Verze z 20. 6. 2019, 19:01 editovat InternetArchiveBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 357 705 editací Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15) ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 21. 6. 2019, 15:06 editovat zrušit editaci Littledogboy (diskuse \| příspěvky) 2 427 editací m typo, fix odkazů značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Initial Public Offering''' je první [[veřejná nabídka akcií]]. Pro tento pojem se v praxi běžně používá zkratka ''IPO''. ''IPO'' je proces, při kterém společnost poprvé vstupuje na [[~~burza~~Burza\|burzu]] a nabízí své akcie široké veřejnosti. Důvodů, proč společnosti chtějí realizovat ''IPO'', je několik, mezi nejvýznamnější však patří potřeba navýšit kapitál společnosti, tedy získat dodatečné finanční zdroje. Důvody proč společnosti realizují ''IPO'': * získání dalšího kapitálu pro rozvoj společnosti, tyto zdroje nemusejí mít v nejbližší době negativní dopad na [[cash flow]], * optimalizace [[~~kapitál~~Kapitál\|kapitálové struktury]] (poměr dluhu a vlastního kapitálu), * vyřešení nástupnictví ve společnosti, využití ''IPO'' při privatizaci společnosti, * zvyšuje se důvěryhodnost společnosti, transparentnost, Řádek 10 ⟶ 11: * možnost zainteresovat management a zaměstnance formou odměňování manažerskými/zaměstnaneckými akciemi. ''IPO'' je proces poměrně zdlouhavý a také nákladný. Společnosti proto využívají služeb [[:en:underwriter\|~~underwriter~~underwriterů]]ů. Underwritery bývají v naprosté většině velké banky, ty pak připravují a vedou celou emisi a jsou také zodpovědné za její úspěšné dokončení. Je zřejmé, že emitent s underwritery po celou dobu musí aktivně spolupracovat, důraz je kladen především na zpřístupnění zásadních interních informací. Z pohledu investorů jsou ''IPO'' zajímavá hlavně kvůli dvěma anomáliím, které jsou s nimi spojené. Většina ''IPO'' je totiž podhodnocená a tak mohou investoři realizovat zisky již během prvního dne. Další zajímavost je, že společnosti, které realizovaly ''IPO'' jsou v následujících (zhruba 5 letech) méně výkonné, než je průměr stanovený [[~~index~~Burzovní ~~trhu~~index\|indexem trhu]]. == Harmonogram přípravy a realizace IPO == Celý proces ''IPO'' může být rozdělen zhruba do třech základních fází a to do '''přípravné fáze''', '''realizační fáze''' a '''post-realizační fáze'''. Zvyklosti a pravidla vstupu na akciový trh se mohou v jednotlivých zemích i výrazně odlišovat. === Přípravná fáze === V této fázi se společnost, která chce vstoupit na akciový trh, připravuje na splnění všech podmínek daných místními zákony a zvolenou burzou. Tato fáze je časově náročná zejména pro společnosti, které dosud nepodnikaly v podobě [[~~akciová~~Akciová společnost\|akciové společnosti]]. Je tedy nutné provést řadu změn ve vedení a struktuře společnosti v souladu s principy [[corporate governance]]. Dále musí potenciální emitent začít vést účetnictví podle [[Mezinárodní standardy účetního výkaznictví\|Mezinárodních standardů účetního výkaznictví]] a podnikat další kroky, které učiní společnost dostatečně transparentní pro budoucí investory. === Realizační fáze === Pokud je společnost připravena ke vstupu na akciový trh, může přistoupit k další fázi ''IPO''. Pro úspěšnou ''IPO'' je důležité, aby v dané době a na daném trhu panovaly příznivé ekonomické podmínky. Počet úspěšně dokončených ''IPO'' výrazně