Spartakiáda: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 6 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15)
Řádek 148:
 
== Hodnocení ==
Československo získalo za spartakiádu v roce 1977 nejvyšší vyznamenání [[Mezinárodní olympijský výbor|Mezinárodního olympijského výboru]], ale i další vysoká ocenění od mezinárodních organizací.<ref>[http://www3.halonoviny.cz/articles/view/216059 Pravice se snaží pojem »tělovýchova« zničit] {{Wayback|url=http://www3.halonoviny.cz/articles/view/216059 |date=20160312011332 }}, Haló noviny, 14. 2. 2011, rozhovor Haló novin s Jiřím Kašparem, vysokoškolským pedagogem a autorem spartakiádní skladby</ref>
[[Soubor:Propaganda - Cultul personalitatii - C.jpg|thumb|Obdoba Spartakiády v [[Rumunská socialistická republika|komunistickém Rumunsku]].]]
[[Juan Antonio Samaranch]], předseda Mezinárodního olympijského výboru, řekl: „Spartakiády jsou jedny z nejvýznamnějších sportovních událostí, které jsem kdy viděl. Spatřil jsem mnohé spartakiády v jiných zemích, ale ve svém životě žádnou takovou jako v Praze.“ [[Lord Killanin]] ([[Michael Morris]]), rovněž předseda MOV, řekl: „Naše nejvyšší vyznamenání patří ČSTV za pořádání tělovýchovných slavností československých spartakiád. Je to velký přínos v mezinárodním měřítku.“ [[Joao Havelange]], šéf [[FIFA]]: „Země, která dělá pro blaho své mládeže tak grandiózní dílo, je příkladem pro celý svět.“<ref>[http://tresnicka.kscm.cz/article.asp?thema=4019&item=49518 Nezapomenutelné československé spartakiády] {{Wayback|url=http://tresnicka.kscm.cz/article.asp?thema=4019&item=49518 |date=20160304194957 }}, Třešnička Praha-východ, 19. 7. 2010, připravil Jiří Janouškovec ve spolupráci s Jiřím Kašparem</ref>
 
Podle [[Otakar Černý (novinář)|Otakara Černého]] někteří bývalí cvičenci si pořád pochvalují, jak lidé společně cvičili a vůbec se tužili, zatímco jiní se dívají na spartakiádní cvičení jako na režimní propagandu. Sám Černý uvedl, že spartakiády vždy měl a má rád a obdivoval lidi, kteří na nich cvičili.<ref name="retro">[http://www.ceskatelevize.cz/porady/10176269182-retro/209411000360026/ Spartakiáda], Retro, premiéra 28. 6. 2009, 26 minut</ref>
Řádek 158:
Historik a sociální antropolog [[Petr Roubal]] píše, že československé spartakiády představují světový unikát, protože nikde jinde na světě se podle něj synchronizovaný pohyb cvičenců neprováděl v takovém měřítku a nestal se předmětem tak systematické politické manipulace. Podle něj tradice veřejného cvičení navazuje přes sokolskou tradici na model německých turnerů a jejich Turnfestů z druhé třetiny 19. století, přičemž tento model nikdy nepostrádal totalitní prvky. Synchronizované cvičení mělo vždy vyjadřovat národní, případně rasovou jednotu, slepou kázeň a vojenskou zdatnost. Synchronizovaný pohyb cvičenců na strahovském stadionu představoval téměř dokonalou metaforu komunistického politického režimu, doslova jeho ztělesnění, a zároveň „veřejný volební akt, v němž naše země a naše zřízení slavně zvítězí!“. Nad touto disciplínou jásala [[Marie Majerová]], hlavní ideolog spartakiád [[Vilém Mucha]] i organizátor sokolských sletů a spartakiád [[Jiří Žižka]]. Podobně jako ostatní politické rituály akcentují spartakiády motiv splývání jednotlivců v nedílný celek. Netvoří však jednolitou masu, ale v geometrickém uspořádání značkové sítě se každý jedinec stává plně zaměnitelným průsečíkem os x a y. Spartakiády tak byly metaforou plně atomizované a ovladatelné společnosti. Otázkou pro Roubala je, zda byly více než metaforou.<ref name="roubal">Petr Roubal: [http://dejiny.nln.cz/archiv/2006/6/jak-ochutnat-komunisticky-raj- Jak ochutnat komunistický ráj : Dvojí tvář československých spartakiád], Dějiny a současnost, 6/2005, květen 2005</ref> Až do roku 1965 se na spartakiádě vyvěšovala československá a sovětská vlajka a hrály se hymny obou států. Od roku 1975 se místo sovětské vlajky věšela rudá dělnická a hymna se již hrála jen jedna, čímž se předešlo obavám z reakcí publika.<ref name="roubal" />
 
