Sovětští váleční zajatci během druhé světové války: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 1 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta9)
Robot: Opravuji 2 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15)
Řádek 19:
Zacházení s válečnými zajatci se řídilo na evropských bojištích už delší dobu jistými standardními zvyky. Ve většině válečných konfliktů je válečným zajatcům poskytována strava, ubytování a lékařská péče v mezích možností strany, která je zajala. Takové jednání má jednoduchou logiku, která spočívá ve faktu, že se bude stejně ke svým zajatcům chovat velmi pravděpodobně i protivník. Nacisté se však na základě vlastních politických pohnutek rozhodli tuto zvyklost narušit.
 
Brutální zacházení se sovětskými zajatci bylo zapřičiněno celkovou [[Zločiny Německa za druhé světové války|nacistickou zločinnou politikou]], která byla aplikována na obsazených východních územích ([[Generalplan Ost]]). Opírala se o [[Antislavismus|teorii o rasové méněcennosti]] [[Slované|Slovanů]] a též o politické cíle, jedním z nichž byl boj proti [[komunismus|komunismu]]. [[Adolf Hitler]] se už 30. března 1941 na poradě hlavního velení vyjádřil, že političtí komisaři jsou podle něj základem bolševismu v Rudé armádě, nositeli ideologie, která je nepřítelem [[Nacismus|nacionálního socialismu]] a nemohou být považováni za vojáky. Proto měli být po zajetí zastřeleni. Nejvyšší německé velení vydalo 6.&nbsp;června 1941 [[rozkaz o komisařích]], podle něhož byli sovětští vojáci „nakaženi“ bolševismem a nemělo se s nimi po případném zajetí zacházet na základě [[Ženevské úmluvy|Ženevských úmluvami]] z roku [[1929]].<ref name="zajatci do jari 1942">[http://ef.1939-1945.net/b001_005_1.shtml http://ef.1939-1945.net – Sovětští váleční zajatci do jara 1942] {{Wayback|url=http://ef.1939-1945.net/b001_005_1.shtml |date=20100711140738 }} přístup 2008-08-26, k 2015-03-29 nefunkční {{en}}</ref>. Rozkaz o zacházení s komisaři se navíc v praxi ukázal jako kontraproduktivní, protože komisaři, kteří věděli, že je v zajetí čeká jistá smrt, často vybičovali své vojáky k fanatické obraně. Německé velení rozkaz zrušilo 6.&nbsp;května 1942.
[http://ef.1939-1945.net/b001_005_1.shtml http://ef.1939-1945.net – Sovětští váleční zajatci do jara 1942] přístup 2008-08-26, k 2015-03-29 nefunkční {{en}}</ref>. Rozkaz o zacházení s komisaři se navíc v praxi ukázal jako kontraproduktivní, protože komisaři, kteří věděli, že je v zajetí čeká jistá smrt, často vybičovali své vojáky k fanatické obraně. Německé velení rozkaz zrušilo 6.&nbsp;května 1942.
 
Německé ozbrojené síly, zvláště na začátku bojových operací na východní frontě, zajaly velké množství sovětských vojáků. Mnoho z nich se dobrovolně vzdalo až poté, co jim došly základní životní prostředky a byli ve zlém zdravotním stavu. Zvláštní kapitolou v chování německých vojáků a velení byl i fakt, že pro obrovské množství zajatců, kteří upadli do zajetí na začátku bojů, nebylo připraveno žádné logistické zabezpečení jako pitná voda, strava, zdravotnický materiál, či kapacity v zajateckých táborech. Toto jsou faktory, které jsou považovány za objektivní komplikace. Je proto pravděpodobné, že i v případě, pokud by německé velení chtělo se zajatci zacházet lidštěji, počet obětí na straně zajatců by byl vysoký.<ref name="MacKenzie, 1994"/> Je však též nesporným faktem, že německé velení ve válečných plánech tažení proti Sovětskému svazu počítalo, že získá obrovské počty zajatců. V případě, že by se boje vyvíjely podle německých plánů operace Barbarossa, byly by počty zajatců ještě vyšší. Pro německé plánovače tedy počty zajatců nemohly být překvapením.<ref>Synder, T., 2013, Krvavé území (Evropa mezi Hitlerem a Stalinem). Premedia, Český Tešín, s- 144</ref>
Řádek 243 ⟶ 242:
* Podle údajů [[Ministerstvo obrany Ruské federace|Ministerstva obrany RF]], z roku 2005, bylo během Velké vlastenecké války zajato 4&nbsp;559&nbsp;000 sovětských vojáků.<ref name="RG-soldati">{{cite web | author = Leonid Radzichovskij | datepublished = 8. mája 2007 | url = http://www.rg.ru/printable/2007/05/08/soldati.html | title = Neizvestnije soldaty | publisher = Rassijskaja gazeta č. 4359 | accessdate = 29.8.2008}} {{ru}}</ref>
 
* Podle historika [[Michail Vasilievič Filimošin|M. V. Filimošina]], během Velké vlastenecké války bylo nezvěstných 4&nbsp;559&nbsp;000 sovětských vojáků a dalších 500&nbsp;000 povolanců, kteří ještě nebyli evidováni jako příslušníci ozbrojených sil.<ref>{{cite web | last = Filimošin | first = M.V. | url = http://ecsocman.edu.ru/images/pubs/2006/11/21/0000295642/1999_n4_p92-101doc.pdf | title = Ľudskije pateri vooruženych sil SSSR | format = pdf | accessdate = 29.8.2008 }}{{Nedostupný| archive-url = https://web.archive.org/web/20081118170822/http://ecsocman.edu.ru/images/pubs/2006/11/21/0000295642/1999_n4_p92-101doc.pdf | archive-date = 2008-11-18 | dead-url = yes zdroj}} {{ru}}</ref>
 
* Podle [[Georgij Fedotovič Krivošejev|G. F. Krivošejeva]], bylo během bojů s nacistickým Německem nezvěstných 3&nbsp;396&nbsp;400 vojáků.<ref name="RG-soldati"/> Z nich se 1&nbsp;836&nbsp;000 vrátilo a 1&nbsp;783&nbsp;000 zahynulo nebo emigrovalo.