závisí na [[~~ekonomický~~Hospodářský cyklus\|ekonomickém cyklu]]. V konjunktuře počet ''IPO'' prudce roste, v recesi se naopak ''IPO'' téměř neprovádí. Vše totiž závisí hlavně na vůli investorů, většina z nich v recesi akciové tituly spíše prodává, než nakupuje, proto nemá smysl ''IPO'' provádět. Realizační fázi lze rozdělit do několika dílčích kroků, Burza cenných papírů Praha uvádí např.: * výběr manažera emise a ostatních členů realizačního týmu, * výběr trhu pro realizaci ''IPO'', Řádek 36 ⟶ 39: Časový harmonogram lze nalézt například na stránkách Burzy cenných papírů Praha. [https://web.archive.org/web/20120522182846/http://www.bcpp.cz/images/articles/harmonogram_IPO_velky.gif] Vztahy mezi emitující společností a underwriterem (také vedoucím emise, manažerem emise) jsou během přípravy celé emise upraveny [[~~mandátní~~Mandátní smlouva\|mandátní smlouvou]]. V ní je určeno tzv. [[hrubé rozpětí]] (''[[:en:gross spread]]''), to určuje odměnu pro vedoucího manažera emise a další upisovatele. Na českém trhu se celková výše hrubého rozpětí pohybuje mezi 3–5 % z objemu emise. Vhodným kapitálovým trhem pro realizaci ''IPO'' nemusí být vždy jen domácí trh. Trh by měl být vybrán především s ohledem na celkovou koncepci podnikání společnosti, ale také na očekávanou poptávku po nových akciích. Mnohdy je výhodnější uskutečnit ''IPO'' na zahraničním trhu a to především, když je zahraniční trh více likvidní, podnik zde uskutečňuje většinu svých aktivit (vyváží či dováží) nebo chce v této zemi provádět budoucí akvizice. Společnost (většinou na radu manažera emise) může také přistoupit k duální kotaci (''dual-listing'') a vstoupit na více trhů zároveň, musí však dodržovat požadavky pro přijetí akcií k obchodování, které se na různých burzách mohou lišit. Tyto požadavky jsou především na velikost ''IPO'', množství akcií, které budou rozptýleny mezi veřejnost (tzv. ''[[:en:free float]]'') a minimální dobu činnosti emitenta. {\| class="wikitable" \|+ Hlavní požadavky pro přijetí akcií k obchodování na vybraných evropských trzích ! Burza ! Burzovní trh ! Minimální velikost IPO ! Minimální free float ! Minimální doba činnosti emitenta \|- \| '''London Stock Exchange''' \| Official List \| 700 000 GBP \| 25 % \| 3 roky \|- \| '''Euronext''' \| Eurolist \| nestanovena \| 25 % nebo 5 % v případě, že tržní kapitalizace IPO přesahuje 5 mil. EUR \| 3 roky \|- \| '''Deutsche Börse''' \| Amtlicher \| 1 250 000 EUR \| 25 % \| 3 roky \|- \| '''Giełda Papierów Wartościowych w Warszawie''' \| Główny Rynek \| 10 000 000 EUR \| 25 % nebo 500 000 akcií v hodnotě 17 mil. EUR \| 3 roky \|- \| '''Burza cenných papírů Praha''' \| Hlavní trh \| 1 000 000 EUR \| 25 % \| 3 roky \|} ''Zdroj: zpracováno na základě lit. Paleari et al. (2008) a Meluzín - Zinecker (2009).'' Řádek 83 ⟶ 85: Společnost je dále důkladně prověřena a to jak z právního, tak i ekonomického a finančního a účetního hlediska. K prověření dochází zpravidla při prvním setkání realizačního týmu (známé jako ''kick-off meeting''). Výsledkem interního ocenění je stanovení cenového rozpětí akcií, které je důležité pro jednání s potenciálními investory. Pokud by se tato cena výrazně lišila od představy stávajících vlastníků, může být celý proces ukončen a to zejména v případě, že v emisi jsou nabízeny i sekundární akcie stávajících vlastníků. Při ''IPO'' dochází k zvýšení základního kapitálu a v souladu