Podle Roubala za normalizace převládly ve spartakiádách lyrické obrazy radostné rodiny, jarní přírody a štěstí, oproti militantnímu a industriálně budovatelskému étosu spartakiády z roku 1955.<ref>Petr Roubal: ''Dnes na Strahově promluví masy. Proměna symboliky československých spartakiád 1955-1990''. in: Kuděj 2006/2, s. 79-89</ref> Sociální a generační rozvrstvení jednotlivých skladeb též odráželo ideologický normativ socialistické společnosti.<ref>Kamil Činátl: [http://www.ustrcr.cz/cs/poetika-normalizace Poetika normalizace: filmové obrazy Československa sedmdesátých a osmdesátých let v školním dějepisu] {{Wayback|url=http://www.ustrcr.cz/cs/poetika-normalizace |date=20120110212428 }}, Ústav pro studium totalitních režimů</ref>
 
Archiválie spartakiádních štábů dokládají celou paletu přístupů a strategií, od nadšeného přijímání přes pasivní resistenci až po přímý odpor. Vlažný byl například přístup polské menšiny ve Slezsku. Na Slovensku se kromě odporu ke komunismu promítala i nechuť k čechoslovakistické sokolské tradici a českému antiklerikalismu, v roce 1955 se tam přípravy spartakiády setkávaly i s drobnými sabotážemi, jako žhářství, přestříhávání elektrického vedení či strhávání plakátů (po generálce v roce 1965 byli po připomínce prezidenta Antonína Novotného vyloučeni z dalšího cvičení muži z Domažlic a část Slováků, kteří prohnuli středové řady při nástupu o dobrých 30 m), postupně si však spartakiády získaly i na Slovensku své příznivce a proti zrušení spartakiády v roce 1990 byl na Slovensku dokonce větší odpor než v Česku.<ref name="roubal" /> V roce 1975 si politickovýchovní pracovníci stěžovali na nedostatek nadšení v průvodu (navíc nepřálo počasí, zatímco východ republiky byl sužován vedry, tak v Praze lilo), v roce 1985 se zase silně nepodařilo naplnit plán počtu dobrovolníků na opravě strahovského stadionu, a i ti, co přišli, se dlouho nezdrželi a navíc rozkrádali zapůjčené nářadí.<ref name="roubal" /> Denní hlášení si postěžovala, že dorostenci mají více zájmu o akce osvěžující než o politicko-výchovné; prodej a konzumaci alkoholu však byly ve dnech spartakiád do značné míry tolerovány, pokud bezprostředně nenarušovaly program.<ref name="roubal" /> Spartakiáda byla také opředena mýty o vlně nemanželských intimních styků, které vedou k pětiletému demografickému cyklu korespondujícímu se spartakiádami; specifickou, nepříliš tělovýchovnou pozornost věnovali diváci ženským skladbám, zejména skladbě dorostenek.<ref name="roubal" />
Řádek 188:
* {{Wikislovník|heslo=spartakiáda}}
* {{Commonscat|Spartakiads in Czechoslovakia}}
* [https://web.archive.org/web/20120126052026/http://www.edejiny.cz/1955-spartakiada/ 1955 – Spartakiáda], E-dějiny.cz, prosinec 2008
* [http://www.youtube.com/watch?v=whkWHG_TTm0&feature=related Československé spartakiády], YouTube.com, seznam skladeb z let 1960, 1980, 1985, autor neuveden, nahráno uživatelem drvera1 dne 20. 11. 2011
* [http://www.ustrcr.cz/data/pdf/vzdelavani/velke-male-pribehy/normalizace/most/pametnik09.pdf Československá spartakiáda - rozhovor s pamětnicí], Ústav pro studium totalitních režimů, nedatováno
* [https://web.archive.org/web/20160304194957/http://tresnicka.kscm.cz/article.asp?thema=4019&item=49518 Nezapomenutelné československé spartakiády], Třešnička Praha-východ, 19. 7. 2010, připravil Jiří Janouškovec ve spolupráci s Jiřím Kašparem
* Petr Zídek: [http://www.czsk.net/svet/clanky/publicistika/spartakada.html Soudružky a soudruzi, tužme se], Český a slovenský svet, 29. 6. 2005
* [https://web.archive.org/web/20151010093740/http://www.nm.cz/admin/files/HM/download/novod_dejiny/telesna_vychova/spartakiady.pdf Spartakiády 1953–1990], Národní muzeum, Archiv sportu a tělesné výchovy, inventář č. 80, NAD č. 171, v Praze 2007, Lucie Swierczeková
* [http://www.prazsketramvaje.cz/clanky/1960-linkovevedenispartakiada.pdf II. celostátní spartakiáda 1960 – doprava ke spartakiádnímu stadiónu na Strahově], popis a plánek linkového vedení, Dopravní podnik hlavního města Prahy
* „Když jezdily autobusy na Strahov“, [http://www.dpp.cz/download-file/181/06-cerven-2000-priloha.pdf DP kontakt 6/2000, příloha 75 let městské autobusové dopravy v Praze], Dopravní podnik hl. m. Prahy, str. VII a VIII