Profesor: Porovnání verzí

'''Profesor''' je nejvyšší vědecko-pedagogická (nebo umělecko-pedagogická) hodnost [[vysoká škola|vysokoškolského]] [[vysokoškolský pedagog|pedagoga]], tedy vyšší než [[docent]]. Slovo pochází původně z [[latina|latinského]] ''profiteri'', což přibližně znamená ''veřejně vyznávat'' (volně jej lze tedy přeložit jako ''veřejně vyznávající''). Dle [[úzus|úzu]] se zpravidla užívá obecná zkratka '''prof.''' umístěná před jménem jako [[akademický titul|titul]], obdobně jako se zkracuje např. [[docent|doc.]], přičemž se zkratka doporučuje psát, pokud jí nezačíná větný celek, s malým počátečním písmenem.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Ve světě této hodnosti zhruba odpovídá pozice ''professor'', která však na rozdíl od [[Česko|Česka]] nemívá charakter doživotního ''označení''„označení,“ ale zpravidla je spjata s příslušným funkčním místem.

}}</ref> (teoretický, klinický, experimentální), vedou vědecké týmy, školí [[student]]y v [[Studijní program#Doktorský studijní program|doktorských studijních programech]] (''doktorandy'', tedy ''PhD studenty''), vedou výuku klíčových předmětů (předmětů ze kterých se dělá [[státní zkouška]]), mohou také vést výuku nebo přednášky v jednotlivých předmětech, někdy mohou také vést [[seminář]]e, resp. cvičení. Dále [[publikování|publikují]], vystupují v roli garantů [[studijní program|studijních programů]] či [[studijní obor|studijních oborů]] – pracují na jejich zdokonalování; profesoři jsou pak klíčoví pro [[akreditace]] („drží obor“). Dále vystupují v rolích školitelů doktorandů při [[disertační práce|disertačních pracích]], rovněž mohou předsedat různým komisím nebo se jich účastnit. Mohou též vystupovat jako vedoucí či [[oponentura|oponenti]] [[rigorózní práce|rigorózních prací]], nebo též [[diplomová práce|magisterských (diplomových) prací]], případněpříp. též i [[bakalářská práce|bakalářských prací]]. Zasedají ve [[vědecká rada|vědeckých]] (či [[umělecká rada|uměleckých]]) radách [[fakulta|fakult]], vědeckých (uměleckých, či [[akademická rada|akademických]]) radách [[vysoká škola|vysokých škol]], různých kolegiích atd. Další náplní jejich práce je například tvorba vysokoškolských skript, tedy odborných textů pro výuku konkrétních vysokoškolských předmětů (kurzů), příprava materiálů pro výuku, zkoušení studentů, rozvoj předmětů a dalšího směřování, zahraniční hostování, oponentura [[habilitační práce|habilitačních prací]], účast na vědeckých konferencích v tuzemsku či zahraničí, členství ve společnostech typu edičních rad, činnost [[recenzent]]ů a další. Profesoři jakožto [[Vysoká škola#Akademičtí pracovníci|akademičtí pracovníci]] též mohou zastávat případně i jiné funkce, typicky řídící ([[manažer]]ské), tedy pozice [[Vysoká škola#Akademičtí funkcionáři|akademických funkcionářů]], např. funkce [[rektor]]ů, [[prorektor]]ů, [[děkan]]ů, [[proděkan]]ů atp., případně též mohou působit na jiných institucích, např. na klinikách ve funkci přednostů atd.

Jmenování profesorem je v současnosti v [[Česko|České republice]] upraveno v § 73 zákona o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Profesorem v ČR pro určitý obor [[jmenování|jmenuje]] [[Seznam prezidentů České republiky|prezident republiky]] toho, kdo byl na jmenování profesorem navržen [[vědecká rada|vědeckou]] nebo [[umělecká rada|uměleckou]] radou vysoké školy, která získala pro toto řízení v daném oboru potřebnou [[akreditace|akreditaci]], a to na základě řízení ke jmenování profesorem. (Jmenování podléhá [[kontrasignace|kontrasignaci]] [[Seznam premiérů Česka|předsedou vlády]].) Řízení ke jmenování profesorem může probíhat na vysoké škole, která má akreditovaný [[Vysoká škola#Doktorský studijní program|doktorský studijní program]] (tedy [[Vysoká škola#Univerzitního typu|univerzitního typu]]), v jehož rámci se zde vyučuje obor jmenování nebo alespoň jeho podstatná část. Zároveň je nutné, aby vysoká škola nebo její součást disponovala platnou akreditací pro konání řízení ke jmenování profesorem.<ref>{{Citace právního předpisu

}}</ref> Zpravidla se zohledňují a posuzují: [[publikování|publikační činnost]], [[Učitel|pedagogická činnost]], délka praxe, počty [[Vysoká škola#Doktorský studijní program|doktorandů]] a [[Ph.D.|doktorů]], [[výzkum]]ná a [[věda|vědecká]] činnost (viz např. též [[Hirschův index]]), její výsledky, příp. umělecká činnost, účasti na řešení [[Grant (účelový dar)|grantů]] (typicky [[Grantová agentura ČR|GA ČR]] / [[Technologická agentura ČR|TA ČR]]), zahraniční praxe, hostování, absolvované zahraniční či tuzemské stáže, účasti na projektech a další výsledky a činnosti.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> jehož nejvyšším stupněm je [[Vysoká škola#Doktorský studijní program|doktorské studium]], na jehož základě je přiznáván akademický titul doktor ([[Ph.D.]]), tedy kvalifikace [[Studijní program#Doktorský studijní program|doktorského stupně]] (''doctor's degree'', 8 v [[ISCED]]). VNapříklad v [[občanský průkaz|občanském průkaze]] se tak označení ''profesor'' (''docent'') u jeho současných držitelů tedy event. uvádí plně vypsané,<ref name="328/1999" /> dle zákona jakožto ''označení'' (de facto jako titul, tedy ''doživotní'' označení kvalifikace).

