Když už bylo jasné, že nově vytvořená [[Italská sociální republika|Italská republika]] nebude mít dlouhého trvání, uprchl do [[Milán|Milána]]a, odkud se už tehdy spěšně stahovala [[Nacistické Německo|německá vojska]]. Zde se rozhodl vyjednávat o [[kapitulace|kapitulaci]]. 25. dubna 1945 opustil v doprovodu své milenky [[Clara Petacci|Clary Petacci]] bombardované [[Milán]]oMiláno a v koloně aut prchal do [[Como|Coma]]. Odtud pokračovala kolona směrem na [[Švýcarsko]]. Pak se rozhodl připojit se k německému oddílu protiletecké obrany a uprchnout pod jeho ochranou do [[Innsbruck]]u, ale oddíl byl zastaven [[52. partyzánskou brigádou]] Luigi Clerici Garibaldi a všichni Italové dostali příkaz zůstat na místě, zatímco Němci jeli dál. Mussolini si tedy oblékl německou uniformu a pokračoval v cestě do [[Dongo|Donga]], kde byla německá auta prohlédnuta a Mussolini tak byl nakonec objeven a zatčen. V té době už měli členové Národního osvobozovacího výboru severní Itálie o jeho dalším osudu jasno. [[Walter Audisio]], antifašistický bojovník známý jako plukovník Valerio, dostal příkaz jej popravit. 28. dubna 1945 vtrhl Valerio do Mussoliniho ložnice v selském stavení u [[Bonzanigo|Bonzaniga]] a tvrdil, že chce Mussolinimu a jeho milence pomoci k útěku. Společně pak odjeli autem k vile Belmonte, kde s Clarou Petacci opustili auto a následně byli zastřeleni. Jejich mrtvá těla byla převezena do Azzony a 29. dubna pověšena hlavou dolů na nosnících rozbombardované čerpací stanice na Piazzale Loreto v [[Milán]]ě. Zpráva o jeho smrti a naložení s jeho mrtvým tělem mělo vliv na rozhodnutí [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]] spáchat sebevraždu (30. dubna 1945).
