Národní archiv: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 3 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15) |
podrobněji |
||
Řádek 45:
Národní archiv je [[rozpočtová organizace|rozpočtovou organizací]] a řídí jej [[Ministerstvo vnitra České republiky|ministerstvo vnitra]]. Současnou ředitelkou je [[Eva Drašarová]].
== Historie ==
Vývoj ústředního archivu českého státu lze sledovat od 12. století ve dvou liniích.<ref name="Beseda" />
Za první linii je považován listinný archiv panovnického rodu Přemyslovců, dnes známý jako
[[Archiv České koruny]], s nejstarší dochovanou listinou z roku 1158. V polovině 18. století byl rozdělen
na dvě části, vídeňskou a pražskou. V roce 1884 pražskou část korunního archivu přijal [[Archiv země České]], vídeňská část byla do Prahy vrácena v roce 1920 v rámci archivní rozluky s Rakouskem. Fond Archiv České koruny, který obsahuje celkem 2 824 listin z let 1158–1935, byl
v roce 1977 zapsán jako [[kulturní památka (Česko)|kulturní památka]] a 17. 8. 1998 jej vláda České republiky svým nařízením č. 132 prohlásila za [[národní kulturní památka|národní kulturní památku]].<ref name="Beseda">[http://archivnictvi.euweb.cz/vyvoj.htm#do7 Národní archiv], Dějiny českých archivů, web Archivnictví, Daniel Beseda, poslední aktualizace 1. 11. 2006<br>[https://www.nacr.cz/o-nas/z-historie-narodniho-archivu Z historie Národního archivu], Národní archiv, autor a datace neuvedeny, Zdroj: Rudolf Kaďorek, ''Vznik a vývoj Státního ústředního archivu v Praze'', in: ''Aby na nic a na nikoho nebylo zapomenuto. K jubileu ústředního archivu českého státu 1954–2004'', Praha 2004, s. 13–44.</ref>
Druhá linie je úzce spojena s existencí ústředních správních institucí. [[Česká královská kancelář]] je doložena již ve 12. století. Vlastní archiv, dříve nazývaný [[stará registratura]], je však doložen až k roku 1567. Název archivu odpovídal vždy názvu příslušné vrcholné instituce, která archiv spravovala. Počínaje 16. stoletím byl nejprve archivem české kanceláře a [[česká komora|české komory]], od počátku dvacátých let 17. století archivem starého českého místodržitelství, od roku 1749 archivem reprezentace a komory, od roku 1763 [[České zemské gubernium|českého gubernia]], od roku 1850 [[České místodržitelství|českého místodržitelství]] a od roku 1919 archivem ministerstva vnitra.<ref name="Beseda" />
Rakouská archivní reforma z let 1894–1895 byla do vypuknutí první světové války provedena pouze částečně.<ref name="Beseda" />
Po vzniku Československa byla kulturním odborem Národního výboru v Praze svolána na 20. listopadu 1918 tzv. archivní anketa, porada předních českých archivářů zabývající se organizací československého archivnictví. Z porady vzešel návrh na vytvoření všeobecného státního archivu v Praze (národního archivu), který měl vzniknout sloučením [[Archiv země České|Archivu země České]], [[místodržitelský archiv|místodržitelského archivu]] a [[Archiv Národního muzea|Archivu Národního muzea]]. Kvůli kompetenčním sporům mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem
školství a národní osvěty se však návrh v tomto rozsahu nikdy nepodařilo prosadit.<ref name="Beseda" />
Po roce 1918 tak byla vytvořena pouze řada resortních archivů. Z místodržitelskkého archivu vznikl v roce 1919 [[Archiv ministerstva vnitra]] (v roce 1950 byl jeho název změněn na Ústřední archiv ministerstva vnitra), významný byl rovněž [[Československý státní archiv zemědělský]], založený v roce 1919 při ministerstvu zemědělství (od roku 1952 [[Ústřední zemědělsko-lesnický archiv]]).<ref name="Beseda" />