s [[~~obchodní~~Obchodní zákoník\|obchodním zákoníkem]] spadá toto rozhodnutí do působnosti [[~~valná~~Valná hromada\|valné hromady]], která však v této věci může pověřit [[představenstvo]]. Usnesení valné hromady, resp. rozhodnutí představenstva o záměru zvýšit základní kapitál upisováním nových akcií musí být zapsáno do [[~~obchodní~~Obchodní rejstřík\|obchodního rejstříku]] do 30 dní od usnesení. Společnost musí také zpracovat emisní prospekt. Podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu je prospekt souborem všech informací, které investoři nezbytně potřebují k přesnému a správnému posouzení cenného papíru, majetku a závazků emitenta, jeho finanční situace, zisku a ztrát a perspektiv budoucího vývoje. Minimální rozsah informací je pak stanoven nařízením komise Evropského společenství ([[směrnice 2003/71/ES]]). Prospekt cenného papíru schvaluje regulátor příslušného finančního trhu (v České republice [[Česká národní banka]]), prospekt musí být zpracován v českém, případně anglickém jazyce a musí být srozumitelný nikoli však zjednodušený. Mezi důležité náležitosti prospektu patří: * shrnutí prospektu, které obsahuje základní informace o emitentovi, možných rizicích , finanční situaci emitenta a veřejné nabídce akcií, * rizikové faktory podnikatelské činnosti emitenta, Řádek 95 ⟶ 98: * údaje o veřejné nabídce akcií, * seznam účetních závěrek. Při žádosti o schválení prospektu společnost žádná ČNB i o přidělení [[ISIN]]u.▼ ▲Při žádosti o schválení prospektu společnost žádná ČNB i o přidělení [[ISIN\|ISINu]]u. Po všech jednáních s regulátorem a organizátorem trhu a po splnění veškerých stanovených podmínek začne manažer emise připravovat první prezentaci společnosti investorům. Cílem je získat od investorů (zejména [[institucionální investor\|institucionálních]]) co nejvíce informací o jejich představě o ceně úpisu akcií. Společnosti (či manažerovi emise) toto jednání může značně ulehčit a zpřesnit stanovení emisního kurzu, celkového objemu emise a struktury budoucích investorů. Metody, které se používají pro stanovení emisního kurzu jsou: [[Dražba\|aukce]], [[prodej za fixní cenu]] a [[bookbuilding]]. V poslední době převažuje metoda bookbuildingu.▼ ▲Po všech jednáních s regulátorem a organizátorem trhu a po splnění veškerých stanovených podmínek začne manažer emise připravovat první prezentaci společnosti investorům. Cílem je získat od investorů (zejména [[~~institucionální~~Institucionální investor\|institucionálních]]) co nejvíce informací o jejich představě o ceně úpisu akcií. Společnosti (či manažerovi emise) toto jednání může značně ulehčit a zpřesnit stanovení emisního kurzu, celkového objemu emise a struktury budoucích investorů. Metody, které se používají pro stanovení emisního kurzu jsou: [[Dražba\|aukce]], [[prodej za fixní cenu]] a [[bookbuilding]]. V poslední době převažuje metoda bookbuildingu. === Post-realizační fáze === Úlohou manažera emise je také stabilizace kurzu akcií po jejich uvedení na sekundární trh. K tomuto účelu může využít tzv. opci navýšení ('''''[[:en:Green Shoe option]]''''', ''[[:en:overallotment option]]''). Jde o právo na úpis dalších akcií po uskutečnění prvotní veřejné nabídky akcií, zpravidla ve výši 10-15 % z celkového počtu nabízených akcií. Ke stabilizaci ceny lze dále použít i tzv. ujednání o dočasném zákazu prodeje akcií (''[[:en:lock-up agreement]]''). Emitent musí