřilo [[Orsini]]ům, rodu posléze povýšeného i do [[Neapolské království|neapolského]] ([[1620]] jako kníže ze [[Solofra|Solofry]]), [[Svatá říše římská|říšského]] ([[1625]] a [[1724]]) a papežského ([[1854]] jako ''Principe Romano'') knížecího stavu. Již od roku [[1436]] byla jedna větev papežskými vévody z [[Gravina in Puglia|Graviny]] a v letech [[1735]]-[[1958]] držela tatáž větev prestižní papežský úřad "[[kníže-asistent Svatého trůnu]]". Krátce rod získal i další papežská a neapolská vévodská či knížecí léna. V letech [[1624]]-[[1628]] byli Orsiniové krátce též suverénními říšskými spoluknížaty z [[Knížectví Piombino|Piombina]], když se Paolo Giordano Orsini oženil s dědičkou země, Isabelou Appiani. Viz: http://www.genmarenostrum.com/pagine-lettere/letterao/Orsini/ORSINI-BRACCIANO.htm (italsky)</ref> (mezi významné papežské knížecí a vévodské rody patřili např. [[Colonna|Colonnové]], [[Orsini]]ové, [[Aldobrandini]]ové či rody [[Chigi]] a [[Boncompagni-Ludovisi]]). Vévodský titul byl vzácně udílen i cizincům mimo Papežský stát jako vyznamenání za zásluhy o katolickou církev. Vévodský titul (''Dux Romanus'') bez konkrétního léna tak získal např. r. [[1875]] španělsko-francouzský vévodský rod [[Pomár (šlechtický rod)|Pomár]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=|jméno=|příjmení2=|jméno2=|titul=Gothaischer Hofkalender|url=https://archive.org/stream/gothaischerhofka1917gothuoft#page/412/mode/2up|vydání=1|vydavatel=Justus Perthes|místo=Gotha|rok=1917|počet stran=1196|strany=412|isbn=|poznámka=psáno švabachem|jazyk=německy}}</ref> Papežské vévodské tituly, ať už zemské nebo udělené, se obvykle dědí [[Primogenitura|právem prvorozenství]]. [[Lateránské smlouvy|Lateránské dohody]] z r. [[1929]] stanovily automatické uznání všech papežských šlechtických titulů v [[Italské království|Italském království.]], Papežskécož vévodskébylo titulyovšem serevidováno obvykleitalskou dědístátní radou (''[[Primogenitura|právemConsiglio prvorozenstvídi Stato]].'') Počínajev pontifikátemr. [[Jan XXIII1969]].|Jana XXIII.Nadále tak [[Itálie]] nejsouuznává jižjen novéty papežské šlechtické tituly kreovány, ikteré kdyžpřijalo tatoItalské pravomockrálovství před vydáním [[PontifexItalská maximusústava|nejvyššíhoústavy]] pontifikav roce [[1947]]. formálněUdílení zrušenašlechtických nebylatitulů všech stupňů samotnými papeži skončilo spolu s vydáním [[Motu proprio|''motu proprio'']] [[Pavel VI.|Pavla VI.]] ''[[Pontificalis Domus]]'' z 28. března [[1968]].<ref>{{Citace monografie

V oblasti dnešního [[Benelux]]u má vévodský titul starou tradici. Vévody z řad [[Říšský kníže|říšských knížat]] byli panovníci [[Brabantské vévodství|Brabantska]], [[Limburk (belgická provincie)|Limburska]], [[Bouillon]]u, [[Lucemburské vévodství|Lucemburska]] a [[Gelderland|Gelder]]. Od 15. do konce 18. století vládli nad Nizozemím jeho panovníci z titulu [[Burgundské vévodství|vévodů burgundských]]. V historii země bylo pro vysokou šlechtu zřízeno v letech [[1533]]-[[1782]] celkem devět vévodství či vévodských titulů, vytvořených většinou za tzv. [[Rakouské Nizozemí|Rakouského Nizozemí]].