Anarchie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m vložení zdroje značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
odstraněn text, zkopírovaný z článku Anarchismus, drobná doplnění,delinky |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Black bloc.jpg|vpravo|náhled|[[Antimilitarismus|Protiválečná]] [[demonstrace (protest)|demonstrace]] anarchistů ([[Black Bloc]]) ve [[Washington, D.C.|Washingtonu, D.C.]], 12. dubna 2003]]
'''Anarchie''' (z [[Řečtina|řec.]] ''an-arché'', příd. jméno ''anarchický'') je stav [[vláda|bezvládí]]. Naproti tomu [[anarchismus]] je politická ideologie, jejímž cílem je nastolit anarchii. „Anarchismus lze definovat jako odmítání hierarchií (stálých struktur nadřízenosti a podřízenosti), jako je kapitalismus, rasismus nebo sexismus, a společenské chápání svobody, v němž je přístup k hmotným prostředkům a svoboda druhých nezbytným pžedpokladem osobní svobody.“<ref>Benjamin Franks; Nathan Jun; Leonard Williams (2018). Anarchism: A Conceptual Approach. Taylor & Francis. pp. 104–. ISBN 978-1-317-40681-5.</ref>
Anarchie jako stav společnosti často vzniká pádem [[Autorita|autority]]. Historická zkušenost, například [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]] nebo [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluce]] ukazuje, že nastalá anarchie může vyvolat teror. Proto se lidské společnosti anarchii většinou vyhýbají a brání. Anarchie však netrvá příliš dlouhou dobu a po čase bývá znovu vystřídána obecnou slučující [[Autorita|autoritou]] (viz uvedené příklady). Anarchismus vychází ze skutečnosti, že vlády a držitelé moci často společnost utiskují a omezují lidské svobody. Proto chtějí donucení nahradit samosprávou na čistě dobrovolném základě. Od demokracie se ovšem liší tím, že netrvají na dodržování zákonů, jež naopak pokládají za nástroj útisku.
== Typy anarchie ==
| titul = Velká všeobecná encyklopedie Diderot
| vydavatel = Diderot
Řádek 19 ⟶ 12:
| strany = 286-287
| jazyk = česky
}}</ref> První, kdo naplnil pojem anarchie pozitivním významem, byl francouzský socialista [[Pierre-Joseph Proudhon]]:
{{Citát|Nejvyšší dovršení společnosti spočívá ve spojení pořádku a anarchie.|
▲{{Citát|Nejvyšší dovršení společnosti spočívá ve spojení pořádku a anarchie.|[[Pierre-Joseph Proudhon]]}}
Pojem anarchie se nejčastěji spojuje s představou chaosu a zmatku. Anarchisté si však představují organizovanou společnost, která se řídí zásadou [[Solidarita|solidarity]] a dobrovolně přijímaným zvykovým a [[Přirozené právo|přirozeným právem]].
Řádek 41 ⟶ 32:
== Anarchie v historii ==
=== Antika ===
V antickém Řecku bylo užíváno především přídavné jméno ''anarchos'', které znamená bez vlády/vládce. To znamená jakoukoliv skupinu bez autority, ať už se jedná o společenství bez vůdce, námořníky bez velitele či armádu bez vojevůdce. Z tohoto slova se vyvinul pojem ''anarchia'', který
Dle [[Platón]]a a [[Aristotelés|Aristotela]] u demokratického zřízení hrozí, že se lehce
=== Středověk ===
Další rozvržení známe od italského filosofa [[Niccolò Machiavelli|Niccola Machiavelliho]], který se vrátil k pojetí
=== Novověk ===
Dle osvícenských francouzských [[filosof]]ů [[Voltaire|Voltaira]] a [[Denis Diderot|Diderota]] se každá vláda přiklání buď k [[Despotismus|despotismu]] (tj. zneužití [[monarchie]]) nebo k anarchii (tj. zneužití [[Republika|republiky]]). Anarchie však dle
Mezi výslovné zastánce různých forem anarchismu patřili
▲Mezi výslovné zastánce různých forem anarchismu patřili [[Pierre-Joseph Proudhon]] (anarchismus vzájemnosti), [[Max Stirner]] (individualistický anarchismus), [[Michail Alexandrovič Bakunin]] (kolektivistický anarchismus) nebo [[Lev Nikolajevič Tolstoj]] (pacifismus).<ref>P. Hügli - P. Lübcke, ''Philosophielexikon'', str. 36. </ref>
=== Současnost ===
