Christian Josef Willenberg: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: revert chybné editace
Robot: Opravuji 5 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15)
Řádek 4:
Willenberg se stal fortifikačním odborníkem během svého působení u [[Alsasko|alsaského]] pluku [[Francie|francouzské]] armády. Když císař [[Leopold I.]] vyzval své poddané, aby nepřátelskou [[Francie|Francii]] opustili, usadil se Willenberg v [[Praha|Praze]].
 
[[30. leden|30. ledna]] [[1705]] napsal Willenberg dopis (skript) císaři [[Leopold I.|Leopoldu I.]], v němž ho žádal, aby směl v [[Praha|Praze]] za doživotní rentu "šest osob stavu panského, čtyři rytířského a dva městského vyučovati v umění inženýrském"<sup>[https://web.archive.org/web/20100727042905/http://www.cvut.cz/cs/historie]</sup>. Odpovědi se mu dostalo až od panovníkova syna císaře [[Josef I. Habsburský|Josefa I.]], který ve svém reskriptu<sup>[https://web.archive.org/web/20090429003340/http://www.cvut.cz/cs/historie/reskript]</sup> ze dne [[18. leden|18. ledna]] [[1707]] doporučil [[Stavy|českým stavům]], aby bylo Willenbergově žádosti vyhověno. Na tento reskript pohlíží dnešní [[České vysoké učení technické v Praze]] jako na svou zakládací listinu.
[[Stavy|Čeští stavové]] však na tento reskript nereagovali a proto poslal Willenberg po devíti letech čekání v říjnu [[1716]] svou žádost znovu, tentokrát nejen císaři [[Karel VI.|Karlu VI.]], ale i [[Stavy|českým stavům]]. [[Karel VI.]] vydal dne [[14. květen|14. května]] [[1717]] reskript, jímž [[Stavy|českým stavům]] nařídil podat zprávu, jak byl vyřízen reskript jeho bratra [[Josef I. Habsburský|Josefa I.]] z [[18. leden|18. ledna]] [[1707]]. Po této intervenci vydali [[Stavy|čeští stavové]] dne [[9. listopad]]u [[1717]]{{Fakt/dne|20171113202742|}}<!-- Ověřit: na stránkách Národního archivu ČR je uvedeno datum 4.6.1717 --> dekret o zřízení profesury a o jmenování Christiana Josefa Willenberga profesorem. Výuka byla zahájena [[7. leden|7. ledna]] [[1718]]. Willenberg dostal jednorázově 300 [[zlatý]]ch na nákup knih. Některé exempláře z této počáteční sbírky knih se zřejmě dodnes dochovaly mezi starými svazky uchovávanými v depozitářích [[Národní technická knihovna|Státní technické knihovny]]. Willenberg byl na základě dekretu povinen knihy uskladnit a výuku provozovat ve svém domě. Bydlel tehdy v tzv. Saském domě v Mostecké ulici na [[Malá Strana|Malé Straně]]. Studenti, kteří bydleli v kolejích na pravém břehu [[Vltava|Vltavy]] si však stěžovali, že cesta přes [[Karlův most]] je zdržuje, a proto se v roce [[1720]] prof. Willenberg i se sbírkou knih přestěhoval za svými studenty na [[Staré Město (Praha)|Staré Město]] do domu na rohu Liliové a Anenské ulice. K výuce fortifikačního stavebnictví postupně přibyly obory jako [[geodézie]], [[kartografie]], odvodňovací práce, [[konstrukce]] [[mechanismus|mechanismů]] na zvedání těžkých břemen a další.
 
Řádek 13:
== Odkazy ==
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Velflík | jméno = Albert Vojtěch | 3 = | odkaz na autora = Albert Vojtěch Velflík | titul = Dějiny technického učení v Praze s dějinným přehledem nejstarších inženýrských škol, jakož i akademií a ústavů v Rakousku, na nichž bylo vědám inženýrským nejdříve vyučováno. Pamětní spis na oslavu založení stavovské inženýrské školy v Praze před 200 lety a 100letého trvání polytechnického ústavu Pražského. | vydavatel = Česká vysoká škola technická | místo = Praha | rok = 1906 | url = http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/252970 }}
 
=== Externí odkazy ===
* {{Wikizdroje|dílo=Reskript císaře Josefa I. českým stavům}}
* [httphttps://wwwweb.archive.org/web/20081223031839/http://nacr.cz/zpravy/cvut.aspx] Soubor nejstarších archiválií k dějinám ČVUT z let 1705-1744, Národní archiv České republiky
* [https://web.archive.org/web/20090429003340/http://www.cvut.cz/cs/historie/reskript] Reskript císaře Josefa I., ČVUT v Praze
* [https://web.archive.org/web/20100727042905/http://www.cvut.cz/cs/historie] Historie ČVUT v datech, ČVUT v Praze
* [http://old.stk.cz/historie_knihovny.html] Stručná historie Státní technické knihovny