nadále postupovat v souladu s pravidly panujícími na daném trhu a dodržovat jednak zákon o podnikání na kapitálovém trhu, tak i [[~~burza~~Burza\|Burzovní pravidla]]. Největší důraz je kladen především na informační povinnost, která zabezpečuje transparentnost trhu a posiluje důvěru investorů. Společnost je povinna zveřejňovat [[~~výroční~~Výroční zpráva\|výroční zprávu]] a to dokonce do 4 měsíců od skončení účetního období. Tato zpráva je předkládána v předstihu před termínem stanoveným v účetních a daňových předpisech a většinou neobsahuje všechny povinné náležitosti (např. ještě není ověřená [[~~auditor~~Auditor\|auditorem]]em). Do dvou měsíců po uplynutí prvních šesti měsíců účetního období předkládá [[~~pololetní~~Pololetní zpráva\|pololetní zprávu]] a dále veškeré důležité informace, které mají značný cenotvorný vliv na daný instrument. == Průběh emise akcií == O emisi nejprve rozhodne [[management]] společnosti. Společnost si vybere tzv. vedoucího [[~~aranžér~~Aranžér\|aranžéra]]a. Uzavře s ním [[~~mandátní~~Mandátní smlouva\|mandátní smlouvu]], ve které jsou definovány vzájemné vztahy. Vedoucí aranžér ještě před uzavřením smlouvy provede interní fundamentální [[~~analýza~~Analýza podniku\|analýzu podniku]], ze které zjistí potřebnou výši nového [[~~kapitál~~Kapitál\|kapitálu]]u. Dále zkoumá vhodnost firmy pro emisi akcií. Spolu s emitentem vytváří plán celé emise (výběr vhodného cílového [[~~trh~~Trh\|trhu]]u, způsob umístění akcií, apod.), pomáhá při výběru dalších poradců (např. v oblasti daní). Vedoucí aranžér a poradci jsou označováni jako zprostředkovatel emise. Jak již bylo výše uvedeno, zprostředkovateli bývají hlavně bankovní instituce. Všechny tyto subjekty společně provedou tzv. hloubkovou prověrku (''[[due diligence]]''). Hloubková prověrka se skládá zpravidla ze tří částí: # Právní (provádí právní poradce) # Ekonomická (má na starosti vedoucí aranžér) # Finanční a daňová (provádí auditor) Výsledky hloubkové prověrky nejsou veřejně publikovány, slouží pouze k internímu využití. Vychází se z ní při tvorbě prospektu. Řádek 119 ⟶ 125: Dále je třeba vyhotovit žádost o přijetí akcií k obchodování na veřejném trhu. Toto má na starosti vedoucí aranžér spolu s právními poradci. Žádost musí být adresována organizátorovi veřejného trhu – tedy burze, na kterou chce podnik vstoupit. Organizátor má 2měsíční lhůtu na rozhodnutí o žádosti. V další fázi přípravy emise je vytvářen tzv. investiční příběh. Firma se snaží oslovit její okolí (především potenciální [[~~investor~~Investor\|investory]]y) pomocí různých [[~~marketing~~Marketing\|marketingových]]~~ových~~ aktivit. Cílem této činnosti je vytvořit na veřejnosti dojem, že emitentem je perspektivní, finančně stabilní a silná společnost. Velmi důležitá je komunikace a prezentace firmy analytikům obchodníků s cennými papíry. Ti jsou nositeli a zprostředkovateli informací pro širokou investorskou veřejnost. V neposlední řadě je třeba určit [[emisní kurz]]. Je možné ho určit několika způsoby. Může být pevně stanovena cena, za kterou emitent emisi odprodá. Dalším způsobem určení emisního kurzu je provedení [[aukce]] (tzv. [[~~americká~~Americká aukce\|americká]] a [[holandská aukce]]). V tomto případě obvykle emisní kurz lépe odpovídá reálné hodnotě akcií než u předchozí metody. Dále je možné využít metodu [[~~bookbuilding~~Bookbuilding\|bookbuildingu]]u. V době schvalování