Ideálu anarchie se hodně přiblížila část [[Kodaň|Kodaně]], zvaná [[Christiánie|Christiania]]. Občané se zde řídí anarchistickými [[Idea|idejemi]] už od roku 1971, kdy okupovali opuštěná kasárna, roku 2011 však území řádně koupili. [[Dáni|Dánové]] je berou jako autonomní komunu, město jim zajišťuje běžné komunální služby a anarchisté jsou zavázáni platit některé náklady. Sami sebe považují za [[mikronárod]]. Žije jich tu asi 850, mají vlastní [[Vlajka|vlajku]] a státní úředníky. Platí zde zákaz tvrdých drog a automobilů,
== Anarchie v praxi ==
V této sekci jsou popsány příklady z historie, kdy se anarchistické teorie přiblížily k realizaci. Je třeba si uvědomit, že v níže uvedených příklad se jedná o anarchii
=== Anarchie ve Španělsku ===
Řádek 68 ⟶ 55:
Odnož [[První internacionála|první internacionály]] ve Španělsku se nazývá [[Španělská federace]]. Ta měla roku [[1870]] velkou schůzi v [[Barcelona|Barceloně]], kde se probírala budoucí činnosti internacionály. [[Marxismus|Marxistické]] složky představily své plány do budoucna, které obsahovaly celkovou centralizaci a rozdělení na 5 tržních sekcí s různými výbory. To se samozřejmě neshodovalo s anarchistickými myšlenkami, takže španělští anarchisté začali protestovat, což vyústilo v jejich vyloučení z internacionály roku [[1872]]. Ve Španělsku byl za dob první internacionály relativní klid, násilnické tendence anarchistů se začaly projevovat až v devadesátých letech devatenáctého století, kdy se rozmáhaly po celé Evropě. Heslem té doby se stalo “Propaganda činem!”, což byl pokus mezinárodní anarchistické scény se zviditelnit a upozornit na sebe. Tím začaly celosvětové teroristické tendence anarchistů - vraždy italského krále [[Umberto I.|Umberta I]]., rakouské císařovny [[Alžběta Bavorská|Alžběty Bavorské]] (''Sissi''), amerického prezidenta [[William McKinley|Williama McKinleyho]] a atentáty na další významné osobnosti přelomu tisíciletí.
Za jeden z prvních teroristických činů španělských anarchistů lze považovat bombový útok na divadlo v Barceloně, který 7. listopadu
Po této zkušenosti se anarchisté ve Španělsku na dva roky stáhli do ústraní. Další bomba explodovala 7. června roku [[1896]] při průvodu [[Slavnost Těla a Krve Páně|Slavnosti Těla a Krve Páně]], při ní zemřelo 6 lidí a přibližně 40 jich bylo zraněno. Na začátku tohoto průvodu
Roku [[1909]] nastal ve Španělsku takzvaný tragický týden, který ovlivnily zejména dvě události - v Barceloně byla zavřena textilní továrna s osmi sty zaměstnanci (kteří tím přišli o práci), takže se celkové mzdy pracujících snížily, protože byla zvýšená nabídka na trhu práce, ve stejný čas [[Španělská armáda]] povolala aktivní i pasivní zálohy do [[Maroko|Maroka]]. Muži v záloze však neměli nejmenší chuť bojovat za španělský kapitalismus a už vůbec se jim nelíbila představa, že by pro něj mohli položit život. Nato se ve Španělsku samovolně a neorganizovaně strhly obrovské protesty, kdy lidé napadali policejní stanice, ničili železniční komunikace a v ulicích se objevily barikády. Na 80 kostelů bylo při těchto protestech zničeno a 6 lidí zabito. Nato přišel obrovský útlak ze strany španělské vlády - byly uzavřeny novinové redakce a liberální školy a na [[Katalánsko]] bylo uvrženo [[stanné právo]].
Řádek 78 ⟶ 65:
Roku [[1917]] anarchističtí socialisté postavili barikády a snažili se zamezit pozemní komunikaci v zemi, načež vláda reagovala vysláním armády do ulic a zabitím sedmdesáti lidí. V té době mělo už CNT na milion členů. Dva roky nato byly opět sníženy platy v Barceloně a 100 000 pracovníků začalo stávkovat a protestovat v ulicích. V Barceloně bylo opět vyhlášeno stanné právo, ale protesty pokračovaly a demonstranti začali vyžadovat propuštění všech politických vězňů a zavedení osmihodinových směn (ty byly nakonec doopravdy zavedeny a Španělsko se tak stalo první zemí s takovým omezením pracovní doby).
