Heřman byl několikátým synem durynského lantkraběte [[Ludvík II. Durynský|Ludvíka]] a [[Judita Švábská|Judity]], sestry [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha Barbarossy]]. Společně s bratrem [[Ludvík III. Durynský|Ludvíkem]] strávil mládí na dvoře [[Seznam francouzských panovníků|francouzského krále]] [[Ludvík VII. Francouzský|Ludvíka VII.]], což výrazně poznamenalo jeho zálibu v literatuře a umění tehdejší doby. [[Soubor:Herman Sofie.jpg|náhled|250px|Heřman s druhou manželkou Žofií na dobové iluminaci (''[[Alžbětin žaltář]]'')|vlevo]]Po smrti otce († 1172) se stal lantkrabětem Heřmanův starší bratr Ludvík, společník z pařížského pobytu. Pro Ludvíka se stala osudnou účast na [[třetí křížová výprava|třetí křížové výpravě]]. Ve Svaté zemi onemocněl a při návratu domů zemřel během plavby u Kypru.<ref>[{{Citace elektronického periodika |titul=www.genealogie-mittelalter.de |url=http://www.genealogie-mittelalter.de/ludowinger_landgrafen_von_thueringen/ludwig_3_der_milde_landgraf_1190/ludwig_3_der_milde_landgraf_von_thueringen_+_1190.html |datum přístupu=2009-10-29 |url archivu=https://web.archive.org/web/20101004181128/http://www.genealogie-mittelalter.de]/ludowinger_landgrafen_von_thueringen/ludwig_3_der_milde_landgraf_1190/ludwig_3_der_milde_landgraf_von_thueringen_+_1190.html |datum archivace=2010-10-04 |nedostupné=ano }}</ref> Zanechal po sobě jedinou dceru.
Osiřelé země se roku 1190 ujal Heřman, který se vrátil z Palestiny. Během své vlády pravidelně měnil politický tábor přívrženců [[Filip Švábský|Filipa Švábského]] a [[Ota IV. Brunšvický|Oty Brunšvického]] stejně jako jeho český bratranec<ref>[{{Citace elektronického periodika |titul=www.genealogie-mittelalter.de |url=http://www.genealogie-mittelalter.de/ludowinger_landgrafen_von_thueringen/ludwig_1_landgraf_1140/ludwig_1_landgraf_von_thueringen_+_1140.html |datum přístupu=2009-10-29 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110526043611/http://www.genealogie-mittelalter.de]/ludowinger_landgrafen_von_thueringen/ludwig_1_landgraf_1140/ludwig_1_landgraf_von_thueringen_+_1140.html |datum archivace=2011-05-26 |nedostupné=ano }}</ref> [[Přemysl Otakar I.]] a dokonce uváděl, že se řídí Přemyslovou radou.<ref name="Vaníček95">{{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 582 | isbn = 80-7185-273-2 | strany = 95}}</ref> Nakonec oba proti Otovi podporovali [[Fridrich II. Štaufský|Fridricha Štaufského]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Žemlička | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Žemlička | titul = Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu | vydavatel = Nakladatelství Svoboda | místo = Praha | rok = 1990 | počet stran = 361 | isbn = 80-205-0099-5 | poznámka = Dále jen ''Přemysl Otakar I.'' | strany = 116}}</ref>
Během svého života nechal Heřman sepsat několik iluminovaných rukopisů (např. [[Alžbětin žaltář]], [[Žaltář Heřmana Durynského]]) a patřil mezi významné patrony rytířské módy a mecenáše básníků a literátů.<ref>Přemysl Otakar I., str. 278</ref>