Za německé okupace fungovalo archivnictví pod německou správou.<ref name="Beseda" />
Po druhé světové válce se časem prosadila koncepce ministerstva vnitra, podle níž měla vzniknout síť archivů tvořená ústředním státním
archivem, krajskými, okresními a místními archivy, přičemž řízení archivnictví by příslušelo resortu ministerstva vnitra. Přípravou byla pověřena [[Státní archivní komise]], zřízená při prezídiu ministerstva vnitra na základě vládního usnesení z 9. ledna 1951. Na činnost této komise k 1. listopadu 1953 bezprostředně navázala nově zřízená archivní správa ministerstva vnitra, pod jejímž vedením byla archivní reforma dokončena 7. května 1954 přijetím vládního nařízení č. 29 o archivnictví.<ref name="Beseda" />
Vytvoření [[Státní ústřední archiv|Státního ústředního archivu]] vyhlásil náčelník archivní správy ministerstva vnitra Jaroslav Svoboda k 1. říjnu 1954 na slavnostním společném aktivu pracovníků bývalého [[Ústřední archiv ministerstva vnitra|Ústředního archivu ministerstva vnitra]] a [[Archiv země České|Archivu země České]] v pondělí dne 4. října 1954.<ref name="Beseda" /> Sloučení bylo provedeno začleněním dosavadního Archivu země České do Ústředního archivu ministerstva vnitra jako jeho nového oddělení a současné přejmenování Ústředního archivu ministerstva vnitra na Státní ústřední archiv.<ref name="Beseda" /> Bezprostředně však nedošlo k zásadním personálním a organizačním změnám.<ref name="Beseda" /> 1. ledna 1956 pak byl ke Státnímu ústřednímu archivu připojen [[Ústřední zemědělsko-lesnický archiv]].<ref name="Beseda" /> Postavení Státního ústředního archivu vymezoval statut vydaný rozkazem ministra vnitra č. 32/1955 ze dne 28. dubna 1955, podle
kterého byl archiv vědecko-výzkumným ústavem ministerstva vnitra, roku 1970 byl výnosem ministra vnitra ČSR s účinností
k 1. dubnu 1970 vydán nový statut, podle nějž byl archiv i nadále vědecko-výzkumným ústavem ministerstva vnitra ČSR, ale byl označen jako
zálohová rozpočtová organizace přímo podřízená ministerstvu vnitra ČSR a bylo posíleno postavení ředitele archivu. Podle statutu měl být vydán organizační řád, k tomu však nedošlo.<ref name="Beseda" />
Státní ústřední archiv používal až do roku 1967 kancelářský a spisový plán ministerstva vnitra z roku 1950. Nový kancelářský a spisový plán byl vydán v prosinci 1967 s účinností od 1. ledna 1968, poté doplněn a upraven ke dni 1. ledna 1970, nové spisové plány byly vydány v letech 1975, 1992 a 2003.<ref name="Beseda" /> Charakteristickým rysem pro období počátku Státního ústředního archivu byly
časté kontroly a prověrky prováděné archivní správou ministerstva vnitra. Například závěry z průzkumu pracovišť Státního ústředního archivu provedeného ve dnech 5. až 27. dubna 1955 přinášejí na dvou místech konstatování, že nejlepší pracovní výkonnost mají pracovníci politicky nejslabší a s horším kádrovým profilem.<ref name="Beseda" />
Koncem 60. let bylo zvažováno vyčlenění archivnictví z rezortu vnitra a jeho přičlenění k předsednictvu vlády, ale záměr nikdy nebyl realizován.<ref name="Beseda" />
[[Archivní zákon]] č. 97/1974 Sb. nahradil vládní nařízení o archivnictví z roku 1954. Podle nového zákona byl s účinností od 1. března
1976 vydán nový statut, podle něhož byl Státní ústřední archiv ústavem ministerstva vnitra, které jej přímo řídí a spravuje. Státnímu
ústřednímu archivu bylo ponecháno postavení hlavního vědeckovýzkumného pracoviště v oblasti archivnictví a příbuzných vědních