Poté, co [[Francisco Franco|generál Franco]] vyhrál roku [[1939]] [[Španělská občanská válka|občanskou válku]], popularita anarchismu ve Španělsku ještě vzrostla (a to hlavně v Barceloně). Franco nechal popravit
=== Anarchie na Ukrajině ===
Ústřední postavou anarchistického hnutí na [[Ukrajina|Ukrajině]] byl [[Nestor Machno]], který začal s anarchistickou aktivitou již ve svých 18 letech. V roce [[1906]] se ve svém rodném [[Huljajpole|Huljajpoli]] připojil k místní rolnické anarchokomunistické skupině páchající přepady a další zločiny. V roce 1908 byla ale skupina odhalena, Machno uvězněn a odsouzen k trestu smrti. Ten mu byl nakonec zmírněn na doživotí a Machno byl přepraven do moskevského vězení, kde pod vlivem spoluvězně [[Pjotr Aršinov|Pjotra Aršinova]] rozvíjel a prohluboval anarchistické myšlenky.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Makhno, Nestor, 1889-1934|periodikum=libcom.org|url=http://libcom.org/history/makhno-nestor-1889-1934|datum přístupu=2016-11-30}}</ref>
V roce [[1917]] byl Machno v rámci [[Únorová revoluce|Únorové revoluce]] spolu s dalšími politickými vězni propuštěn a vrátil se do Huljapole. Jako všichni ostatní revolucionáři po celém Rusku vracející se z exilu nebo vězení se Machno těšil obrovské oblibě. Využil svých známostí, oživil anarchokomunistickou skupinu, která stejně jako další anarchistická hnutí té doby přejímala myšlenky [[Petr Kropotkin|Petra Kropotkina]], a začal se věnovat revolucionářské aktivitě. Byl zvolen do řídícího výboru rolnického sdružení v Huljapole, které paralyzovalo sociální komisi podporující prozatímní vládu a stalo se tak nejvyšším orgánem moci v regionu. Byl to právě řídící výbor, který měl na starosti každodenní záležitosti, ale i politické otázky. Jeho členové nebyli voleni, nýbrž kooptováni mezi aktivisty, podobně jako bolševické sověty. [[Anarchokomunismus|Anarchokomunistický]] systém moci se opíral o síť masových organizací, které podporovaly Machnovu politiku: odbory, komise dělníků a rolníků a lidová shromáždění. Prostřednictvím těchto shromáždění zjišťovali, jaké je veřejné mínění, sloužila zároveň jako lidové soudy. Machno na nich často vystupoval a jako dobrý řečník zde utvrzoval svojí popularitu mezi obyvatelstvem.
V oblasti zemědělství se hlavním úkolem anarchistů stalo přerozdělení půdy vlastněné velkostatkáři a šlechtou. Na prvním sdružení místních [[sovět]]ů Machno tento požadavek přednesl s tím, že měli být zbaveni půdy, kterou nejsou schopni kultivovat vlastní prací. Už v červenci roku 1917 rolníci přestali platit poplatky za obhospodařování půdy. Aby se vyhnuli rozprodání úrody, založili půdní výbory a ustanovili stráže hlídající úrodu před velkostatkáři a šlechtou. Sklizená úroda po zavedení tohoto opatření byla největší z celé provincie. V září téhož roku sdružení sovětů v Huljapole oznámilo konfiskaci šlechtou vlastněné půdy a fakticky tak vyřešil „otázku půdy“ ještě před řešením na celostátní úrovni. Lídr [[Eser]]ů [[Viktor Černov]] navrhoval stejné kroky, které anarchisté v Huljapoli uskutečňovali v praxi. V reakci na [[Lavr Georgijevič Kornilov|Kornilovův]] puč ustanovili Machnisté vlastní výbor na obranu revoluce, který měl pod záštitou sovětu a za užití zkonfiskovaných zbraní bránit region od vnějších zásahů a v jeho čele stál Nestor Machno.
Řádek 104 ⟶ 91:
* CASANOVA, Julián. Tierra y libertad: cien años de anarquismo en España. Zaragoza: Diputación Provincial de Zaragoza. Servicio de Cultura, 2010. ISBN 9788497033022.
* ESENWEIN, George Richard. a George Richard ESENWEIN. Anarchist ideology and the working-class movement in Spain, 1868-1898. Berkeley: University of California Press, c1989. ISBN 0520063988.
* HIRSCH, Steven a Lucien. VAN DER WALT.
* WARD, Colin. Anarchism: a very short introduction. New York: Oxford University Press, 2004. ISBN 0192804774.
* SHUBIN, Аleksandr. "The Makhnovist movement and the national question in the Ukraine, 1917–1921."
== Externí odkazy ==
| |||