Invaze do Polska (1939): Porovnání verzí

Po obsazení Polska uplatňovali [[Němci]] vůči Polákům brutální politiku teroru, odnárodňování a [[germanizace]]. Ta byla vykonávána zejména jednotkami [[SS-Totenkopfverbände]] a [[Einsatzgruppen]]. Docházelo k popravám polských vojáků i civilních osob, zvláštní pozornost byla věnována polské vyšší vrstvě a polské inteligenci. V rámci „Operace Tannenberg“, která se týkala likvidace polské elity, bylo do 25. října [[1939]] zavražděno 20-24 tisíc Poláků<ref>Paweł Kosiński, Piotr Łysakowski: Z największą brutalnością. Zbrodnie Wehrmachtu w Polsce w 1939 r. Biuletyn IPN nr 08-09/2004, 128-130</ref>. Po ní následovala akce „Inteligence“, při níž bylo zabito přes 40 tisíc polských intelektuálů. Německá okupační moc zavedla v [[Polsko|Polsku]], resp. v [[Generální gouvernement|Generálním gouvernementu]] a na okupovaných polských územích politiku teroru, přičemž prováděla hromadné veřejné popravy, které měly zastrašovat ostatní obyvatelstvo. Samostatnou kapitolou byly exekuce polských rolníků a ničení polských vesnic. Němci též prováděli politiku vysidlování z oblastí určených k další germanizaci, přičemž bylo ze svých domovů vyhnáno několik2.478.000 stovekPoláků<ref>Nowa tisícEncyklopedia PolákůPowszechna PWN. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 2004, s. 811-812 (díl 8), s. 709 (díl 6)</ref><ref>Czesław Łuczak Polityka ludnościowa i ekonomiczna hitlerowskich Niemiec w okupowanej Polsce, Wydawnictwo Poznańskie, Poznań 1979</ref>. Poláci byli též v masovém měřítku nasazováni na nucené práce, při kterých jich velké množství zahynulo. Celkem bylo k otrocké práci v Německu přinuceno na 3.141.000 příslušníků polského národa<ref>Nowa Encyklopedia Powszechna PWN. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 2004, s. 811-812 (díl 8), s. 709 (díl 6)</ref>. Ženám polské národnosti, které na nucených pracích byly v jiném stavu, německé úřady nařizovaly uměle přerušit těhotenství<ref>Magdalena Sierocińska: Eksterminacja „niewartościowych rasowo” dzieci polskich robotnic przymusowych na terenie III Rzeszy. Poznań: Instytut Pamięci Narodowej, 2004</ref>. Německá okupační správa ve velkém měřítku prováděla politiku krádeže polských dětí. Děti byly z rodin odebírány násilím (podvodem, nebo společně se zavražděním rodičů, nebo rozhodnutím příslušných německých institucí). Děti byly posílány do speciálních center a ústavů eufemisticky pojmenovaných nacistickou propagandou "dětské vesničky", které ve skutečnosti byly tábory rasového výběru pro děti (Kindererziehungslager), kde byly zničeny původní rodné listy a nahrazeny novými (jména dětí byla měněna na německá). Tyto aktivity v Polsku prováděla především organizace Lebensborn (uznána v roce 1950 Denazifikačním tribunálem za zločineckou organizaci). Děti považované za rasově „nízkohodnotné“ byly posílány do koncentračních táborů v [[Birkenau]] za účelem usmrcení. Celkem Hitlerovo Německo ukradlo kolem 200.000 polských dětí - z tohoto počtu se podařilo po válce získat zpět pouze 30.000 dětí<ref>Roman Hrabar: Hitlerowski rabunek dzieci polskich. Uprowadzanie i germanizowanie dzieci polskich w latach 1939–1945. Katowice: Śląski Instytut Naukowy w Katowicach, Wydawnictwo Śląsk, 1960</ref>. Během německé okupace bylo zavražděno kolem 3.000.000 Poláků<ref>Hanna Cieniuszek: Zbrodnie hitlerowskie w Polsce. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 1971, s. 14–19, 53–57</ref>. Německé zločiny proti Polákům splňují kritéria pro označení [[Genocida]] dle [[Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia|Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia]] a to v bodech a), d), e). Ještě hůře než samotní Poláci na tom byli příslušníci [[židé|židovské]] menšiny v Polsku, která byla téměř kompletně vyvražděna (kolem 2.800.000 obětí) – viz [[holokaust]]. Celkem bylo během německé okupace zavražděno kolem 6.000.000 polských občanů.