oborů v Československé republice. V návaznosti na statut byl k 15. říjnu 1977 vydán i organizační řád, doplněný v roce 1983
zvláštním dodatkem, připravovaná novela statutu a organizačního řádu archivu v 2. polovině 80. let nebyla realizována.<ref name="Beseda" />
Výnosem ministra vnitra č. 4 ze dne 31. prosince 1993 byla při civilně správním úseku ministerstva vnitra zřízena sekce archivní správy, jejíž organizační součástí se stal také Státní ústřední archiv a sedm státních oblastních archivů. Organizační řád sekce archivní správy civilně správního úseku ministerstva vnitra byl vydán v květnu 1994. Státní ústřední archiv se tak stal přímou součástí ministerstva vnitra, neměl právní subjektivitu, vlastní statut ani organizační řád.<ref name="Beseda" />
Podle zákona č. 320/2002 Sb. se od 1. srpna 2002 stal Státní ústřední archiv v rámci reformy veřejné správy samostatnou
organizační složkou státu přímo řízenou ministerstvem vnitra. Organizační řád Státního ústředního archivu byl vydán pokynem
ředitelky č. 18 dne 16. září 2003.<ref name="Beseda" />
Původně, podle statutu z roku 1955 se Státní ústřední archiv organizačně členil na pět oddělení:<ref name="Beseda" />
* vnitřní oddělení,
* I. oddělení – pro období ČSR a socialistickou výstavbu,
* II. oddělení – pro období kapitalismu,
* III. oddělení – pro období feudalismu,
* IV. oddělení – stavovsko-samosprávné
a dvě skupiny:<ref name="Beseda" />
* pro archivní konzervaci a techniku
* pro studovnu a knihovnu.
Dosavadní Ústřední zemědělsko-lesnický archiv byl v roce 1956 připojen jako nové, V. oddělení.<ref name="Beseda" />
K 1. červenci 1959 došlo ke sloučení III. a IV. oddělení, v roce 1961 byla fyzicky sestěhována do jedné budovy.<ref name="Beseda" /> Zemědělsko-lesnické oddělení bylo přitom přečíslováno na IV. oddělení a toto označení mu zůstalo až do roku 1996, kdy bylo zrušeno.<ref name="Beseda" /> V roce 1967 se v rámci I. oddělení ustavila pracovní skupina pro archivní fondy po roce 1945; z té pak bylo k 1. listopadu 1968 vytvořeno nové samostatné V. oddělení, přičemž počátkem roku 1969 byl v rámci V. oddělení vytvořen skartační úsek.<ref name="Beseda" /> V roce 1969 bylo III. oddělení přečíslováno na I. a I. na III.<ref name="Beseda" />
V roce 1967 byly ustanoveny čtyři odborné komise:<ref name="Beseda" />
* metodická,
* skartační,
* ediční a publikační
* pro ochranu a konzervaci archivního materiálu.
Organizační řád vydaný 15. října 1977 stanovil v čl. 5 nové organizační uspořádání, členění na osm oddělení, prakticky však bylo toto členění
používané již od počátku 70. let.<ref name="Beseda" />
V letech 1986–1990 byl úsek ředitele vyčleněn z VIII. oddělení jako samostatné IX. oddělení, poté začleněn zpět.<ref name="Beseda" />
K 1. ledná 1986 byla studovna vyčleněna z VI. oddělení (knihovna) a začleněna do oddělení II, v rámci VI. oddělení (knihovna) byl od 1. ledna 1987 ustaven úsek automatizace a od 15. ledna 1990 i úsek ediční a k 1. dubnu 1990 vzniklo z těchto úseků nové IX. oddělení (oddělení informatiky).<ref name="Beseda" />
Na základě zákona č. 496/1990 Sb., o navrácení majetku KSČ lidu ČSFR, státní archiv převzal archivy ÚV KSČ a Ústavu marxismu-leninismu.<ref name="Beseda" />
Novou organizační strukturu platnou od 1. 1. 1997 tvořil úsek ředitele a jedenáct oddělení, nově číslovaných arabskými čísly:<ref name="Beseda" />
* 1. – oddělení feudalismu
* 2. – oddělení státní správy a zemské samosprávy 1848–1918,
* 3. – oddělení státní správy 1918–1945/1948.
