Kníže: Porovnání verzí

== Etymologie ==

Samotný výraz pochází ze staroslovanského ''kъnędzь'' (pravděpodobně převzato z pragermánského ''kuningaz'', značícího vládce, [[král]]e – srov. něm. ''könig'', ang. ''king''), má tedy společný základ s výrazem [[kněz]], s nímž byl zejména ve starších zápisech nezřídka zaměňován. Ve slovanských jazycích ([[čeština]], [[polština]]) je synonymem pro [[vévoda|vévodu]]. V [[Čechy|Čechách]] je tento titul spojen s vládcem Čechů do konce [[12. století|12. století]], fakticky stejné úrovně, jako pozdější titul ''[[král]]'', který se odlišoval potvrzením, udělením úřadu od vyšší autority - římské říše osobou [[císař]]e nebo římské církve osobou [[papež]]e. Společné je také jejich volenost, zejména po vymření královského rodu po [[meč]]i (bez mužského potomka), případně i po [[přeslice|přeslici]] (bez potomka včetně ženského). Váha volby, svévole a udělení úřadu se ovšem v dějinách často proměňovala - u knížat i u králů.

 

V moderní češtině tak bez rozlišení a většinou nevědomky používáme termín kníže jak pro staroslovanského panovníka s titulem kňaz (např. staří [[Přemyslovci]]), tak pro knížete (drobnějšího panovníka či šlechtice) "západního původu", jehož titul vychází z latinského ''Princeps''. Konečně se výraz kníže souhrnně používá, a to v mnoha evropských jazycích, pro drobnější vládce v mimoevropském světě s vlastními tituly a pro drobné panovníky a kmenové vůdce v [[pravěk]]u a [[starověk]]u.