Současný systém obsazování pracovních míst profesorů,<ref name="111/1998-77-4" /> jmenování profesorů<ref name="111/1998-73" /> a řízení ke jmenování profesorem<ref name="111/1998-74" /> bývá kritizován, a to ačkoli i v [[Česko|České republiceČesku]] proběhl [[Boloňský proces]], který uvádí jako poslední/finální (''terminal degree''), tedy jako nejvyšší možnou [[kvalifikace (osobní)|kvalifikaci]], [[Vysoká škola#Doktorský studijní program|doktorský studijní program]] (akademický titul doktor, – [[Ph.D.]]), což je kvalifikace doktorského stupně (blíže [[ISCED]]). PřestoNicméně i nadále je v Česku i nadále jmenování profesorem [[hlava státu|hlavou státu]] bráno de facto jako získání dalšího akademického titulu (přesněji přiznání doživotního označení) ''profesor'', a to historicky během [[akademický obřad|akademického obřadu]] podobného [[promoce|promoci]], tedy nikoliv jakožto ad-hoc rozhodnutí např. rektora zakládající [[pracovněprávní vztah]], a to ani vůči vysoké škole na níž jmenování profesorem proběhlo, ani vůči škole na níž je dotyčný zaměstnán,<ref name="111/1998-77-4">{{Citace právního předpisu

}}</ref> jako je tomu např. u [[odborný asistent|odborných asistentů]], [[asistent (pedagog)|asistentů]] či [[lektor (pedagog)|lektorů]]. V praxi je tedy v Česku brán i nadále jakožto další titul, tak jako tomu bylo historicky před tímto procesem.<ref name="39/1980-71" /> Praxe je tedy taková, že po řádném zakončení jmenovacího řízení a následného jmenování profesora ([[Prezident České republiky|prezidentem republiky]]) není profesor jmenován na příslušné místo (pozici) na vysoké škole, ze kterého by mohl být případně odvolán a již by profesorem nebyl, ale jedná se nejprve o získání tohoto doživotního ''označení'' „[[jmenování]]m“ a následně se dotyčný profesor může ucházet o pracovní pozici shodně pojmenovanou jako ''profesor'' na vysoké škole, na kterou je zpravidla nutné absolvovat [[výběrové řízení]], nicméně i po skončení na tomto pracovním místě je dotyčný stále kvalifikován jako ''profesor'' (nikoliv pouze jako [[Ph.D.|doktor]] – jako je tomu běžné např. v ''anglosaském světě''). Profesoři však po svém jmenování obdrží jmenovací dekret, tedy nikoliv [[vysokoškolský diplom]] jako v případě akademických titulů.

[[Václav Bělohradský]], český profesor, v roce 2016 v jednom z rozhovorů k současnému nastavení univerzitního prostředí v [[Česko|Česku]] uvedl, že univerzity (...) jsou zcela odtržené od reality, dokonce i od případných čtenářů z [[akademický pracovník|akademických řad]]. ''„Funguje ‚univerzitní škvár‘, to jsou spisy, na které dostanete nějaký [[grant (účelový dar)|grant]] – a pak je odnesete do sklepa. Univerzitní systém je nastaven tak, že produkuje texty bez čtenářů jako základní podmínku kariéry,“'' vysvětluje. Sám nevylučuje, že pohledem zvenku jednou zjistí, že ''„to, co jsem psal, byly blbosti“''blbosti.“<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Kupříkladu [[Rudolf Haňka]], profesor [[Univerzita v Cambridgi|Univerzity v Cambridgi]], uvádí, že: „''V„V celém světě jsou ale profesoři jmenováni univerzitou, protože jsou jejími profesory. V [[Česko|Česku]] jde o přežitek [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherského]] modelu, kdy profesory vždy jmenoval [[císař]]. Ale zapomíná se na to, že i císař jmenoval profesora [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity]], a ne profesora Rakousko-Uherska. Vždy šlo o místo na konkrétní univerzitě. V roce 1918 profesory podle nové ústavy začal jmenovat prezident, ale v zákonu již stálo: na doporučení dané vysoké školy. Až v roce 1952 a 1953 ministr [[Zdeněk Nejedlý]] vymyslel koncept státního docenta a státního profesora, čímž chtěl spíše odměňovat věrné [[Komunistická strana Československa|straníky]], dát jim nějaký ten zlatý řetěz a podobně. Problém je, že i po více než dvaceti letech od [[sametová revoluce|sametové revoluce]] zůstává ten systém uzavřený modernímu myšlení.''“<ref>{{Citace elektronické monografie

* Pro [[Spojené státy americké|USA]] kupř. uvedl profesor Philip Altbach následující: „''Ani„Ani plat profesora práva, který je o třetinu vyšší než v ostatních oborech, se nedá srovnat s tím, co vám dá jen trochu slušná právnická firma, například vedoucí pracovníci místní školské správy v USA si vydělají mnohem víc než ti, kteří je na vysokých školách učí; skutečně špičkoví akademičtí pracovníci se stávají součástí globálního akademického pracovního trhu a jejich platy pak mohou být opravdu hodně vysoké, ale u velké většiny ostatních vysokoškolských učitelů to neplatí.''“<ref name="lid" />