* 4. – oddělení státní správy 1945/1948–1989/1992,
* 5. – oddělení státní správy po roce 1989 a předarchivní péče,
* 6. – oddělení fondů nestátní provenience,
* 7. – oddělení badatelského využívání archiválií,
* 8. – oddělení informatiky,
* 9. – knihovna,
* 10. – technické středisko,
* 11. – ekonomicko-provozní oddělení.
Fondy zemědělsko-lesnického oddělení byly začleněny do příslušných odborných oddělení.<ref name="Beseda" />
V říjnu 2002 bylo ustaveno nové 12. oddělení (foto-, fono-, kinodokumentů, tisku a public relations), které vzniklo z dosavadního úseku 6. oddělení pro správu foto-, fono-, a kinodokumentů, edičního úseku (vyčleněn z 8. oddělení) a podatelny (vyčleněna z útvaru ředitele).<ref name="Beseda" />
Od 1. ledna 2005 byl na základě § 45 a násl. [[zákon o archivnictví a spisové službě|zákona o archivnictví a spisové službě]] č. 499/2004 Sb. zřízen Národní archiv jako správní úřad a ústřední archiv státu přímo řízený ministerstvem vnitra. Dle přechodného ustanovení v § 85 jde o přejmenovaný Státní ústřední archiv. Je organizační složkou státu a účetní jednotkou; jeho rozpočet je součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra.<ref>[https://www.nacr.cz/o-nas/zakladni-informace Základní informace], Národní archiv</ref>
== Sídlo ==
[[Soubor:Narodni archiv - I. oddělení.jpg|náhled|upright=0.8|vlevo|Budova I. oddělení na ulici Milady Horákové]]
Státní ústřední archiv při svém vzniku převzal účelovou archivní [[Budova Archivu země České|budovu Archivu země České]], která byla postavena v letech 1929–1933 (dnešní adresa Milady Horákové 5/133 na Hradčanech u ulic Na valech a Pod valy); v 80. letech 20. století prošla rekonstrukcí.<ref name="Beseda" /> Jednalo se o průkopnickou archivní budovu postavenou v českých zemích, která splňovala požadavky moderních archivářských zásad. Dále převzal prostory užívané bývalým Ústředním zemědělsko-lesnickým archivem v suterénním prostoru budovy ministerstva zemědělství na Těšnově, nacházející se v záplavovém pásmu.<ref name="Beseda" />
Zemědělsko-lesnické oddělení postupně využívalo pro ukládání fondů a sbírek depozitáře v kryptě pod sv. Mikulášem na Malé Straně, v budově bývalé věznice v Mladé Boleslavi, bývalého zámku a později školy v Jindicích, sýpky v Ruzyni a zámku v Adršpachu.<ref name="Beseda" /> V roce 1956 využíval archiv celkem 7 budov, v roce 1961 to bylo 10 budov, koncem šedesátých let 12 budov, v polovině 70. let 15 budov a v polovině 80. let již 18 budov, v roce 1991 celkem 19 objektů, z toho 11 v Praze a 8 bylo mimo Prahu.<ref name="Beseda" /> Některé byly od Prahy vzdálené (Broumov, Adršpach), jiné památkově chráněné (klášter v Břevnově, Karmelitská 2, Loretánská 6, zámek v Mníšku pod Brdy).<ref name="Beseda" /> Z tohoto počtu bylo 12 objektů pronajatých a z 9 dostal archiv výpověď.<ref name="Beseda" /> V budově ministerstva zemědělství na přelomu 70. a 80. let 20. století došlo k několika haváriím, při nichž byly prostory archivu opakovaně vyplaveny vodou a část poškozených archivalií bylo poté nutno vyskartovat. V době srpnové povodně roku 2002 již prostory využíval správní archiv ministerstva zemědělství.<ref name="Beseda" /> V souvislosti se zákonem č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací, musel archiv vyklidit depozitáře v klášterech v Břevnově a Broumově.<ref name="Beseda" />
