Kardiostimulátor: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta8) |
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15) |
||
Řádek 11:
Vynález křemíkových [[tranzistor]]ů a jejich komerční dostupnost v roce 1956 vedla, tak jako v mnoha různých oborech, k velmi rychlému rozvoji technologie kardiostimulátorů.
První klinická implantace kardiostimulátoru proběhla roku 1958 v [[Institut Karolinska]] ve švédské Solně. Byl navržen [[Rune Elmqvist|Runem Elmqvistem]] a chirurgický zákrok provedl [[Ake Senning]]. Elektrody byly zavedeny do [[Srdeční svalovina|srdečního svalu]] po chirurgickém otevření hrudní dutiny. Zařízení selhalo po třech hodinách. Následně implantovaný kardiostimulátor vydržel dva dny. Arne Larson, který byl tímto pacientem, během svého života vystřídal 26 různých druhů kardiostimulátorů. Zemřel v roce 2001 ve věku 86 let a přežil jak vynálezce prvního implantovatelného kardiostimulátoru, tak i lékaře, který zákrok provedl.<ref>
První implantovatelné kardiostimulátory byly nespolehlivé a měly krátkou životnost způsobenou napájecími zdroji. Z velké části se používaly rtuťové baterie. Na konci šedesátých let přišlo několik výrobců s kardiostimulátory napájenými [[Radioizotopový termoelektrický generátor|radioizotopovými termoelektrickými generátory]]. Tato technologie byla však roku 1971 zastíněna vynálezem [[lithiový článek|lithiové baterie]] [[Wilson Greatbatch|Wilsonem Greatbatchem]]. Lithiové baterie se staly standardem pro další generace kardiostimulátorů.
| |||