Pius XII.: Porovnání verzí

[[16. prosinec|16. prosince]] [[1929]] papež [[Pius XI.]] jmenoval Pacelliho [[kardinál]]em a [[7. únor]]a [[1930]] jej povolal do úřadu [[Kardinál státní sekretář|Státního sekretáře]]. V této funkci podepsal Pacelli [[konkordát]]y s řadou nekomunistických státu, včetně konkordátu s [[Bádensko|Bádenskem]] ([[1932]]), [[Rakousko|Rakouskem]] ([[1933]]), [[Německo|Německem]] (tzv. [[Říšský konkordát]], 1933) a [[Jugoslávie|Jugoslávií]] (1935). Konkordáty zajišťovaly [[Římskokatolická církev|katolické církvi]] právo svobodně zřizovat a řídit [[mládežnická organizace|mládežnické organizace]], [[škola|školy]], [[nemocnice]] a [[Charita|charity]] a zajišťovalizajišťovaly její právo na svobodné provozování kultu, svěcení [[kněz|kněží]] a [[jmenování biskupů]]. ZajišťovaliZajišťovaly též, že státy budou akceptovat některé části [[kanonické právo|kanonického práva]] (konkrétně šlo většinou o předpisy upravující uzavření a [[nulitnost]] [[manželství]]). V roce [[1935]] byl jmenován [[camerlengo|camerlengem]].

Pokud jde o ojedinělost pokusů o záchranu Židů, obhájci Pia XII. odhadují počet těch Židů, kteří díky Svatému stolci a katolické církvi unikli jisté smrti, v řádu statisíců, obvykle mezi půl miliónem až osmi sty tisíci. Židovský diplomat a teolog [[Pinchas Lapide]] udává ve své knize ''[[Three Popes and the Jews]]'' počet takto zachráněných na nejméně 700 000, ale pravděpodobně až 860 000.<ref>citováno např. in [[František X. Halas]]: ''[[Fenomén Vatikán]]'', Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2004, ISBN 80-7325-034-9, str. 409; je ale nutno říci, že číslo vzniklo odhadem a že někteří historici z řad kritiků Pia XII. je zpochybňují. Řada z nich bagatelizuje jak Lapidovu práci, tak díky izraelských politiků (např. [[Golda Meirová|Meirové]]), jako snahu vstřícností získat podporu pro uznání [[Izrael|Izraele]]e.</ref> V červenci 2012 se ředitelství muzea Jad vašem rozhodlo změnit text na panelu, kde byl Pius XII. kritizován za svou údajnou nečinnost v době druhé světové války. Nový panel zmiňuje vysoký počet humanitárních aktivit, které sám papež na záchranu židů inicioval a hovoří i o jeho Vánočním poselství roku 1942, kde pojmenoval hrůzy doby.<ref>http://tisk.cirkev.cz/ze-zahranici/pamatnik-jad-vasem-zmenil-panel-znevazujici-pia-xii/ </ref>

Na ukrývání Židů se často podílely oficiální i podzemní struktury církve. Ne o všech těchto akcích Svatý stolec věděl, obecně však akce tohoto typu podporoval. Od většiny věřících na území pod nacistickou kontrolou však byl komunikačně odříznut a měl jen velmi omezené možnosti s nimi komunikovat. V Itálii, což byla jediná země, kde měl papež k dispozici nacisty nekontrolovanou komunikační síť, rozeslal v roce 1943, když už bezprostředně hrozili deportace, tajný příkaz kněžím a klášterům, aby umožnili Židům úkryt. Papež v této věci dokonce vydal bezprecedentní tajné rozhodnutí, že se [[Klauzura (klášter)|klauzura]] [[klášter]]ů nemá aplikovat v případě Židů a nacismem pronásledovaných lidí hledajících úkryt, což umožnilo ukrývat je v těch částech klášterů, kam civilisté normálně nesmějí vstoupit. Zároveň Svatý stolec poskytl Vatikán i jeho [[exteritoriální území]] pronásledovaným Židům jako chráněné útočiště, v němž se skryly tisíce z nich.<ref>[[František X. Halas]]: ''[[Fenomén Vatikán]]'', Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2004, ISBN 80-7325-034-9, str. 408–409 Halas cituje židovského historika [[David G. Dalin|Davida G. Dalina]], podle něhož nalezly minimálně tři tisíce Židů úkryt v papežské letní rezidenci v [[Castel Gandolfo|Castel Gandolfu]], dalších pět tisíc ve 155 [[klášterKlášter|klášterech]]ech v [[Řím|Římě]]ě a jeho blízkém okolí a stovky v samotném [[Vatikán|Vatikánu]]u a církevních školách.</ref>