Budovu na adrese Karmelitská 388/2 (dnes České muzeum hudby) archiv využíval v letech 1954–2001.<ref name="Beseda" />
Archiv ministerstva vnitra se od roku 1931 neúspěšně pokoušel prosadit výstavbu účelové archivní budovy v Praze–Bubenči, Státní ústřední archiv se po svém vzniku několikrát pokusil tuto myšlenku oživit.<ref name="Beseda" /> V roce 1973 předložil ředitel státního ústředního archivu Jaroslav Vrbata archivní správě návrh koncepce na výstavbu archivního areálu a v polovině 70. let byla vypracována přípravná studie k
investičnímu záměru na výstavbu Ústředního archivního areálu v Praze, jehož součástí se měl stát kromě Státního ústředního archivu, Státního oblastního archivu v Praze a Archivu hlavního města Prahy také Ústřední archiv správní a vědeckovýzkumné středisko, Ústřední laboratoře, Střední archivní škola a Středisko pro odborné doškolování pracovníků archivů všech stupňů.<ref name="Beseda" /> Členové pobočky České vědecko-technické společnosti ustavené v roce 1972 při Státním ústředním archivu shromáždili velké množství poznatků o archivních novostavbách ve
světě a podíleli se na přípravě podkladových materiálů, potřebných k vypracování projektu.<ref name="Beseda" />
Vládní usnesení č. 321 z 9. prosince 1987 uložilo ministru vnitra zabezpečit přípravu předprojektové a projektové
dokumentace pro výstavbu budovy Státního ústředního archivu a Státního oblastního archivu v Praze tak, aby stavba mohla být
zahájena v období 1990–1995. Usnesení vlády ČR č. 213 z 26. června 1991 ke komplexnímu rozboru stavu
archivnictví v České republice uložilo ministru financí ve spolupráci s ministrem vnitra zabezpečit v rozpočtu ministerstva vnitra
finanční prostředky pro výstavbu archivního areálu.<ref name="Beseda" /> Výstavba areálu na Chodovci byla slavnostně zahájena položením základního kamene 20. října 1992. První dva depotní bloky byly dokončeny 31. prosince 1994 a dne 1. ledna 1995 byl zahájen jejich zkušební provoz, slavnostní otevření této části proběhlo 7. dubna 1995. Od 3. ledna 1995 do konce roku 1998 bylo z 13 dosud užívaných objektů přestěhováno 1565 nákladními auty 64 617 bm archiválií. V roce 1997 byl dokončen třetí depotní blok a pokračovala výstavba provozně technického objektu, který byl slavnostně otevřen ve dnech 25. a 27. září 2001.<ref name="Beseda" />
Národní archiv sídlí v architektonicky výrazné a z dálky viditelné budově v [[Praha|Praze]] na [[Chodovec|Chodovci]] nedaleko sídliště [[Jižní Město]]. Zde je i většina zařízení pro veřejnost (knihovna, studovna, výstavní prostory). První části této budovy byly dokončeny v roce [[1994]], celý komplex pak [[2001]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Kaďorek
| jméno = Rudolf
| |||