prospektu Komisí pro cenné papíry ještě nemusí být známy veškeré údaje, které by měl prospekt obsahovat (např. emisní kurz). Emitent je však musí Komisi pro cenné papíry oznámit nejpozději do uveřejnění prospektu. Řádek 132 ⟶ 138: O neveřejnou nabídku akcií se jedná v těchto případech: # Pokud nabídka akcií není dostupná široké veřejnosti # Když je nabídka akcií adresována maximálně 100 osobám Řádek 148 ⟶ 155: kde: : U ... je underpricing, : P<sub>E</sub> ... je emisní cena, Řádek 155 ⟶ 163: kde: : M ... je money left on the table, : p ... je počet akcií emitovaných při ''IPO''. === Teorie vysvětlující podhodnocení emisního kurzu === Podhodnocení se snaží vysvětlit velké množství teoretických přístupů, které lze pracovně rozdělit do čtyř hlavních směrů: * informační asymetrie * institucionální teorie Řádek 166 ⟶ 177: Nejstarší a také nejvíce propracované jsou teorie založené na informační asymetrii. Ty předpokládají, že jedna ze zúčastněných stran je lépe informovaná. "Hráči" při ''IPO'' jsou emitující společnost, manažer emise a investoři. Kevin Rock již v roce 1986 vypracoval teorii zvanou '''[[vítězovo prokletí]]''' (angl. ''[[:en:winner's curse]]''). Předpokládá, že na trhu jsou jak investoři informovaní, tak i ti, kteří jsou informovaní méně, a skutečnost, že na trhu se obchodují jak tituly podhodnocené, správně oceněné, tak i tituly nadhodnocené. Informovaní investoři dokáží identifikovat nadhodnocené tituly a neinvestují do nich své prostředky. Naopak málo informovaní investoři investují do trhu jako celku, tedy do každého instrumentu poměrnou část svých prostředků. Aby méně informovaní investoři neprodělávali a neodcházeli pak z trhu a tím nesnižovali poptávku po akciích, musí být některé tituly právě tak podhodnocené, aby těmto investorům kompenzovaly ztráty. Teorie informační asymetrie však na přelomu tisíciletí nebyly schopné objasnit rapidní nárůst podhodnocení na americkém trhu s novými akciemi technologických společností. Podhodnocení často převyšovalo 60 %. V USA vzniká v období 1999-2000 [[~~technologická~~Internetová horečka\|internetová bublina]] ~~(''[[:en:technological bubble]]'')~~ a jevy s ní spojené lépe vysvětlují behaviorální teorie. == Dlouhodobá nižší výkonnost firem po IPO == Akcie podniků po uskutečnění ''IPO'' mají tendenci dosahovat nižší výnosnosti než akcie ostatních srovnatelných společností. Toto období trvá zpravidla 3-5 let po jejich prvotní veřejné nabídce. Tuto skutečnost zkoumá také Jay R. Ritter a to na americkém trhu. Ve své studii z roku 2009 (''[[Returns of IPOs during the five years after issuing, for IPOs from 1970-2007]]'') uvádí, že společnosti, které uskutečnily ''IPO'', jsou v pětiletém průměru o 3,8 p. b. méně výkonné než společnosti se stejnou tržní kapitalizací. Zároveň však dodává, že společnosti dosahují vyšší výkonnosti v prvních 6 měsících po realizaci ''IPO'', což souvisí zejména s ''lock-up agreement''. === Teorie vysvětlující dlouhodobě nižší výkonnost === Základní přístupy, které se ~~znaží~~snaží vysvětlit podvýkonnost těchto firem jsou '''teorie načasování vstupu na kapitálový trh''', '''teorie vylepšování zpráv''' a '''teorie informační asymetrie mezi investory'''. == Literatura == * Meluzín, T. - Zinecker, M., (2009). IPO, Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku. Computer Press, 188 s. ISBN 978-80-251-2620-2.

Initial public offering: Porovnání verzí