<ref>Celkem bylo zřízeno pět vévodství a čtyři vévodské tituly. V roce [[1533]] vzniklo vévodství [[Aarschot]] pro [[Philipp II. z Croy|Philippa II.]] z [[Croÿ]], roku [[1627]] vévodství Havré pro [[Maria Claire z Croÿ-Havré|Marii Claire z Croÿ]], roku [[1717]] vévodství [[Hoboken (Antverpy)|Hoboken]] pro vévodu [[Conrad Albert de Ursel|Conrada Alberta de Ursel]], v roce [[1740]] vévodství [[Hoogstraeten]] pro [[Mikuláš Leopold ze Salm-Salmu|Mikuláše Leopolda]], knížete ze [[Salmové (Pustinná a porýnská hrabata)#Linie Salm-Hoogstraeten/Salm-Salm|Salmu]] a naposledy roku [[1753]] vévodství [[Turnhout]] pro [[Emanuel Silva-Tarouca|Emanuela]] říšského hraběte ze [[Silva-Taroucové|Sylva-Tarouca]]. Na vévodu a knížete [[Urselové|de Ursel]] byl roku [[1716]] povýšen hrabě Conrad Albert de Ursel. V roce [[1734]] byli uděleny další [[Patronymum|patronymní]] vévodské tituly (tj. podle jména) rodu [[Looz-Corswarem]]: vévoda Looz-Corswarem (pro hraběte [[Jean Looz-Corswarem|Jeana]]) a vévoda Corswarem-Looz (pro jeho bratra, hraběte [[Joseph Corswarem-Looz|Josepha]]). Konečně roku [[1782]] získal patronymní vévodský titul [[markýz]] [[Frédéric Auguste Beaufort-Spontin|Frédéric Auguste]] de [[Beaufort-Spontin]].</ref> Panství, jemuž byl přiznán status vévodství, muselo na základě ediktu [[Karel II. Španělský|Karla II.]] z 8. května 1664 vynášet roční příjem nejméně 24 000 [[Nizozemský gulden|guldenů]]. Další nizozemští šlechtici byli vévody v jiných částech Evropy (zejména v Itálii), nebo jim jejich titul udělil některý cizí panovník a v Nizozemí byl tedy neplatný.<ref>Takto získal např. v r. [[1598]] s potvrzením roku [[17681765]] rod [[Croÿ]] francouzský titul "vévoda z [[Crouy-Saint-Pierre|Croÿ]]" či jiná větev rodu r. [[1519]] [[Neapolské království|neapolské]] titulytitul "vévoda zez [[SoraArchi]]" (Lacio)a [[Habsburské Španělsko|Soryšpanělský]] atitul "vévoda ze [[ArchiSora|Sory]]", jedna větev pánů z [[Ligne (šlechtický rod)|Ligne]] roku [[1644]] říšský titul vévoda z [[Arenbergové|Arenbergu]] či původem italský rod hrabat [[Pignatelli]]-Egmond [[Neapolské království|neapolský titul]] "vévoda z [[Bisaccio|Bisaccia]]". Součástí nizozemské šlechtické obce jako markýzové z [[Bergen op Zoom]] byli i [[Wittelsbachové]]-[[Seznam bavorských panovníků|vévodové bavorští]] nebo [[Emanuel Silva-Tarouca|Emanuel von Sylva-Tarouca]] jako portugalský vévoda da Sylva. </ref> Za vlády [[Španělští Habsburkové|Španělských Habsburků]] a v době [[Spojené království Nizozemské|Nizozemského království]] byl vévodský titul nižší než titul knížete, v Rakouském Nizozemí bylo jejich postavení opačné. V belgické šlechtické hierarchii hodnost vévody neexistuje a od vzniku [[Belgie|království]] ([[1830]]) nikdy neexistovala. Jedinou výjimkou je [[korunní princ]] s titulem "vévoda brabantský". Dnes v Belgii žijí tři rody, které mají historický nárok na vévodský titul ([[Arenbergové]], [[Looz-Corswarem]] a [[Ursel (šlechtický rod)|Ursel]] ),<ref>{{Citace elektronické monografie